MAGICKÝ  SVĚT

Intago

intago@seznam.cz

 

Vítám vás ve druhém ze čtyř webových souborů mé knihy MAGICKÝ SVĚT, Sborník článků pro týdeník SPIRIT vydaný v nakl.ONYX, kterou lze zkomprimovanou ve wordu stáhnout celou.

Další část knihy je Zkušenosti z práce jasnovidců a zasvěcenců

 A závěrečná Mystika

Předchozí část knihy byla Zvláštní příhody a jejich význam

 

Moje hlavní stránka

 

 

Zákony života přístupnou formou

 

Astrologie, numerologie a my

 Astrologie a numerologie popisuje rytmus střídání událostí. Podle zákona bytí je vše ve všem, veškeré dění se symbolicky zapisuje do všeho. Planety a čísla jsou symboly periodických procesů a do okamžiku narození je zakódován úkol, průběh celého života a datum smrti. Osobní horoskop má mnohé výhody pro sebepoznání, ale není správné se nechat každý den ovlivňovat postavením planet, často vykládaný diletanty. Události života jsou zkoušky a vyhýbat se jim je zneužití tohoto, původně ezoterického učení. Ani astrologové a numerologové často nevědí, že datum narození je naplánován už v mentálním světě. Někteří z nich mají jasnovidecké schopnosti, aniž si je uvědomují. Někteří to vědí, ale využívají tuto symboliku, protože je lidem více přijatelná. Jejich vliv na politiku byl vždy značný. Ani nejdokonalejší výpočet však neovlivní harmonii člověka ani nemůže nahradit meditaci. Výsledky mohou vytvářet pýchu k vlastním schopnostem a astrologové často nedoceňují úlohu božských sil, které jsou za všemi procesy.

 

Zvláštní sport - nakupovat levně

Je to zvláštní. Tolik prodejen s levným zbožím a všechny plné lidí, kteří moc chudě nevypadají. Proč tam nakupují? Jaké jsou skryté motivy toho? Je to seberealizace v hromadění věcí, ale i chamtivost a  malost. Že nelze čekat žádnou kvalitu je jasné, cena má pevnou logiku, je symbolem zboží. Je to vlastně opak snobismu. I velké obchody vědí o této touze a prodávají i takové zboží, hlavně je dávají do reklam.

Sen o komunismu, vědomě a nevědomě tak příjemný, skončil. Nalákal lidi i tím, že sliboval, že vše bude zadarmo. Nikdy tomu tak nebylo, ale nenaplněná touha zůstala. Nyní se může náhradním způsobem realizovat právě při těchto nákupech. Obchodníci to vědí, proto rádi na výrobky píší, že jejich část je zdarma. Jen toto slovo stačí. Žádná cena se neobejde bez jiné, daleko vyšší a škrtnuté. Že si ji každý vymyslí jak se mu hodí, je všem známo, ale i tak je to účinná reklama i pro intelektuály. V každém jsou totiž rigidní dětinské části, jež jsou požadavky profese potlačeny, ale po práci se derou ke slovu. Tak má každý v sobě nejméně dvě různé osoby a ani si to nechce uvědomit.

 

Hudbou a tancem do tranzu

 Lidské tělo má obrovské regenerační schopnosti a i psychické obtíže se mohou samy vyléčit. Stresy, jednotvárná práce a trvalá nespokojenost nás poškozuje. Mysl se snaží negativní náboj vybít na diskotékách, tanečních zábavách, koncertech i sportovních zápasech opačnými zážitky. Pro zesílení a urychlení změněného stavu vědomí se používají také psychotropní drogy i alkohol. Dělalo se to už před tisíci lety, ale méně diletantským způsobem, šamané věděli, jak se to správně dělá. Některé psychoterapeutické praktiky jako tai-chi, holotropní dýchání a súfické tance, se k tomu hrdě hlásí.

 Odstranit příčiny je lepší, než léčit následky. Dnes je však populární vydělat v tvrdém konkurenčním boji co nejvíce peněz a pak je utratit v zábavním průmyslu. Harmonickým životním stylem bychom se do problémů nedostali. Uvědomujeme si to, ale jsme stále ovládáni zlozvyky.

 

Je možné se vrátit do minulosti?

