Metoda meditace

Jak říkal už Krišnamurti, není metoda meditace. Prostě jako být v božském divadle či kině. Nechat se vtáhnout se do Jejich dějů a pocitů. Chtít zastavovat myšlenky je holý nesmysl. Samy se zastaví, když To vidí a cítí… To jen omezené ego chce do všeho zasahovat a cenzurovat.

 

Jak začít s meditací

Život je vlastně postupné zvyšování vibrací částí osobnosti, tím rostou jejich schopnosti, rychlost, kvalita vnímání, rozhodování a jednání. To je nutná součást Sebepoznání, účelu, pro který jsme byli stvořeni. Prošli jsme říší minerálů, zvířecí a čekají nás sféry polobohů, bohů, božstev a Boha. Tyto hierarchické struktury jsou naznačeny i v bibli, kde se píše, že Kristus po Svém vzkříšení překročil Mocnosti a Moci. Proces Sebepoznání není tedy selanka ani okamžité osvícení. Po stránce psychické jsou emoce nahrazovány vyšším stupněm, tj.myšlením a čím dál více božskou intuicí.

Není tak těžké spustit mystický proces jaký měli křesťanští mystikové, jen mít trvalou vůli a převahu dobra. Sv.Tereza ho měla 18 let a nedá se příliš urychlit. Trvá do konce života. Pokračuje i v dalších. Je potřeba se vyhnout askezi, vyznat se v lidském, postupně i v božském světě. Chtít ho ukončit, by byla urážka Boha.

Můžeme zkusit božské oslovovat otázkami a zkoušíme přijímat odpovědi. Jsou zprvu slabé, snadno se zapomínají, je třeba je zapisovat. Praxe i zde má svůj hluboký význam, naučíme se postupně s božským Učitelem plynně komunikovat. Za dva až čtyři roky se nám ozve i Kristus a Duch Svatý.

Pomocí meditací se dá vývoj ještě více urychlit. Dostaneme transformační energii přímo a daleko silněji, než prožíváním událostí života. Meditaci je nejlépe udělat jako bohoslužbu. Pokud začínáme, připravíme si obřad Večeře Páně. Patří do něj i vypití 0,2 l kvalitního červeného silného vína.

Nebudeme si vymýšlet, že pijeme skutečnou krev Krista, je to pouze symbol, ale ten má stejný účinek jako realita sama. Přijmout podstatu božského do sebe, o to jde. Jeho přivolání napomůže i duchovní hudba, např.gregoriánské chorály a doprovodem, jako v kostele. Posloucháme je pořádně nahlas. Zavřeme oči a necháme si vytvořit představu chrámu a zčásti se přeneseme do něj. Pomohou nám i pohyby rukou, kterými jakoby dirigujeme zpěv mnichů a mnišek. Není správné vůlí zastavovat myšlenky, při soustředěném poslechu jsou prostě zbytečné.

Po chvíli se naše vědomí začne měnit, rozšiřovat. Prožitek hudby se proto někdy až neuvěřitelně zdokonalí. Začnou k nám přicházet závany myšlenek a pocitů, které jsou velmi hluboké a je jasné, že nejsou od našeho myšlení. Začne se měnit i pocit, je v něm vznešená božská extáze. To je důkazem, že nás přijalo.

Pozor, je potřeba dodržet tento postup a nedělat nic nečistého. Brát ho naprosto vážně, tady končí jakákoliv legrace. Nemá tu žádné místo. Dostáváme se totiž do nefyzických rovin a i zde mají chyby své následky. Při správném postoji nic nehrozí, božské si ohlídá toho, kdo k Němu přistupuje opravdově.

Je nutné počítat i s tím, že meditace energii nepřidává, ale spotřebuje. I po tříhodinové opeře jsme unaveni. Důležitější je však to, že nás božské vezme do osobní výchovy. Řekne nám např., že na nás utkvělo Oko Boha. Změní se nám osud a teprve od této chvíle jsme v duchovním procesu. Je dosti intenzivní, obsahuje i bolestivé očistné procesy Temné noci duše, jak o něm psali křesťanští mystikové, např. sv.Jan z Kříže.

Mystika je zkrátka dost těžké a dlouhodobé učení se u Učitele – Boha, kde Poznáním přijdeme o většinu původních názorů. Kdo o to stojí? Proto je tak vzácná.

 

Co je vlastně mystická meditace

Buddha je na všech sochách a obrazech znázorněn s dlouhýma ušima, podobně hinduistické náboženské umění, dokonce  i známé sochy na Velikonočním ostrově je mají. Důvod toho je prostý. Dlouhé uši symbolizují dobrý vnitřní sluch, pozornost, nebo-li vnímání, jež je hlavní podmínkou meditace.

Meditace NENÍ utišením a klidem mysli, ale podle významnosti:

-přijetím Boha

-symbolem a projevem transformací – zvýšení vibrací. Události ve Stvoření jsou symbolizovány v meditačních dějích, ty v transformací částí Absolutna, což je fraktál Jeho abstraktní Hry BYTÍ.

-transformační proud božské ohromující energie na vyspělé části či tísnivé pro nerozvinuté části. Děje v ní jsou jeho doprovodem, symbolem

-intenzivní modlitba

-obrácením pozornosti vzhůru k božskému

­-sopka božských pocitů a myšlenek

-sugestivní přednáška Boha a operace psychiky, lidské i božské části jsou ve vědomí přibližně půl na půl

-rozhovor s vyššími částmi osobnosti. Život i meditace má být jako božská hudba

-intenzivní hypnotická duchovní výuka a terapie, kde hypnotizér je božská síla

-dokonalé a ostré prožívání, prociťování a vnímání v extázi rozšířeného vědomí. Zamyšlení se. Síla prožitku je mnohonásobně větší než v běžné realitě.

-zkomprimovaným životem, učením, vývojem

-zvykáním si na božské a přijímání Ho

-symbol progrese, tedy návštěva daleké budoucnosti.

