Mystikové

Je třeba rozlišovat mezi skutečnými mystiky a popularizátory mystiky. To je velký rozdíl. Mnoho lidí o mystice jen mluví, ostatně jako v každém oboru jsou různé úrovně poznání

 

Co je mystika viz wikipedia

 

Matoušovo evangelium 5, 8: Blaze čistým v srdci, neboť oni uvidí Boha.

 

Podle definice je to proces, kdy věřící v sobě poznává božské podle Jeho atributů – Věčnost, Nekonečnost, Dokonalost, Všemohoucnost. Právě o něm hovoří všechny svaté knihy, i když toto slovo nepoužívá, jako je nepoužívalo mnoho mystiků.

Je však vědomě i nevědomě odmítán, v minulosti byli mystikové pronásledováni. Příliš se lišili od ostatních věřících. Není populární i proto, že odevzdanost Bohu neprožívá jen jako prázdné slovo. Procesy proměny, seslané Bohem, jsou také příliš vzdálené lidským představám, než aby je chtěli věřící přijímat. Jsou náročné a dlouhodobé. Je velký rozdíl být na vrcholu Kailásu a namáhavě stoupat k Němu. Jinak se Tam ale nedá dostat.

Životopisy křesťanských mystiků i jejich díla velmi často popisují desetiletí trvající extatické mystické procesy obsahující i bolesti. Zejména knihy sv.Tereza Ježíšova (z Avily) Život, Životopis, Hrad v nitru a Cesta k dokonalosti jsou v křesťanských knihkupectvích. Vyjádřila stručný souhrn mystického procesu - 18 let extatickobolestivých procesů, kdy jsem měla občas sklon někoho roztrhnout (poznámka autora: Nejtěžších je prvních deset let).

 Viz též kniha sv.Jan z Kříže Temná noc duše aj. dostupné jsou i knihy Jiddu Krišnamurti (1895-1986) měl mnoho let občasných křečí s bezvědomími v jeho extrémně silném transformačním procesu. Viz životopisná kniha Mary Lutyens Years of awakening. Také Budhův proces neproběhl ihned a bez problémů. I šamané před tisíciletími znali proces mystické smrti a vzkříšení.

 

Výňatky z  rigorózní práce etapy mystiky

1. Probuzení Já. Obrácení, resp. probuzení Já mívá podobu krátkého vytržení. Jde o náhlou změnu (rozšíření) vědomí, při níž subjekt poznává novou, vyšší úroveň vnímání (transcendentální) skutečnosti.

2. Očišťování. Po konfrontaci s vyššími, "nadsmyslovými" rovinami vědomí a skutečnosti si jedinec nyní zvýšenou měrou uvědomuje svou vlastní omezenost a nedokonalost. Je to fáze sebepoznávání nebo ještě přesněji řečeno fáze konfrontace s vlastním stínem (ve smyslu Jungově). Je to perioda tvrdého, namáhavého zápasu, hořkého utrpení, plná zklamání, ale také období snah o osobní nápravu.

3. Osvícení. Objevují se zde extatická vytržení, vize, hlasy. Jak čteme v literatuře, mystik zažívá pocit intenzivní osobní vztaženosti ke konečné Realitě, intimním způsobem se raduje z nekonečna. Poslední stupeň modlitby nazývá Terezie modlitbou extatického spojení či duchovním zasnoubením.

4. Temná noc ducha. Nejstrašnější ze všech zkušeností mystické cesty bývá označována jako temná noc ducha neboli mystická smrt. Radostnou fázi osvícení střídá strastiplná perioda vyprahlosti a (zdánlivé) stagnace. Mystik se ocitá v depresi. Cítí se být osamocený, opuštěný a zavržený Bohem. Hořké vědomí vlastní hříšnosti a nedokonalosti vyvolává v něm tíživou a neutuchající beznaděj.

Mystik nevládne nad svými myšlenkami. Do jeho vědomí se vtírají trapné, nedůstojné, nechtěné a vytěsňované obsahy, zlé a nízké pudy. Sv.Terezie líčí tento stav: ...ďábel nás naplní takovou urážlivostí a nevrlostí, že bych byla schopna každého rozsápat.

Muka, která mystik v tomto stadiu prožívá, zvyšují často ještě další, současně (synchronně) se objevivší vnější nepříznivé okolnosti. Jan od Kříže byl nespravedlivě obviněn a uvězněn. Sv. Terezie - tehdy jsem zapomínala na přijaté milosti, na které jsem si vzpomínala jen jako na vzdálený sen, který jen zvětšoval mé trápení. Rozum se zatemňoval, potýkala jsem se s tisíci pochybnostmi a úzkostmi, takže se mi zdálo, že nedokáži pochopit, co se ve mně odehrálo, a že snad všechno byl jen klam.