 Mezi zasvěcenci je známo, že po dohodě s nadvědomím lze změnit osud. Že to platí i o minulosti, je už pro většinu tajemstvím. Přitom i obyčejný hypnotizér může vymazat či pozměnit událost, která narušila duševní rovnováhu. Daleko podivnější je, že se můžeme narodit a znovu prožít například evropský středověk. Stroj času tedy opravdu existuje. Minulost si můžeme nejen pasivně prohlížet, ale je možné v ní být aktivní. Moderní fyzika již uvažuje o možnostech cestování do minulosti v jakési ”bublině”, poháněné antihmotou. Čas se dokáže plasticky přizpůsobit jakékoliv změně. Je to důkaz, že život je virtuální realita a jeho úkolem je učení. Když je pro nás vhodné se narodit v pravěku, nebo ve středověku, narodíme se tam, to rozhodne naše vnitřní hierarchie. Minulost je však v jiné dimenzi a je nebezpečné do ní přejít. Dělá se to proto jen výjimečně. Existují civilizace, které pro účely duchovního rozvoje využívají všechny možnosti časoprostoru a volně se pohybují do minulosti a budoucnosti. Mezi zrodem a zánikem časoprostorového vesmíru je možné skoro vše.

 

Proč umírají mladí lidé?

 Smrt mladého člověka nebo dítěte je šok pro rodiče i příbuzné. Naivně se ptají, proč ho Bůh potrestal, když nic zlého neprovedl. Horoskop nebo jasnovidec může zjistit, proč se to stalo. Karma - zákon příčin a následků, vytváří logiku událostí. Většinou už při narození měl smrt v osudu. Není vždy už rozhodnuto, zda zemře při nehodě nebo vraždou, ale sám v minulých životech někoho zabil, nebo způsobil něčí smrt. Stává se to i opakovaně. Změnit osud by mohla jen zásadní změna charakteru, což je pro běžného člověka velmi nepravděpodobné.

 Lidé si také mohou nevědomě přát smrt, protože se chtějí vrátit do světa duchů, kde je nebudou obtěžovat problémy, které si tu sami způsobili. Rozhodnutí zemřít je uloženo tak hluboko, že o něm vůbec nevědí. Úmrtí novorozence bývá také připravený trest rodičům, nebo odmítnutí osudu nadvědomím dítěte a je absurdní si bez rozboru situace dávat vinu. Není také přesné tvrdit, že trestá Bůh, karmu vytváří pátý, šestý, vyjímečně i sedmý stupeň vnitřní hierarchie.

 

Okultní vědy a mystika

 Už za první republiky se zájemci o mystiku dívali na okultismus  svrchu. Usilovali prý o vyšší hodnoty. Dr.Weinfurter začínal jako spiritista a později založil mystický spolek Psyché. Přeložil řadu knih a učil své žáky promítat hebrejskou abecedu do nohou a jiné podivuhodné metody. Jeden malíř měl přitom vize z démonické civilizace, ale Weinfurter nevěděl, co mu má poradit. Po desetiletích se však mezi nimi nenašel ani jeden, který by dosáhl mistrovství, ani nižšího stupně. Jejich úsilí bylo spíše romantickou touhou po seberealizaci a snahou o psychoterapii a je to dodnes běžné. Nelze začínat nejvyšším. Kdyby se zabývali okultismem, což je také věda, mohli být dál, ale měli strach. Ten je vůbec největším protivníkem duchovního vývoje, protože se skrývá za zdánlivě logickými důvody.

Kromě Františka Bardona, který byl v pátém stupni inteligence a Rudolfa Steinera tu v tomto století dobrých zasvěcenců nebylo mnoho. Po romantických kompilátorech přichází nová generace s reálnějším duchovním pohledem. V Duchovním centru bude další, již mistrovská.

 

Země ve střetu zájmů

 Každý stát i planeta je objektem zájmu svých sousedů, kteří se snaží prosadit svůj prospěch. Okolní civilizace naší Země jsou na různém stupni vyspělosti a s různým podílem dobra i zla. Sledují nás a mají tu své zástupce, kteří jim vědomě či nevědomě pomáhají. Není problém telepaticky ovlivňovat myšlení lidí i z velkých vzdáleností. Ví se o tom málo a bez pomoci božských sil se nedovíme téměř nic. Jde o věčný zápas dobra a zla. V současnosti jsou tyto procesy aktivnější a karmický proces je urychlen. Počet nemocí, havárií, přírodních katastrof a politických konfliktů se bude zvyšovat. Zesilují i procesy duchovní proměny. Apokalypsy jsou zkouškami duševní vyzrálosti, je to zákonitý proces,  probíhající ve všech vesmírech.

 

Sebevražda - a co dál?