-psychoterapie ukazováním chybných sklonů

-exkurze do psychiky božských sil, Jejich pocitů i procesů

-návrat Domů.

Pokud se umíme telepaticky spojit s božskými silami, můžeme dostat velmi kvalitní osobní instrukce, např.: ”Na začátku meditace máš pochopit, co je jejím účelem. Je to jako se zastavit, otevřít se, zvědavě poznávat To, co Je a vnímat. Buď pozorný, nenuť se do ničeho, hlavně ne do strnulosti  a ono si to samo začne vytvářet cestu. Vstup do svého srdce a dej tam přírodu, alespoň pojmem, to předčí vizualizaci. Ty se ale bojíš jít hlouběji do sebe a to tě blokuje, ale není se čeho bát.

Je potřeba se zcela uvolnit a otevřít. Myšlenky se při meditaci mohou toulat, ale ty ne. Jen se dívej, jak si samy dávají hodnotu, neztotožňuj se s nimi, sleduj jejich proud, ale nebuď na ně vázán. Pouze poslouchej vhodnou hudbu, vžívej se do ní, zkus neslyšně zpívat s ní. Je to důležitější než přemýšlet. Každý člověk má určitý tón, pokud ho dovede zahrát, nebo jej slyší, hodně mu to pomůže. Dáváš do toho moc křečovitosti, zkus procítit a uvědomit si, že tvé nohy a hlava leží na zemi, pomůže tě to se odpoutat.

Výsledkem nemá být mrtvé ticho, ale vjem, pochopení něčeho, co se ani nemusí vyjádřit slovy. I když tě napadají kvalitní myšlenky,  sleduj k čemu vedou a pasivně pozoruj jejich vývoj. Přestaň jimi žít, jsi jimi příliš fascinován, nech je osudu, ať si dělají co chtějí. Je to jejich dětská hra, pouhá slova a pojmy. Uvědomuj si rozdíly v harmonii, jemnosti energií emocí, myšlenek a uvidíš, že  proud meditace je nejvyšší kvalitou, když jej umíš uvolnit a přijmout. Pozoruj své tělo, co dělá, co ho bolí a kde je ztuhlé. Symbolizuje se tak tvá duchovní pružnost a dovednost. Pomůže ti také prozkoumat, na co nejvíc myslíš. Na začátku meditace si to uvědom a zdůvodni, proč to tak je, co vlastně mysli takové myšlenky dávají. Jinak ti naruší meditaci a připoutají tě k tomu, co bylo. Dáváš si jimi špatné sugesce a nevidíš pak druhou stránku reality. Napiš vše, čím se zabýváš a polož to na stůl. Buď pak jen tím, čím jsi.  Bohužel stále chceš do meditace brát mrtvé věci na které jsi zvyklý. Myslíš si, že v nich vynikáš.”

Pro začátečníky doporučují božské síly jednoduchou, ale účinnou meditaci. Můžeme při ní poslouchat kvalitní meditační hudbu. Nejprve se uvolníme a sestoupíme do hladiny alfa. Přeneseme se do lesa, kde běháme, abychom vybili přebytečnou energii. Pak do každého výdechu vložíme otázku: ”Jaké mám božské kvality?" To opakujeme, až se dostaneme do proudu božských sil.  Někdy pomáhá, když se otázku pokusíme napsat před sebe. Když cítíme, že opakování je již zbytečné, přerušíme ho a pasivně vnímáme vize, pocity a informace. Pokud bychom z nich vypadli, znovu opakujeme otázku. Někdy se stane, že nevědomí se proces nelíbí a nějakou dobu ho blokuje.

Hlavním problémem při meditaci je, že se nevědomě obáváme změnit zaběhané stereotypy myšlení a vkročit do něčeho nového, i když si myslíme opak. Pro ty, kteří mají otevřen průchod nahoru, ale dolů ho mají zablokován například nevybitou sexualitou doporučuje Mistr nadechovat energii zespodu a vydechovat ji s rozvibrováním čtvrtou čakrou. Nejlépe je si vytvořit program, který sám nepřetržitě pracuje bez vědomého úsilí.

I během dne si může zkušený zasvěcenec převádět vědomí do duchovního Srdce, což způsobí harmonizaci a naladění na božské vědomí. Neuvězní ho tam, ale dá mu prostor. Cílem je vnímat Ho trvale a nikoliv jen malou část dne, protože jen tak má rozhodující vliv na naše jednání.

 

Rozdělení mystických meditací

Mystické meditace rozhodně nejsou relaxací ani zamýšlením se nad čímkoliv. Vždy je v nich aktivní božská síla, jež má hlavní slovo. Lze je rozdělit podle určitých hledisek, a to:

a)          Délky - na malé (několik minut) a velké několikahodinové. Malé bývají denně, velké nejčastěji jednou měsíčně, a jsou podstatně silnější i dějovější.

b)          Hloubky změněného stavu vědomí - Vyjadřují se tzv. ponorem do božského v procentech a ukazují na sílu prožívání božské síly. Čím více je božského, tím méně je v meditaci běžného lidského vědomí. Bývá to 45-80%.

c)           Dynamiky dějů - od téměř klidné až intenzivně dějové.

d)          Dimenze božské síly – jež působí v meditaci a zásadním způsobem určuje její charakter. Bývá od 4,5 do 10. dimenze.

e)           Druhu ponoru. Je extatická, tísnivá či neutrální a jejich kombinace, což zásadně ovlivňuje její prožitek i děje.

f)    Úrovně částí, vědomí, jež do meditace božské vybere aby je oslovilo. Nerozvinuté části oslovuje nižší božskou silou tísnivými meditacemi, rozvinuté vyššími dimenzemi a nejčastěji extatickou transformační energií.

g)          Podle zaměření na seznamovací, transformační, výukové a psychoterapeutické

h)          Na spontánní a připravené

i)     Na úvodní a pracovní, jež jsou daleko náročnější

j)    Podle zaměření na filozofická či osobní témata či jen klidné

Běžné je ovšem střídání či kombinace jednotlivých hledisek během meditace, ale vždy jedno převažuje.