5. Sjednocení. Stejně jako všechny ostatní mystické zážitky je i tato vrcholná mystická zkušenost ve své podstatě nesdělitelná. Sv.Terezie interpretuje zážitek sjednocení jako duchovní sňatek. Píše o tom - Pán se zjeví ve středu duše. A to je tak veliké tajemství, tak mocná slast, a tak úchvatný a náhlý projev přízně, že nevím, k čemu bych to přirovnala. Zdá se, že Bůh chce ukázat duši nebeskou slávu, ale mnohem úchvatnějším způsobem, než při jakémkoliv vidění nebo duchovním zážitku.

Rozšířené vědomí se již nevrací do své původní polohy a zůstává trvale v kontaktu s transcendentální skutečností, resp. Bohem. Zřejmě právě proto mystikové často hovoří o tomto stavu jako o znovuzrození. Nežiji už já, žije ve mně Kristus, říká Apoštol Pavel (Ga; 2,20). Terezie píše - nemyslete si proto, dcery, že kvůli tomu zanedbává jídlo a spánek, i když je to pro ni velké trápení, či že neplní své povinnosti, k nimž ji zavazuje její stav. Dalšími z účinků jsou velká odvaha, odhodlání konat dobro, smysl pro humor a také mimořádná tolerance.

 

Archetypální témata mystických zážitků

I když mystika a šamanismus jsou dva nezávislé fenomény, jež jako celek nelze ztotožňovat, některé zážitky šamanů a mystiků vykazují mimořádnou podobnost. Jde o jistě fascinující, avšak nikoliv překvapivou analogii. Šamanismus, jehož kořeny sahají do éry paleolitu, totiž představuje nejstarší formu náboženské zkušenosti.

Šamanismus je přesně vzato jednou z archaických technik extáze, je současně mystikou, magií a náboženstvím v širším slova smyslu. Při porovnávání materiálů vztahujících se k šamanismu různých oblastí - sibiřskému, severoamerickému, jihoamerickému, indonéskému, oceánickému atd. - identifikoval Eliade stále znovu se opakující motivy šamanských zážitků - sestup do podsvětí, rozhovor s bohy či duchy, nelidské mučení a zkoušky, výstup na nebesa a také iniciační téma smrti a znovuzrození. Všechny tyto motivy objevující se často i v nejrůznějších světových mytologiích nalézáme ale také u mystiků. Zdá se, že šaman i mystik během extatického vytržení vstupují do kontaktu s týmiž univerzálními obsahy kolektivního nevědomí, které Jung nazýval archetypy. Branou k těmto hlubinným vrstvám lidské psychiky je přitom v obou případech druh extáze popisovaný šamany jako "kouzelný let" a Terezií z Avily označovaný termínem "let ducha".

"Let ducha" patří k vytržením typickým pro třetí stadium mystické cesty. Podobně jako šamanský trans jej doprovází výrazné fyzické projevy. Když začíná vytržení, říká Terezie, zastaví se dýchání, člověk nemá sílu mluvit, i když si jí ostatní smysly uchovají o něco víc. Někdy naopak ihned omdlí, tělo i duše tak ztuhnou, že se zdá, jako by už neměl duši, takže se někdy ani neví, zda ještě dýchá. Jinde světice píše - tu a tam se mi ztratí i tep, říkají mi to sestry, které mě ošetřují, a už vědí, oč jde. Šlachy na pažích se roztáhnou a ruce ztuhnou, takže je někdy nemohu sepnout. Bolesti v zápěstí a v celém těle zůstanou až do příštího dne, jako by všechno bylo vykloubeno.

Průběh "letu" líčí Terezie následovně: Člověk pocítí tak prudké hnutí duše, že se zdá, jako by duch byl unášen, a to takovou rychlostí, a tak náhle, že na něho padá nemalý strach, zvláště na počátku. Dochází k němu takovým způsobem, že si člověk myslí, že se duch opravdu odlučuje od těla. Ačkoliv ta osoba neumírá, přesto prožívá chvíle, kdy nedokáže říci, zda je duše v těle nebo mimo tělo. Myslí si, že je celá přenesena do jiné krajiny velmi rozdílné od naší, kde v jakémsi světle, jež se nedá srovnat s naším, jsou jí ukázány tak velké věci, že by si je ani nedokázala představit, i kdyby se tím lopotila celý život.

Jednoho dne jsem byla přenesena do pekla, aniž věděla jak. Bylo to velmi krátké vidění, ale zdá se mi, že na ně nebudu moci zapomenout, i kdybych žila mnoho let. Vchod se mi jevil jako velmi dlouhá a těsná podzemní chodba, podobná nízké, temné a úzké peci. Podlaha byla samé páchnoucí bahno a plná hnusných plazů. Co jsem tehdy vytrpěla, přesahuje všechnu lidskou představivost. Cítila jsem v duši oheň, který neumím popsat, zatímco nesnesitelné bolesti trýznily tělo. Byl to drtivý útlak, úzkost, hluboký smutek. Tak živá a zoufalá bolest, že nevím, jak to mám vyjádřit. Říci, že člověk zakouší neustálý smrtelný zápas je příliš málo, neboť aspoň ve smrti je nám vyrván život od jiných, zatímco zde se sama duše trhá na kusy. Ne, nedokáži najít výrazy ani jak vylíčit onen vnitřní oheň, ani jak dát pochopit zoufalství, jímž vrcholily ty úděsné trýzně. Neviděla jsem, kdo mne trýznil, avšak cítila jsem, jak jsem pálena a drásána, i když daleko horšími mukami byl vnitřní oheň a zoufalství.