 

Meditační operace bývá směrována na:

-výuku s poučováním a transformaci horních částí vědomí. Vnější svět božské síly zasvěcenec běžně neprožívá, protože to není pro jeho výchovu účelné. Aktivní jsou vyšší božská vědomí, myšlení je téměř nepřítomno. Je vyšší ponor. Jsou to klasické mystické meditace.

Zcela jiným způsobem probíhají tyto procesy při proměně spodních částí vědomí:

-poučování, obrušování a transformace spodků vědomí proudem božských vizí, procházením pocitů, myšlenek a energie. Aktivní bývají i části myšlení, ponor je nižší.

-procházení mezidimenzionálních průchodů a jiné transformační procesy. Jsou doprovázeny určitými bolestmi.

-psychoterapie podobné hypnotickým regresím a progresím.

-zkoušky kvality reakcí na připravené podněty

-nácvik souhry několika dimenzí ve vědomí

 -kombinace předešlých, zejména práce s vyššími i nižšími částmi v jedné meditaci

Meditace je vždy věnována určitému hlavnímu úkolu, jež je často překvapením. Zasvěcenec může požádat o program meditace, někdy i během ní, ale božské vždy upřednostní Svoji vůli. Na každou část osobnosti a každý problém používají božské síly jiný typ meditace a jinou energii. Mohou použít několik variant, ale každá má své výhody a problémy. Meditace nejsou přímo návštěvou božského světa, spíše přípravou pro Jeho přijetí. Mají nás naučit žít v božském světě i v lidském. Podobné zážitky jsou i v holotropním dýchání, ale transpersonální zkušenosti nejsou typické, těmi jsou proudy archetypů. Některé rysy připomínají vyšší stupeň autogenního tréninku.

 

Meditace jsou exkurze nebo terapie?

V Novém zákoně jsou mystické meditace popsány jako vytržení. I Apokalypsa byla meditací. Její projevy jsou symboly duálních procesů ve Stvoření. Je až neuvěřitelné, jak meditace i při stejné přípravě a duchovní hudbě mohou být kvůli nim tak extrémně rozdílné.

Duchovní vývoj je tedy charakteristický přechody z nižších představ do vyšších. To je obsahem Stvoření. Za Vším je Hra Absolutna, božské hierarchie. V meditacích vznikají více než v běžném životě konfrontace představ Boha, tj. Stvoření a našich představ, tj. iluzí.

Témata meditací volí božské síly podle svých skrytých Záměrů. Bývají to nejčastěji filozofické zákony Boha a Jeho Tvoření. Mohou se zabývat i jeho problémy. Téměř se však nezabývají tím, co by zasvěcenec nejraději zjistil, zejména jeho aktuální nastavení, varianty vývoje či jak božské konkrétně zasahuje karmou do života a kdo i co všechno člověka ovlivňuje.

Mystické meditace však nejsou pouhým prožíváním životních stylů božských sil, ač se to může zprvu zdát, ale Jejich přednáškou spojenou s exkurzí v Jejich světě, rovněž psychoterapii ale zejména jakousi operací v extrémně rozšířeném vědomí. Vyznat se v této kombinaci je pro začátečníky téměř nemožné, ale to nevadí. Vždy jsou velmi účinné. Až po několika desítkách meditací zasvěcenec pozná, že Jejich Záměr je složitější, než si myslel. Neumí si vysvětlit extrémně rozdílné zážitky v meditacích. Zprvu bývají jen extatické, pak se objeví tísnivé, což je nepříjemné překvapení. Po letech se ve větší míře objevují neutrální pocity.

V extatických meditacích je vše absolutně krásné a harmonické. Hůře přijímané aspekty Boha i bloky ega jsou vynechány, či extází utlumeny. Takové meditace bývají i odměnou. Nejčastěji jsou však na uvítanou v božském světě na začátku mystického procesu.

Tísnivé meditace naopak odpovídají tuposti a negacím spodku vědomí i odmítání Boha. Přijímají Ho daleko hůře než střední části psychiky, zejména některé Tváře Boha. Tato tíseň proměňuje, obrušuje, tyto nerozvinuté části. Jejich naivita, omezenost, zbytečný strach i křeč z našeho či božského světa Jinakostí je v meditaci zesílena jako vše a tak dovedena až do absurdních konfrontací. Tísnivým překonáváním překážek odporu k ezoterické Jinakosti přijímáme božský Jiný svět a zbavujeme se strachu i iluzí o sobě, Bohu i životě. Tíseň tedy ukazuje na naše nedostatky a léčí je.

Není třeba se stydět za své nepřijímání. Tíseň je v podstatě logický následek, naše myšlení je v božském světě beznadějně ztracené. Nechápe Ho a leká se Ho. Ale takto se vytváří rychlá cesta v Němu. Jsou ale i další, ezoterické důvody těchto meditací.

V neutrálních meditacích je obraz božského světa nejrealističtější. Vše je bráno s jistou rezervou, či s chladnou samozřejmostí, že to tak prostě je. Často ovšem jsou málodějové.

Zkušený zasvěcenec ví, že mystické meditace ukazují vždy jen ČÁST božského Hyperprostoru. Ani meditace neukazují úplnou Pravdu, Ta je jen Celek Stvoření.

V meditacích je tedy hlavním záměrem božských sil psychoterapie bloků přijetí Reality, Boha, proměna třemi druhy energií a výuka. Je to spíše příprava na božský svět, než On sám. Záleží také na tom, co zasvěcenec snáší. Božské síly se snaží, aby proces byl průchodný, i když mnoho zasvěcenců je přestává dělat, nebo jim už nejsou doporučeny.