 

Mystické procesy v bibli

Bible, zejména Nový zákon hovoří jednoznačně. Bůh Otec poslal Ježíše na kříž, ač Ho prosil, aby od něj odňal ten kalich (Mt 26,39). Přijal však Jeho vůli. Má to platit pro všechny křesťany, např.:

J 16,20: Amen, amen, říkám vám, že vy budete plakat a naříkat, ale svět se bude radovat; budete se rmoutit, ale váš zármutek se obrátí v radost. Když žena rodí, má bolest, protože přišla její hodina; když ale porodí děťátko, už nevzpomíná na soužení pro radost, že se na svět narodil člověk. Proto i vy teď máte bolest, ale uvidím vás znovu a vaše srdce se bude radovat a vaši radost vám nikdo nevezme. A v ten den se mě nebudete ptát na nic.

Mt 16,24: Potom Ježíš řekl svým učedníkům: "Chce-li někdo přijít za mnou, ať se zřekne sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě.  Kdokoli by si totiž chtěl zachránit duši, ztratí ji, ale kdokoli by ztratil svou duši pro mě, ten ji nalezne.

1k 2. 14 Ale přirozený člověk nepřijímá věci Božího Ducha, neboť jsou mu bláznovstvím, a nemůže je poznat, protože musí být posuzovány duchovně. 19 Moudrost tohoto světa je totiž u Boha bláznovstvím. Je přece napsáno: "On chytá moudré v jejich chytráctví."22 Židé totiž žádají znamení, Řekové zase hledají moudrost, 23 ale my kážeme Krista ukřižovaného - pohoršení pro Židy a bláznovství pro Řeky

Mt 11, 29 Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem mírný a pokorný v srdci; a najdete odpočinek pro své duše. 30 Vždyť mé jho je příjemné a mé břemeno lehké."

1. Petrova ep. 3.22 naznačuje, že v křesťanství existuje složitější božská hierarchie: Kterýž (Kristus) všed v nebe, jest na pravici Boží, podmaniv sobě anděly, i mocnosti, i moci.

13 Ale až toho, že jste účastni utrpení Kristových, radujte se, abyste i při zjevení slávy jeho radovali se s veselím. 14 Trpíte-li pohanění pro jméno Kristovo, blahoslavení jste. Nebo Duch ten slávy a Boží na vás odpočívá, kterémužto z strany jich zajisté rouhání se děje, ale z strany vaší oslavován bývá.

Mt 5,10 Blaze pronásledovaným pro spravedlnost, neboť jim patří nebeské království. 11 Blaze vám, když vám budou zlořečit a pronásledovat vás a lživě proti vám mluvit všechno zlé kvůli mně.

Mt.24.9 Tehdy vás vydají soužení a budou vás zabíjet a budete nenáviděni všemi národy kvůli mému jménu.

Sk 2.1 Když pak přišel den Letnic, byli všichni jednomyslně spolu. 2 A náhle nastal zvuk z nebe, jako valícího se prudkého větru, a naplnil celý dům, kde seděli. 3 Tehdy se jim ukázaly jakoby rozdělené jazyky ohně a posadily se na každém z nich. 4 A všichni byli naplněni Duchem Svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.

R 6.3.3 Nevíte snad, že všichni, kteří jsme pokřtěni do Krista Ježíše, jsme pokřtěni do jeho smrti? 4 Jsme s ním tedy skrze křest pohřbeni do smrti, abychom tak jako byl Kristus vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou, i my mohli začít chodit v novotě života.  5 Jsme-li s ním tedy ztotožněni podobou ve smrti, jistě budeme ztotožněni i podobou vzkříšení. 6 Víme přece, že náš starý člověk byl ukřižován s ním, aby bylo umlčeno hříšné tělo, abychom již dále nesloužili hříchu. 7 Neboť kdo zemřel, je ospravedlněn od hříchu. 8 Jestliže jsme tedy s Kristem zemřeli, věříme, že s ním také budeme žít.

2Kor 12, 2 Znám člověka v Kristu, který byl před čtrnácti lety vytržen až do třetího nebe - nevím, zda v těle, nevím, zda mimo tělo, Bůh to ví. A znám takového člověka (zda to bylo v těle nebo mimo tělo, nevím, Bůh to ví),  který byl vytržen do ráje a uslyšel nepopsatelná slova, která člověku nepřísluší mluvit.

2Kor 1,5 Jak se totiž při nás rozhojňují Kristova utrpení, tak se skrze Krista rozhojňuje také naše potěšení.

1pt 4.13 ale radujte se z toho, že jste účastníky Kristových utrpení, abyste se s jásotem radovali i při zjevení jeho slávy.

Zj 1,10 A v Pánův den jsem byl ve vytržení Ducha a uslyšel jsem za sebou mocný hlas, jako zvuk polnice, jak říká: "Já jsem Alfa i Omega, Ten první i poslední.

 Zj 4,2 A hned jsem byl ve vytržení Ducha: a hle, v nebi stál trůn a na tom trůnu někdo seděl. 3 Ten, který seděl na trůnu, byl na pohled podobný kameni jaspisu a karneolu; a kolem trůnu byla duha, na pohled podobná smaragdu. 4 Okolo toho trůnu bylo čtyřiadvacet trůnů a na těch trůnech jsem viděl sedět čtyřiadvacet starců, oblečených do bílých rouch; a na hlavách měli zlaté koruny. 5 A z toho trůnu vycházelo blýskání a hromobití a hlasy. A před trůnem hořelo sedm ohnivých pochodní, což je sedm duchů Božích.

 

III. Deník svaté Faustýny Kowalské (1905–1938)

Výběr z MC Boží milosrdenství:

… při modlitbě jsem uviděla znamení božího hněvu, které mělo postihnout jisté místo. Prosila jsem anděla, aby ještě posečkal, neboť svět bude činit pokání. Moje prosba však vůči božskému hněvu nebyla ničím. V tom jsem uviděla Nejsvětější Trojici. Její nesmírná Velebnost mi pronikla až do nitra duše. Když jsem si uvědomila  Moc Jejich Milostí, byla jsem vzata před Trůn boží Velebnosti. Ó, jak velký je náš Pán a Bůh, jak nepochopitelná je Jeho Svatost! Začala jsem se modlit slovy, která jsem  v duši cítila a viděla jsem bezmocnost anděla, který nemohl potrestat za spáchané hříchy.

…dnes jsem byla andělem zavedena až do pekelné propasti. Je velmi rozlehlá a je to místo velikého utrpení. Jsou tato: Prvním je ztráta Boha. Druhým jsou neustálé výčitky svědomí. Třetím je vědomí, že tento stav nikdy neskončí. Čtvrtým je čistě duchovní oheň spalující duší, který ji ale nespálí. Je to velmi bolestivé. Pátým je stálá temnota a smradlavý zápach. Démoni a zatracené duše se na sebe dívají a vidí všechno zlo druhých i svoje. Šestým je  neustálá přítomnost satana. Sedmým je nekonečné zoufalství, nenávist vůči Bohu, klení, nadávky a rouhání.

Existuje tam ještě jedno utrpení a to utrpení smyslů. Čím která duše zhřešila, tím je trápena hrozným, nepopsatelným způsobem. Tváří v tvář tomuto utrpení bych umřela, kdyby mi Všemohoucnost nepomáhala. Píši to na boží příkaz, aby se nikdo nevymlouval, že peklo neexistuje, protože tam nikdo nebyl a neví se tudíž, jaké to tam je.

… v Srdci Ježíšově jsem poznala, že v nebi je ještě jedno Nebe do kterého vstupují jen vyvolení. Štěstí, do kterého jsou ponořeni, je nepopsatelné. Jdou ze Světla do Světla, které je vždy nové a zároveň se nikdy nemění. Duše jsou proniknuty Jeho božskostí. Nemohu to ani v nejmenším popsat. Ó, Svatá Trojice, dej se duším poznat.

Kristus mi řekl: Pohleď do Mého Srdce plného Lásky a Milosrdenství pro všechny a zejména pro hříšníky. Pohleď na Mé utrpení a ponoř se do něj.

 

Úryvek z Deníku:

Rozhovor milosrdného Boha s hříšnou duší

„Píšu s dovolením přestavených a z příkazu zpovědníka.“

 

Deníček 839

Ježíš: Neboj se, hříšná duše, svého Spasitele, jako první se k tobě přibližuji, protože vím, že sama o sobě nejsi schopna se ke mně povznést. Dítě, neutíkej svému Otci, začni o samotě rozhovor se svým Bohem milosrdenství, který ti sám chce říci slova odpuštění a zasypat tě svými milostmi. Ó jak mi je tvá duše drahá. Mám tě vepsanou ve svých dlaních. A vryla ses hlubokou ranou do mého Srdce.

 

Duše: Pane, slyším tvůj hlas, který mě volá, abych se vrátila ze špatné cesty, ale nemám ani odvahu ani sílu.

 

Ježíš: Já jsem tvá síla, já ti dám sílu k boji.

 

Duše: Pane, vidím tvou svatost a bojím se tě.