 

Průběh meditace

Pravidelná velká meditace je setkání s božským, poznání a přijmutí Ho. Důležitá součást duchovního vývoje nejen proto, že ho silně urychluje, ale i pro obecné pravidlo Života – mít všechny archetypy na dosah, tedy i božské.

Termín si zasvěcenec dohodne s nadvědomím. Někdy je mu výslovně doporučena. Intervaly jsou podle dohody, běžné meze jsou od dvou týdnů do dvou měsíců. Musí mít pro ni dostatek prostoru a energie i správný vnitřní stav. Několik dní se mu snižují ponory v malých meditacích, zesiluje únava. Tak se připravuje zátěž nutná pro kompenzaci mystických stavů.

Několik hodin před ní božské mění strukturu vědomí, aby v ní byly ty části, jež chce oslovit a upravuje jejich aktivitu podle Své potřeby. Může se několik hodin před ní krátce zvýšit ponor jako příslib. V přípravě je nutná vnitřní i vnější očista připomínající rituál. Podrobnosti mu intuice sdělí, např. nemá před ní jíst maso ani mléčné výrobky.

Meditaci může zahájit jednoduchý rituál na přivolání Boha, nebo alespoň modlitba. Symbol, i když nedokonalý, je lepší než pouhá slova či myšlenky. Pokud nadvědomí souhlasí a příprava se provede správně, je jisté, že se podaří poznat božské. Před meditací někdy bývá i silnější únava, jež není na překážku, protože pak rychle mizí.

Zasvěcenec nikdy neví, jaká meditace ho čeká, ani nemá obsah vybírat. Jen může tušit, že bude podobná poslední, protože přicházejí v sériích. Když se na začátku zesílí pocit božského a objevují schopnosti, bude pravděpodobně extatická. Když se před ní zesílí strach a vznikne tupost, bude tísnivá. Často bývá neutrální, ale pocity se během meditace mohou nečekaně radikálně měnit na delší či kratší dobu. Dynamika meditací je různá, stejně jako druh a síla ponorů. Od zcela klidných až po těžko únosné množství prožitků.

Channelingová mystika nemá zvláštní pozici. Zpočátku se medituje většinou vleže na zádech, později i jako křesťané či muslimové. Je možné i sedět při meditaci. Oči mají být zakryty, aby okolí nerušilo. Ruce ani nohy nesmějí být překříženy, ani se nemají dotýkat, je to symbol bloku vůči božskému a nerespektování dualit. Jako stimulátor (setting) se vždy používá duchovní hudba, jíž je božské oslovováno. Musí být dobře vybrána, nejlépe ve spolupráci s nadvědomím. Hudba se poslouchá nahlas, basy se zesilují.

Kdo má z náhlého náběhu neznámého božského strach, může začít channelingovým rozhovorem, prokládaný Tichem Působení. Intenzitu meditace lze nastavit v určitých mezích i přáním.

Není nutné meditovat o samotě. Vliv společné meditace je v celkovém zesílení procesů. Každý prožívá jiné božské síly a jiné procesy, přesto vzniká určitý sjednocující proud s výměnou božských pocitů. Proto by se zasvěcenci pro společnou meditaci měli vybírat podle rad božských sil, je důležité určité vyvážení sil. Zesiluje se i propojení a vzájemný vhled.

Pro odstranění obav začátečníka je vhodná asistence zkušeného zasvěcence. Ten může pomoci navodit změněný stav vědomí a pomoci při zavolání božské síly. Slouží i jako pojistka proti sebeklamu a nevědomého sklonu utéci z procesu.

Při nižší sugestibilitě a vnímavosti se může použít holotropní dýchání, psychowalkman, trochu alkoholu jako při Večeři Páně, nebo mikrodávky katalyzátoru změněného stavu vědomí na prohloubení a prodloužení meditace obdobného sómě zmiňované v indických mystických eposech – Rgvédách. V zasvěceneckých eleuzínských mysteriích v starobylém Řecku i jinde se aktivovalo rozšířené vědomí pomocí přírodních látek. Mikrodávka stačí, zejména po určité praxi, protože jsou hlavně symbolem.

Je vhodné zavřít či zakrýt oči a stáhnout rolety,  aby se omezilo rušení okolními vlivy. Jak říkal už Krišnamurti, není žádná metoda meditace. Prostě být v božském divadle či kině. Nechat se vtáhnout se do Jejich dějů a pocitů. Chtít zastavovat myšlenky je holý nesmysl, protože by se zablokoval. Jen vnímá meditační hudbu jako hlas Boha, proti kterému jsou myšlenky nedůležité. Samy se zastaví, když To vidí a cítí… Na harmonizaci je vhodné si dávat sugesce - vysměji se z mému stresu. Nebo si uvědomit, že božské síly zvládnou všechny mé problémy, jen Jim dát prostor.

Projeví se sestava částí vědomí, které božské pro meditaci vybralo. Vždy jsou tam vyšší části jako Učitelé a to různé dimenze. Žáci jsou nižší části. Ale i ty mohou být proti běžnému stavu zvýšené, někdy o hodně. To nás zcela změní, stane se z nás božská osobnost, ani se nepoznáme. Častěji ale zůstanou části takové, jak je známe, jen se zvýrazní. Tak více vnímáme naši nejvyšší běžnou část, tzv.Třetí oko, pak střed a i nižší části vědomí s kterými je nejvíc práce. Jsou ale i tísnivé meditace, kde nám božské nechá jen naše spodní části na jejich proměnu.

Jakékoliv úvahy a vzpomínky na minulost a budoucnost meditaci brzdí, protože váží k lidské omezenosti. Nejlépe je být bez nich. Jen jako zčeřená hladina, do které volně proniká božské podle Své vůle. Je to ale těžké, zvlášť, když se božské moc silně neprojevuje.