 

„Můj Ježíši, ty vidíš, že moc psát neumím, dokonce nemám ani dobré pero, a nezřídka se mi opravdu píše tak špatně, že musím skládat věty po písmenkách.“

 

Deníček 839

Ježíš: Proč se bojíš Boha milosrdenství, mé dítě? Má svatost mi nebrání v tom, abych k tobě byl milosrdný. Podívej, duše, pro tebe jsem zřídil na zemi trůn milosrdenství, tím trůnem je svatostánek a z toho trůnu milosrdenství toužím sestupovat do tvého srdce. Hleď, neobklopil jsem se ani družinou ani stráží, jsem ti dostupný v každé chvíli, v každé denní tobě s tebou chci mluvit a toužím udílet ti milosti.

 

Duše: Pane, bojím se, zda mi odpustíš tolik hříchů, má ubohost mě naplňuje strachem.

 

Ježíš: Mé milosrdenství je větší než ubohost tvá i celého světa. Kdo změřil mou dobrotu? Pro tebe jsem sestoupil z nebe na zem, pro tebe jsem se nechal přibít na kříž, pro tebe jsem si nechal kopím otevřít své Nejsvětější Srdce a otevřel jsem ti zdroj milosrdenství, přicházej a čerpej milosti z toho zdroje nádobou důvěry. Pokorné srdce nikdy neodmítnu, tvá ubohost se utopila v propasti mého milosrdenství. Proč bys se mnou měla vést [spor] o svou ubohost. Udělej mi tu radost, že mi odevzdáš všechnu svou bídu a celou ubohost, a já tě naplním poklady milostí.

 

„Nežiješ pro sebe, ale pro duše, piš k jejich prospěchu.“

 

Deníček 895

Duše: Zvítězil jsi, ó Pane, svou dobrotou nad mým kamenným srdcem, hle, s důvěrou a pokorou se přibližuji k tribunálu tvého milosrdenství, sám mi dej rozhřešení rukou svého zástupce. Ó Pane, cítím, jak do mé ubohé duše splynula milost a pokoj. Cítím, že mě zcela objalo tvé milosrdenství, Pane. Odpustil jsi mi více, než jsem se odvážila očekávat nebo si dokázala pomyslet. Tvá dobrota překonala všechny mé tužby. A nyní tě zvu do svého srdce, dojatá vděčností za tolik milostí. Bloudila jsem jako marnotratné dítě po mylných cestách, a tys mi nepřestával být Otcem. Rozmnožuj ve mně své milosrdenství, vždyť vidíš, jak jsem slabá.

 

Dítě, už nemluv o své bídě, neboť já jsem už na ni zapomněl. Poslyš, mé dítě, co ti chci říci, přitul se na mé rány a čerpej ze zdroje života všechno, co si tvé srdce přeje. Pij plnými doušky ze zdroje života a pak se cestou neunavíš. Hleď na jas mého milosrdenství a neboj se nepřátel tvé spásy. Oslavuj mé milosrdenství.

 

Deníček vydalo Karmelitánské nakladatelství v roce 2001. http://www.kmbm.cz/sv_faustyna/denicek/

 

Sv.Terezie Ježíšova (z Avily) má vlastní stránku

 

Jindřich Suso

 

Mnoho mystiků bylo prohlášeno za svaté

 

IV. Závrať z Boží lásky.

Etapy mystické cesty sv.Veroniky Giuliani.

1. Etapa – Od dětského napodobování k velkému tajemství lásky a bolesti: (1660 - 1677)  Následování, soucítění, účast, usmiřující pokání. Slyší v sobě Božského Ženicha opakovat slova: “Ty mi patříš, nepochybuj o tom!”

2. Etapa – V uspořádaném životě v klášteře - (1677 – 1681) uprostřed mrzutostí a útěch dostává podobu milovaný kříž. Je to rovněž celý řetěz vytržení a vidění, bojů s démonem silně vyzbrojeným, hlavně tehdy, když se modlí nebo obětuje za hříšníky. Jsou zde však také sladká “objetí” Milovaného v libém spočívání, s hojností světla a nevýslovných sdělení o bytí Boha a o jeho dokonalostech, hluboké zkušenosti sjednocení, v nichž jí Nejvyšší Dobro dává účast na své Lásce a obšťastňuje ji svou činností.

3. Etapa – Překypující mládí - (1681 – 1697) výbušná láska, mystika kříže, žízeň po kajících skutcích, neobyčejné zkušenosti. Této záplavě darů a znamení postupného uchvácení Nejvyšším Dobrem odpovídá proces prohlubování poznání samé sebe a pasivních očisťování, což pokořuje vlastní já a zbavuje ho iluzí, přivádí ho k bezmoci, k jeho vlastní nicotě. Už je zde jen Všechno, Bůh, jeho všemohoucnost, jeho vítězná láska. Zažívá i pronásledování ze strany církve. 