Přílišnou aktivita spodku je trvalý problém. Narušuje meditaci, božské pak zeslabuje svůj projev. Když si však spodek uvědomí, že dělá chybu a jeho strach z Vršku je zbytečný, trochu povolí. Tento trvalý problém je naprosto logický a zesíleně vyjadřuje i situaci mimo meditaci. Je obrazem vztahů spodku k Vršku, jak Ho přijímá. Potlačování spodku by zablokovalo celou meditaci.

Náběh rozšířeného vědomí se projevuje zvláštním pálením na hrudi (mystický oheň) a změnou pocitu, to popisují i všechna Písma. Pak nastává otevření Brány vnímání, což je VŽDY charakteristické úžasem zbytku myšlení nad objevováním se neznámých, naléhavých a dokonalých hlubokých božských pocitů, vizí i myšlenek.

Prožitek hudby se také neuvěřitelně zdokonalí. Zasvěcenec se stává jí a ponořuje se do Hyperprostoru Absolutna. Únava i lidské problémy jsou pryč. Opět prožívá vždy znovu zapomenutý, nepopsatelný božský pocit hrdě posvátné svatosti i zapomenuté obsahy minulých meditací. Zasvěcenec poznává božskou Hru, Její tanec Věčností.

V meditaci má zasvěcenec schopnosti vnímání a chápání toho, co je mu umožněno. Je nekonečná variabilita možných obrazodějopocitů, vytvořených božskými silami pro okamžitou potřebu meditujícího. Čím více mizí myšlení, tím více mizí v meditaci náš pojem o čase. Některé meditace jsou však méně výrazné, ale pokud se nejedná o skryté či zjevné odmítání, nedá s tím nic dělat.

Meditaci charakterizují až “hmatatelné” atributy – tajuplná Dokonalost, Nekonečnost a Věčnost s intenzitou úměrnou božské dimenzi a hloubce ponoru do Ní. Poznání, že je vlastně  hříčkou Boha, zlomkem Jeho Stvoření, Jeho pocitu, skrze něj si Bůh hraje. Poznává, že není pánem ani svého pocitu. Kdo dává pocity, ten rozhoduje. U extrémních procesů je typický vzestup síly kundalíny. Může nabíhat i bleskově. Žhavá energie prochází zejména páteří a způsobuje i znecitlivění částí těla.

Zasvěcenec vnímá tři hlavní vjemy:

1. ponor, tj. téměř nepopsatelné naplnění mystickým, extaticko-tísnivo-neutráním božským pocitem.

2. vize reálných či abstraktních dějů, tj. proudy archetypů tj. informací v božském “jazyce”.

3. myšlenkový komentář.

Pocity, vize a myšlenky mají ekvivalentní význam. Většinou ho symbolizuje i hudba, ale může se projevit i jiná vůle Boha. Pak na stejnou hudbu jsou i totálně odlišné procesy.

Ponor do božského bývá 35 až 80 procent, kdy jeho tělo již jakoby hoří božským Ohněm křtu. Nejčastěji jsou hodnoty 47-49%. Lze ho zesílit správným nastavením k meditaci pohyby rukou, energií v těle i v rytmu hudby, procházením vizemi i pocity a otevřením se  dokonalejšímu prožívání. Chybná reakce, myšlenka či fyzická činnost ho na chvíli sníží. Když božské síly ponor nechtějí dát, nelze ho získat, ale toto snažení upevňuje sklony k mystice, ačkoliv je to projev křečovitosti.

Styl vizí závisí na tom, na jaký režim se božská síla přepne. Zda na reálné děje či na jejich symboly (archetypy), tj. ohnivý keř vířivých fraktálů. Často má několik vizí za sebou stejný či podobný význam. Prožitím pocitu či vize je intuicí pochopí a pak může toto Poznání nepřesně přeložit do myšlenek. Nemá se o to příliš pokoušet, je tu vždy jistá nedefinovatelnost.

Dochází ke vtisku Poznání do myšlení. Najednou se v něm objeví něco, co nikdo neřekl a je jasné, že to není výsledek přemýšlení. Je chyba si myšlenky chtít opakováním zapamatovat. Božská síla ho za to trestá bolestivým pocitem. Stahuje i snaha jakkoliv vyjádřit svůj stav. Nejlépe je se stát součástí procesu tak, že už není ani vnímající, ani zkušenost, jen Bytí. Překážet Mu co nejméně.

Během meditace se pocity většinou rychle mění. Těžko může zasvěcenec rozhodnout, zda jsou to jeho reakce na děj, nebo mu pocity mění samo božské. Většinou je to jejich kombinace, ale hlavní slovo má božské vědomí. Při meditaci lze provádět jednoduché úkony jako spustit přehrávač, nasadit sluchátka, jít na záchod apod. Proud vizí a pocitů se jen na chvilku zeslábne.

Správný přístup k meditaci je výsledkem dlouhého vývoje aktivní odevzdanosti. Důležité je nelekat se božského, to je hlavní problém začátečníků. Někteří se bojí i na krátkou dobu opustit známý psychický svět a přenechat božským silám prostor k rozhodování. Projevuje se to až nevolností. Ještě větší strach mají z mnohahodinového opuštění známého světa. Panicky se bojí, že se už nevrátí. Meditace je tedy i o překonávání strachu z Boha.

Meditaci vede určitá božská síla, často vedená ještě vyšší, nebo se střídají. Proto obsahuje procesy různého druhu. Je alespoň z dimenze 4,5 – 4,8 vnější či vnitřní hierarchie. Myšlení je v meditaci slabě aktivní, někdy ji křečovitě narušuje. Může prožívat destabilitu, pokud se dozví či pochopí něco ohromujícího. Chce vše vysvětlit, i když ví, že tomu nemůže úplně rozumět. Může klást otázky, ale odpovědi dostane jen na to, co se právě probírá. V ponorech nad 51% už nelze aktivně myslet, protože je myšlení vytlačeno z vědomí. Meditace může mít i formu rozhovoru spodních dimenzí s Horními, aby se zharmonizovaly vzájemné vztahy a přijal se princip hierarchie.