4. Etapa – Dvacet let velkého očisťování - (1697 - 1716) vnější pokořování, vnitřní zkoušky, návrat k askezi, “zvnitřňování” po všech stránkách, To všechno je ve skutečnosti jen částečný výčet toho, co ještě může být překážkou na cestě ke spojení s Bohem, která už se téměř blíží k vrcholu, ke zbožšťující proměně.

Dne 2. května 1697, kdy rány stigmatizace jsou dosud zcela čerstvé, začíná Veronika zakoušet zcela zvláštní a viditelný jev – výměnu srdce raněného za srdce milující, mystickou hru. Veronika vždy měla zkušenosti sjednocení, nikdy však nedosáhla jako na konci této čtvrté etapy, tajemnou a úžasnou hlubinu skutečnosti být v Bohu, plavat v Bohu. Předtím se cítila uchvácená, vznášející se. Přitahovaná jako železo magnetem, ponořená do božství, zaplavena nevýslovnými sděleními, celá proměněná do jiné osoby. Nyní se jí dává samotné Nejvyšší Dobro, ztotožňuje ji se Sebou, dává ji Své vlastnosti, proměňuje a zbožšťuje. Dává ji předem zakoušet věčné sjednocení blažených v nebeské slávě, to jistě stálo za tak hluboké “vymytí” ducha! Mystické spojení s Marií.

5. Etapa – Mizení přirozenosti a zenit ducha - Nyní je to čisté utrpení. Hostina věčnosti. Je opravdu nesnadné rozlišovat, zdali jde o chorobné bolesti nebo utrpení mystické, o obyčejné mdloby nebo o vytržení mysli. Je to nové podvědomé (inconscient) utrpení, zcela jiné než “vědomé utrpení”.

Vědomí, které má Veronika o svém usmiřujícím poslání, se však vůbec nezmenšuje. Dostává nový elán v trojím “ano, ano, ano! Ještě víc, ještě víc, ještě víc!” Je až do konce ukřižovaná se svým “ukřižovaným Ženichem”. Její rány krvácejí ještě 17. září 1726. Pak odlétá do objetí svého Ženicha a ke skupině sester se obrací těmito slovy: “Láska se dala najít!

 

Dr.Paul Brunton o temné noci duše

Autor v knize Pokročilá kontemplace, kterou vydalo nakladatelství Iris v r.1996, uvádí mnohé podobnosti s našimi zkušenostmi. Pro určitou podobnost a zjednodušení zřejmě zahrnuje do temné noci duše i tísnivé transformační procesy. Autor dokazuje, že mystika opravdu není selanka, jak si mnozí laici myslí. Na rozdíl od něj naše zkušenosti ukazují, že temná noc duše se periodicky vrací a postupně slábne.

V knize na str.71 uvádí: Nejnebezpečnější formou temné noci je oslabení vůle se současným znovuobjevením starých zapomenutých špatných sklonů. Je to bod, na kterém je aspirant opravdu zkoušen a kde část těch, kteří dosáhli tohoto vysokého stupně, ve zkoušce neobstojí a na mnoho let klesnou na stupeň nižší.

Na str.74 je channelingový rozhovor Boha s mystikem Jindřichem Suso. Je dalším důkazem, že věčný archetyp zrazení, odsouzení i popravy Krista a apoštolů byly jejich temnou nocí i tísnivou transformací, nutnou Cestou k Otci. Nejen apoštol Pavel řekl: “S Kristem jsem byl ukřižován, s Ním jsem vstal z mrtvých.” Mystérium smrti a vzkříšení je však daleko starší než křesťanství, bylo známo už v šamanismu.

Bůh řekl: Dosud jsi byl vladykou, nyní Bůh chce, abys byl rytířem. A teď budeš muset hodně bojovat. Suso: Běda, Bože můj! Co se mnou činíš? Myslel jsem si, že už mám dost. Ukaž mi, kolik utrpení mám před sebou. Pán řekl: Je pro tebe lépe nevědět to. Přesto ti povím tři věci. Doposud jsi bil sám sebe. Nyní tě budu bít Já a ty budeš veřejně trpět ztrátou své dobré pověsti. Za druhé - všude, kam se ohlédneš po lásce a věrnosti, tam najdeš zradu a soužení. Za třetí - dosud jsi plaval v božské Sladkosti (tj. ponor do Boha) jako ryba v moři. Toto od tebe odejmu a ty budeš hladovět a chřadnout. Budeš opuštěn od Boha i od světa a čehokoliv se chopíš, aby ses potěšil, přijde vniveč. Suso se vrhl na podlahu s rukama rozepjatýma ve tvaru kříže a modlil se ve smrtelné úzkosti, aby tato bída na něj nepadla. Potom k němu pravil Hlas: Buď dobré mysli, budu s tebou a pomohu ti zvítězit.

Str.78: Přijímejte dlouhou temnou noc trpělivě, klidně, pokorně a odevzdaně jako určenou k vašemu pravému dobru. Není to trest za spáchaný hřích, ale prostředek ke zničení egoismu.