Vnímavost a síla prožitků je mnohonásobně větší než v komunikaci. Podobně jako karma i meditace zesiluje vše, dokonce i křeče, aby se lépe rozpoznaly a léčily. Tím, že božské vytváří v meditaci příjemné a nepříjemné pocity, intenzivně usměrňuje zasvěcencovy sklony. Může dojít i ke sporu, kdy se střed vědomí nechápe či nelíbí proces Vršku. Ten mu buď problém vysvětlí, nebo ne. Často je proces veden na spodní části, což se středu vědomí nelíbí a zasahuje do meditace, což je chyba.

 Podle Principu podobnosti se při meditaci v božském světě odrážejí chyby, jež zasvěcenec nechce opustit v běžném životě (nedostatek lásky, opuštěnost, nechuť k životu apod.). Bolest a destabilita ho má přivést k poznání problému a k nápravě. Podobní zasvěcenci mají podobné meditace.

V psychoterapiích mu sugestivně božské síly promlouvají do duše a současně vysvětlované děje či vlastní chyby prožívá v pocitech i vizích z Jejich perspektivy, a tak dokonale vnímá své disharmonie. Pro silnější výchovný efekt používají princip zesílení a kontrastu. Pokud v meditaci vnímá Věčnost tísnivě, znamená to, že ji nepřijímá jak má. Úplným prožitím nepříjemného pocitu se chybné vazby postupně uvolní, podobně jako při auditingu či hypnotické regresi.

V období prvních meditací zapojuje nadvědomí kvalitnější části osobnosti, aby bylo božské lépe přijato. Po určité praxi přidává i méně kvalitnější části psychiky, aby se také proměnily, což způsobuje větší zatížení tísní a zhoršení přijímání božského. Je za tím velká setrvačnost zvyků nerozvinutých částí. Zasvěcenci se to projevuje jako opakované učení již naučeného.

V meditaci dominace ega neexistuje, protože se božskému vytvoří prostor k projevu, jenž dokonale využije. Zpočátku způsobuje nejistotu až strach z neznáma. Myšlení se vzdává dosud dominantního postavení a ví, že se nebude stačit divit a bojí se. Božské však může i samo prolomit bariéru ega.

Meditaci je možno chápat i jako dokonalou channelingovou komunikaci s Bohem, oslovení Jím, zkomprimováním běžných životních dějů. Meditace je tedy psychoterapie, bohoslužba, umělecký zážitek. Hlavním výsledkem je zvýšení kvalit částí osobnosti. Rovněž i poznání a důvěra v Boha založená na zkušenostech, nejen na víře.

Nelze si vytvářet definitivní závěry z jedné či několika meditace ať by byly jakékoliv. Meditace je vždy jiná než svět bohů, božstev a Boha. Nemají Tam lidský spodek, který v meditaci způsobuje problémy. Je to proces přizpůsobený potřebám proměny, jeho symbolem. Je proto nutné se neukvapovat v prvotních názorech, protože bývají zkratovité a naivní.

Extrémně rozšířené vědomí vnímá spodními, středními i Horními částmi, ale spodek i trochu střed málo rozumí projevům Vršku a Ten se na ně dívá s nadhledem. Buď je Jeho přednáška těžce přeložitelná do slov, či je něco pouze úmyslně naznačeno. Může se pochopit jen určitá rovina významu a vyšší jen v náznaku. Pokud má zasvěcenec malou snahu či nechuť vnímat, co je mu naznačeno, nedozví se podrobnosti podobně jako v komunikaci. Vztahy to jsou opravdu zvláštní, protože různých částí bývá v meditaci více. V některých meditacích se má vyjádřit k zaměření dalšího duchovního vývoje. Může se dozvědět i náznaky o své budoucnosti.

Pocit ohromení je jako jízda na horské dráze. Vysvětlení jevů mizí v abstraktních světech za světem. Zdá se mu často zcela nemožné přijmout a zvládnout neuchopitelnou Jinakost Boha. Zbytečně se také bojí, že se z meditace už nedostane a ztratí se v nekonečnu Nekonečen, kde pro něj není nic známé. Cesta je však bezpečně schůdná.

Některé formy abstraktnosti Boha jsou obtížně přijímány. Zasvěcenec musí vzít Boha a Jeho výuku takovou, jaká je, nechat se Jím vést a odevzdat se Mu. Má si uvědomit, že strach a všechny problémy jsou vlastně zbytečné. Myšlení bude mít své místo v rozšířeném vědomí. Božské ho ve všech směrech převyšuje a ví, jak na něj. Je potřeba Mu děkovat, prožívat plně extázi, tíseň i bolest, procházet jimi, neslézat a neutíkat z kříže. I bolestivé proměňuje. Je to někdy porod, viz biblické podobenství Ježíše.

Zasvěcenec prožije daleko víc, než si zapamatuje či při ní zapíše, protože většinu zapomene. Co je nám nedostupné, je pro Ně směšně triviální. Kde my končíme, Oni začínají, a nelze s tím nic dělat. Pokud si chce něco zapsat, vypadává z vnímavého stavu a přestává poznané chápat, ale části psychiky se prožitím již ovlivnily. Nelze také překládat Jejich “pocity” do slov bez porušení významu. Božské některé postřehy nedovolí napsat, protože jsou pro myšlení ezoterické. Také zbytek myšlení některé informace potlačí, protože je nechce vědět. Má totiž skrytý hlubinný strach z Boha. Je Jiný než přání a názory ega o Něm. Nelekat se proto chybných závěrů z prožívaného.

Přednášená látka se může různým způsobem v řadě meditací zopakovat. Meditace jsou jen exkurze, nelze si myslet, že po nich bychom mohli být v božském trvale, ani že božský svět pochopíme. Na to dlouho mít nemůžeme.

Trvají několik hodin, i s přestávkami. Lze požádat o jejich prodloužení. Usnutí je někdy ukončuje, ale většinou přejdou do velmi živého meditačního snu, kde je vliv okolí ještě menší.