Str.81: Tyto roky mohou být pro ego skutečně trpké, mohou se zdát dokonce zmařené, ale mají svůj význam. Za prvé vynášejí na povrch a uvádějí do pohybu všechny skryté chyby, všechny zárodečné slabosti, všechno latentní zlo. Takže mohou být odhaleny a odstraněny - často po utrpení, které z nich vyplynulo. Veškerá latentní žákova špatnost (jakož i ctnost) se postupně aktivizuje, všechna pokušení jeho spících vášní jsou probuzena jedno po druhém. Všechny animální sklony jsou rozehrány proti hodnotnějším ideálům, všechna jeho neupřímnost, hrabivost, nepravdivost a marnivost rychle vzroste ze semene do dospělé rostliny. Ve stejné době se rovněž projevují jeho dobré vlastnosti, takže v něm existuje strašný boj.

Str.84: Když si žák uvědomí, že i zoufalství je sobecké, tak pochopí, že to nejsou jen zlé vášně, které mají být zkroceny, ale také depresivní a melancholické city. Je třeba, aby si připomněl, že až znovu pronikne do vyšší oblasti své bytosti, každá truchlivost, sklíčenost nebo melancholie, jimiž může trpět, bude postupně slábnout.

 

Cesta kříže sv.Terezie od Ježíše

V Novém zákoně Ježíš na mnoha místech předpovídá učedníkům pronásledování a utrpení. Např.: J.15.18 "Jestliže vás svět nenávidí, vězte, že mne měl v nenávisti dříve než vás. Kdybyste byli ze světa, svět by měl rád, co je jeho; že však nejste ze světa, ale já jsem vás ze světa vyvolil, proto vás svět nenávidí.“

Životopisy mystiků to popisují bez výjimky. Např. sv.Terezie v knize Hrad v nitru. Šesté kapitoly:

…Myslím, že bude užitečné, když vám vylíčím některé trýzně, jež zakoušejí a jež znám velmi dobře. Jistě, všechny duše nejsou vedeny touto cestou. Nicméně ty, jež Bůh vyznamenává takovými nebeskými věcmi, i když jen občas, musí podle mého názoru tak či onak zakusit pozemská utrpení.

Chci začít u těch nejmenších, totiž u reptání osob, s nimiž se stýkáme, ale i u těch, s nimiž žádné styky neudržujeme a o nichž by nás ani nenapadlo, že by se mohly zabývat našimi věcmi.

Říkají: „Chce ze sebe dělat svatou! To všechno dělá jen aby oklamala svět a znevážila ostatní, jež jsou mnohem lepší než ona a nenadělají tolik cavyků.“ Všimněte si, že ona nedělá žádné cavyky, nýbrž snaží se jen přesně zachovávat, co vyžaduje její stav.

Nicméně ty, které považovala za přátele se od ní vzdalují, stávají se jejími nepřáteli a zahrnují ji velmi bolestivými a citelnými ranami: „Ta duše je na zcestí! Je to zřejmý klam! To jsou ďáblovy úskoky! Dopadne to s ní jako s tou a tou, co tak bídně skončily! Kvůli ní se zlehčuje ctnost! Klame zpovědníky!“ A zajdou i za zpovědníky a řeknou jim to. A tisíce jiných pomluv a posměchu.

Nejhorší je, že tato válka brzo nepřestane, nýbrž trvá celý život, neboť jedni upozorňují druhé, aby si dali pozor a nejednali s takovými dušemi. Namítnete mi, že někteří také mluví dobře. Ano, ale jaká je to hrstka proti zástupům těch, co pomlouvají.

 

Rovněž to popisuje v knize Cesta k dokonalosti. 18.kapitola:

Těm z vás, které Bůh vede po této cestě zdůrazňuji, že kříž kontemplativních osob není nejlehčí. Náramně byste se divily, kdybyste viděly, na jakých cestách a jakými způsoby je Pán zkouší. Znám oba stavy a vím, jak jsou nesnesitelné trýzně, jimiž Bůh tříbí kontemplativní. Kdyby je nemírnil nějakou útěchou, nedaly by se vydržet.

A právem, neboť cestu kříže Bůh vyhradil pro své vyvolené. Čím víc je má rád, tím více trápení na ně sesílá. Není však žádný důvod myslet si, že se by Mu ošklivily kontemplativní osoby, vždyť je chválí vlastními slovy a považuje je za Své přátele.

Když si lidé všimnou, že kontemplativní dostávají nějakou milost, představují si, že  je tomu tak stále. Já vám však říkám, že byste nebyly sto snášet jejich kříže ani jediný den.

Poněvadž nás Pán zná důkladně, ví, v čem Mu můžeme sloužit. Dává každému jeho úkol podle toho, jak to nejvíce prospívá jeho duši, samotnému Pánu a dobru bližních.