 Ke konci meditace klesá aktivita božského, ponor je příjemnější. Zasvěcenec z meditace vystupuje na pokyn nadvědomí a vnímá pokles dynamického božského pocitu i schopností.

Po ohromujících meditacích vzniká přehlcenost a destabilita prožitým a tíseň z návratu z božského. Může pak požádat nadvědomí o nadiktování průběhu meditace, nebo si nahrát při výstupu z meditace některé myšlenky, než rychle mizí, jak se rozšířené vědomí rozplývá. Může požádat o oživení zapomenutých částí. Čtení záznamů do určité míry zvyšuje její význam a je i vodítkem pro druhé.

Po meditaci nastává únava úměrná hloubce ponoru, délce meditace i dimenzi božské síly. Přetížené vnímání totiž spotřebovává mnoho energie. Důvod je i v porušení Principu podobnosti. Zasvěcenec pobýval v úrovni, jež byla mnohonásobně vyšší než jeho. Porušuje to Princip podobnosti.  Proto ji musí kompenzovat zátěžemi. I o ní rozhoduje nadvědomí. Vznikají i několikadenní poruchy spánku.

Po tísnivých meditacích nějakou dobu trvá, než naběhnou původní schopnosti i energie. Připomíná to pooperační stav. První týden je nejvíce náročný. I za tím je intenzivní proces. Po několika desítkách meditací už procesy zcela nekončí, jen se zeslabují. Extrémní meditace doznívají i několik dní s vyššími schopnostmi a postupně sílící únavou. V některých etapách se naopak mystické stavy projevují ještě několik dní po meditaci.

Úroveň zvládnutí meditace se zasvěcenci projevuje ve snových symbolech. Ty musí spolu s vlastními poznatky zpracovat a zkonzultovat, aby se z ní co nejvíce poučil a poznal, co mu dělá starosti či bolesti, kde a proč reagoval chybně nebo křečovitě, co nechtěl přijmout a čeho se zbytečně bál.

Nevadí, když se meditace nezvládne, to se spraví časem. Stresovat se, je chybná křeč. Co se nepochopí hned, pochopí se příště. Chce to nespěchat, odkrytý horizont je tak široký…

Meditace má vždy velký přínos. V nevědomí se vytvářejí pevnější vazby k božskému, což způsobuje zlepšení všech schopností i přístupu k duchovnosti. Mají svůj vývoj odpovídající etapám mystického procesu. Dlouholetá zkušenost má i zde obrovský význam.

 

Jak uvidět Boha, krok za krokem

Co myslíte, kdo to má u Boha lepší? Ten kdo má k Němu osobní vztah, nebo ten, kdo Ho zná jen z bible, ale vlastně Ho nechce vidět?

Skutečný duchovní vývoj vyžaduje duchovní zkušenosti, protože jen tak můžeme poznat a přijmout Boha jaký je ve své Velikosti. Jen pak nás intenzivně povede k Sobě.

 

Božské nás mnohonásobně přesahuje, proto ani při dobré vůli nelze správně pochopit Jeho Velikost. Můžeme si jen po svém vykládat svaté knihy, nebo přijmout jiné duchovní názory, ale stále je to jen hra ega, které se chce samo po svém zbožštit a mít klid.

Žádná výuka nemůže být bez autority učitele, ale toho ego odmítá. Raději bude dělat cokoliv jiného. Sebezáchovné snahy ega jsou mnohem větším problémem, než se zdá. Právě ono vytváří farizejství, před kterým Kristus opakovaně a marně varoval. Kvalitu vztahu k duchovnosti tedy můžeme dosti bezpečně určit vztahem k duchovním zkušenostem.

Bohužel nikde snad není více podvodů než v tzv.duchovnosti, protože na ně nikdo neupozorňuje. Málo kdo totiž ví, jak se správně dělá a má výsledky – osobní duchovní zkušenosti.

Kristus říkal - tlučte, a bude vám otevřeno, ale skoro nikdo na dveře Království božího netluče, proto se neotevřou. Jen hrstka se odvážila, ale byli pak za to ostatními křesťany napadáni.

V Novém zákoně je též psáno: J 14,26: Avšak Utěšitel, ten Duch Svatý, kterého Otec pošle v mém jménu, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl.

Chce to věřit Bohu, ale i sobě. Kde jsou však sebrané církevní spisy rozhovorů s Duchem svatým? Nejsou. Hlavní je to, co je nám poznáním zjeveno Shůry. Náš či cizí výklad bible má menší hodnotu, jsme omylní.

 

Proto jsem vytvořil jednoduchou, ale velmi účinnou metodu, jak se dostat do kontaktu s božským. Je odvozena z prastarého a osvědčeného holotropního dýchání. Ale i např. sv.Ignác z Loyoly zavedl zvláštní dýchání při modlitbě.

Je určena pro ty, kteří mají dlouhodobý zájem o duchovní rozvoj a jsou pro něj ochotni mnohé udělat. Podmínkou je jen převaha dobra (alespoň 70%), aby měli klid od temných sil, a pak duševní stabilita, protože ji budou potřebovat.

Postup:

1/ Stáhněte si božský zpěv Lisy Gerrard např. z http://v.dvorakove.sweb.cz/VyberVyberu.zip protože se osvědčila nejvíce.

2/Vytvořte si rituál, jakousi domácí bohoslužbu, která bude obsahovat jasně danou vůli - přivolání božského. Doporučuji si dát dvě deci silného červeného vína jako ve Večeři Páně. Pití krve Krista symbolizuje vůli stát se Jím.

3/Zatemněte místnost, lehněte si naznak a zakryjte oči. Zavřete je a zaposlouchejte se do hlasité hudby, nejlépe ve sluchátkách.

4/Nechte si vizualizací vytvořit posvátný prostor.

Vizualizace je účinná metoda na rozšíření vědomí. Ne každý ji má dokonalou. Můžete své schopnosti zjistit tak, že zavřete oči a řekněte např. „pes“. Kdo vidí psa, bude to mít snazší. Vizualizaci posvátného prostoru si můžete nacvičovat předem. Postupně můžete zesilovat vjemy, abyste v posvátném prostoru byli jako doma.

5/ Do něj pozvěte božské. Připravte si, jak Ho oslovíte, zda Bůh, Kristus, Duch Svatý, nebo božské Já, Nadjá atd. Nevěřící může zavolat nadvědomí či intuici

Volat jiné síly než božské nedoporučuji. Bůh se o své postará, je opravdu Všemohoucí, ale po volání jiných sil můžete dopadnout velmi špatně. Není to na hraní! Metoda je daleko silnější, než si myslíte!

6/Pasivně zkoumejte co vidíte i cítíte, vize i své nové pocity a myšlenky. Božské se může projevit novými hlubokými myšlenkami. Silné extatické pocity a dokonalé vnímání hudby s bohatými vizemi se poprvé těžko objeví.

Je to dobrodružství objevování božské Hyperinteligence jako nového neznámého světa. Zde začíná kontakt s Neznámem, které nás silně přesahuje a má svou vlastní Vůli.

Božské se může projevit různě, nebo vůbec ne, z mnoha možných důvodů. Např. se může po zavolání objevit nějaký symbol. Doporučuji přijít k němu a zeptat se ho: Jsi to ty, božské? A zase pasivně vnímáme, co se bude dít. Pokud scéna ožije, jsme na dobré cestě. Můžete i položit nějakou otázku a přijímejte odpověď, ať je jakákoliv, Třeba ji hned ani nepochopíte, často přichází v symbolu jako rébus. Přijít na význam je náš první úkol. To je setkání s naším prvním Učitelem pravé duchovnosti.

7/Na závěr poděkujte božskému a vracejte se do našeho světa. Vypněte hudbu a zapište své dojmy. Rychle se zapomínají, protože ego je nemá rádo.

 

Metoda se dá upravovat podle toho, co se komu osvědčuje. Např. nemusíme ležet, či si můžeme přidat další prvky, které nám ulehčí kontakt s božským. Např.vonné tyčinky, františka nebo purpuru.

V této metodě není nic demagogického, ani potencionálně nebezpečného, je však velmi účinná. Ostatně  je ji možno dělat i v kostele, ba i přímo při bohoslužbě. Od toho bohoslužba je, na přivolání Boha. Bohužel ji věřící často odbývají.

Holotropní dýchání je na webu, můžeme se přihlásit. Není úplně dokonalé, ale na začátek stačí.

Problém, se kterým se setkáme, je nejčastěji strach. Ten je vědomý i nevědomý a blokuje náš kontakt s božským. Lze ho překonat, jako jinde v životě, trpělivou prací, opakováním, přesvědčováním sebe. Svému strachu se můžete vysmát, ať se bojí!

Může se stát, že nezažijeme vůbec nic. To může být z důvodu našeho skrytého odmítání, nebo že božské nechce. Často si dává načas a čeká, jak budeme reagovat, zda opravdu máme vážný zájem. Až to jasně potvrdíme opakováním pokusů, a to může trvat i dva roky, pak se náhle ukáže překvapivou intenzitou.

Zjistit důvod neúspěchu může jasnovidec, ale hlavně ten, kdo má už praxi s komunikací s božským. Můžeme se pokusit zesílit metodu alespoň padesáti hlubokými nádechy a výdechy, jako při holotropním dýchání.

Ale podle letitých zkušeností tato metoda jde většině zájemců už napoprvé, i když ne silně. Až delší praxí se odstraní skryté překážky, pak uvidíme Boha naplno. Budeme s Ním moci a diskutovat jako s Učitelem, i to chce praxi.

Je také lépe, když nám v začátcích bude někdo asistovat. Sami totiž máme málo odvahy a zkušenější nám může mnohé vysvětlit a ulehčit. Nejtěžší, ale také možné, je metodu zkoušet úplně sám.

První fáze skutečného duchovního vývoje končí navázáním spolehlivého kontaktu s božským. Může nám už vysvětlovat co nevíme a vést nás jako Učitel. Nečeká, že to všem půjde napoprvé dokonale.

Další práce by měla směřovat k debatě na webu i jinde, kde by se probíralo, co komu bylo zjeveno a k čemu došel. Velmi by to každému pomohlo, vždyť podobné výměny zkušenosti mají např. i umělci, horolezci a vodáci.

Právě to je pravá duchovní práce, ne jen vykládat svoje názory, protože ty jsou dílem ega. Ale božské mne upozorňuje, abych si nedělal iluze, že vážný zájem je vzácný, ego se většinou ubrání.

 

Mystické meditace svatých

Mystické procesy v literatuře

Naše některé meditace

Naše nejnovější zkušenosti

Náš blog o rozvoji mystické intuice, či ZDE

 

Ukázalo se, že více než zápis z mystické meditace je účinnější nahrávka pořízená na výstupu z meditace. Je v nich totiž jasně zřetelné, jak silně člověka ovlivní božské vize a pocity. Ohromení z Jeho Nekonečné a Věčné Velikosti způsobuje vytržení mysli, popisované ve svatých knihách.

Každá meditace je jiná, více či méně rozmetává představy ega o sobě i Bohu. Proto si o Něm nemáme dělat představy, jak říká Desatero. Zejména některé meditace jsou spíše transformacemi a psychoterapií. Její děje jsou tomu přizpůsobeny. Poslechněte si:

Závěry z meditace Miloše

Další a delší záznam

záznam neutrální meditace 

ZDE další

 

Jeho záznamy z meditace

Moje nejsilnější meditace

Znázornění meditace videoklipem

Holotropní dýchání

Stručně o klasicích křesťanské mystiky

O temné noci duše

Přijetí Boha a další poznatky

Duševní hygiena

Naše hlavní stránky