 

Kosmické vědomí

Tato kniha se zabývá duchovní extází, kterou popsal Buddha, Kristus, sv.Pavel, Dante i kvaker Walt Whitman. Tento básník byl optimistou, vše pro něj bylo dobré a účelné, vše hodno lásky a zbásnění. Jeho chování bylo klidné, nikdy se nerozčílil. Mluvil málo, nikdy se nehádal. Neznal strach a jeho řeč byla pomalá, něžná a poučná. Kosmické vědomí dosáhl v červnu 1853. Napoprvé nevěděl, co si má s Ním počít, nebylo pro něj trvalým stavem. Stářím pozbývalo na životnosti a prudkosti. Dbal, aby nové Já nezničilo staré já.

Autor knihy dr.Bucke uvádí popis zážitku paní C.M.C.: Cítila jsem, že ztrácím sebe. Pak jsem pocítila sladkou hrůzu a ztratila své vědomí totožnosti. Nebylo možno se udržet. Hned nato přišla chvíle zanícení, unesení a nadšení tak mohutného, že celý vesmír zůstal klidně stát, jakoby omámen nepopsatelnou majestátností podívané. Vše milující, Jediný, Dokonalý. Všude jen dokonalá Moudrost, Pravda, Láska, Čistota.

Viděla jsem mohutnou vizi atomu, z něhož je vesmír stvořen (pozn.- pravděpodobně kruhy archetypů). Nevím, zda materiálně či duchovně, ale viděla jsem věčné Stvoření, jak Kosmos přechází z pořádku do pořádku. Jaká radost vidět, že nikde není vynechán ani článeček, Vše je na svém místě a Vše přijde ve svém čase. Vesmírný život je naplněn Láskou. Nevím, jak dlouho trval tento mohutný stav unesení, mně se zdálo to být Věčností, třebaže se jednalo o několik okamžiků. Pak nastalo uvolnění a blažené slzy zanícení vytryskly z mých očí. Byla jsem spasena, na velké cestě Vzhůru, kterou musí lidství nastoupit. Všechna přání mého srdce byla uspokojena, každá otázka odpovězena, řeka došla oceánu. Milovala jsem nesmírně a byla jsem nesmírně milována. Vesmírný příliv mi působil vlny radosti, spokojenosti a tryskal na mne proudy vonného balzámu útěchy. Nekonečná Láska a Něžnost se na mne řinula jako svatý olej uzdravující všechna má zranění, všechny mé bolesti. Jak směšné a dětinské jsou všechny svévole a nespokojenosti v Přítomnosti této jasné a klidné Majestátnosti!

Nerozčiluji se již, jak jsem dříve činívala, ale jsem tichá, i když zřím zármutek celého světa, když vidím tu nízkost, prostřednost a úzkost bez konce. Ach, ten sladký, věčný úsměv Přírody. Nic se k němu nedá přirovnat. Vše bylo, jest a bude dobré.

Byly chvíle, kdy mé cítění bylo zavaleno takovou Silou, že se stávalo bolestivým. Toto extrémní nadšení mě vyčerpávalo, přála jsem si již mít opět všední den. Dívala jsem se starostlivě do budoucna, neboť všechno to štěstí bylo tak úžasné, že jsem je nemohla unést. Ach, my se domníváme, že vidíme skutečnost. Jak jsme slepí, kéž bychom v pravdě viděli!

Jednoho jitra roku 1894 jsem se dívala šťastna a unesena s pohnutím na květiny a tu mi v nitru odpadl jakýsi závoj a já chápala, že i veškeré rostlinstvo má život a vědomí. Měla jsem pocit, že jsem sjednocena s Přírodou, jako bych byla jinou bytostí, oddělenou od druhých a přece současně spojená se Vším. Vím, že pod veškerým neklidem a rozptýleností života je nekonečný oceán Klidu, jejž nemůže nic rozvrátit. Nesmírný vlastní mír Přírody je nade všechno chápání.

 

Naše meditace

Znázornění meditace videoklipem

Ukázalo se, že více než zápis z mystické meditace je účinnější nahrávka pořízená na výstupu z meditace. Je v nich totiž jasně zřetelné, jak silně člověka ovlivní božské vize a pocity. Ohromení z Jeho Nekonečné a Věčné Velikosti způsobuje vytržení mysli, popisované ve svatých knihách.

Každá meditace je jiná, více či méně rozmetává představy ega o sobě i Bohu. Proto si o Něm nemáme dělat představy, jak říká Desatero. Zejména některé meditace jsou spíše transformacemi a psychoterapií. Její děje jsou tomu přizpůsobeny:

Závěry z meditace Miloše

Další a delší záznam

O Bytí a ještě jeden

O metodě meditace a jejích druzích

O temné noci duše

Přijetí Boha a další poznatky

Soudobé meditace

 

ZPĚT NA HLAVNÍ STRÁNKU

 

Mystika a intuice