 Sebevražda je naivní způsob řešení problémů. Dr.Moody prokázal, že zážitek klinické smrti změní pohled nejen na důvod činu, ale i na celý život. Způsob sebevraždy má svoji symboliku a zemřelý zažije nejprve šok z pohledu na vlastní mrtvé tělo. Zmateně bloudí astrálním světem a nikdo mu nepomůže. Může se dopustit dalších chyb, duše vázané na zem ovlivňují myšlení charakterově labilních lidí a navádějí je ke zlým činům a sebevraždám. Jeho stav se zlepší, až když pochopí, že se musí znovu narodit a prožít podobnou situaci, ve které selhal. Pozná, že chyba nebyla v těle, které zbytečně zničil, ale v jeho myšlení. V mentálním světě si pak připraví nový osud.

 

Tajemství kartářského umění

 Jak si vysvětlit, že vyložené karty dávají kartářce stejně kvalitní informace jako astrologové a jasnovidci? Podstata je v hlubších tajemstvích života, v kterých neexistují nahodilé procesy. Hermův zákon říká, že jak nahoře, tak dole, jak uvnitř, tak vně je neomezená dokonalost. Platí i zákon symetrie, z otázky vyplývá odpověď. Harmonický člověk nachází řešení svých problémů i v náhodně otevřené knize nebo poznámce neznámého člověka. Informace však nejsou dostatečně podrobné, závisí i na druhu výkladových karet a kartářky je doplňují z jasnovidných zdrojů. Jasnovidky se často vydávají za kartářky, protože lidé to lépe přijímají.

Vysoce harmonickým osobnostem se problémy řeší samy. V nejvyšších  stupních je možné vytvářet běh událostí podle připraveného plánu, jak to udělal Ježíš Nazaretský. Události života jsou jako rozdané karty. Zdánlivě jsou náhodné, ale zasvěcenec ví, že je v nich zákonitost a dokáže pochopit jejich skrytý význam. Harmonie je paradoxně i v tom, že člověk je dole (bolest, ubohost) a Bůh Nahoře (extáze, Všemohoucnost, Vševědoucnost).

 

Zpověď a odpuštění

 Bůh ve Starém zákoně říká ”Nemstěte se, odplata patří mě”. Zpověď a odpuštění není vychytralý výmysl katolické církve, ale účinná psychoterapie. Musí se však jít do hloubky. Nevěřící chodí k psychoanalytikovi, je to totéž, jen lékař to často umí lépe, než kněz. Zpověď je důvěrný rozhovor, kdy mluvíme o tom, co nás tíží. Myšlenky na odplatu a pocity viny nás zatěžují a magickým mechanizmem vytvářejí budoucí události, aby se vztahy dořešily. Intenzivní myšlenky o tom, že musíme být potrestáni, se mohou drasticky vyplnit dokonce i tehdy, když k zlému činu vůbec nedošlo. Stačí si vzít ponaučení a odpustit si. Naše podvědomí a nadvědomí si však může vytvářet vlastní myšlenky i s jejich následky. Někteří transpersonální psychologové doporučují promítat si večer události dne, jen je procítit a nehodnotit. Tím se vybije emoční náboj a mizí nemoci, které ho symbolizovaly.  Důkladný rozhovor s pacientem je hlavní přínos homeopatické léčby.

Při procesu odpuštění karmické zátěže bychom nejdříve měli pomocí modlitby či meditace sestoupit do změněného stavu vědomí. Pak bychom měli odpustit všem, kteří nás poškodili, i když je všechny ani neznáme. Poté prosíme o odpuštění ty, které jsme napadli my. Zakončíme odpuštěním sobě, že jsme někdy tak agresivní. Můžeme požádat naše božské síly o očištění. Připraví nám nový program, kterým musíme vědomě nahradit ten starý.

 

Ovlivňují nás duchové?

 Většina lidí řekne, že ne, protože na duchy nevěří. Je to ale pouhá neinformovanost. Ovlivňují nás lidé, proč bychom nemohli přijímat i myšlenky duchů? Na každý problém nás napadne několik myšlenek. Většina je našeho vědomí, malá část z nadvědomí a od cizích duchů a je pak na nás, jak se rozhodneme. Máme se rozhodovat vždy v harmonii a nechat se strhnout emocemi, protože pak přitahujeme duchy nevalných kvalit. Dobré myšlenky přitahují lepší duchy, inteligentní ještě inteligentnější a naopak. Vytvářejí se složité vztahy, extrémní formou je posedlost. Nejlehčí je případ, kdy postižený cítí, že je ovlivňován a snaží se s tím vypořádat. Stává se také, že je zcela ovládán zlými silami a jeho osobnost je zcela paralyzována.

S duchy velmi často hovoříme i ve snu, a aniž si vzpomínáme,  přesto nás to ovlivňuje. Vědomá vzpomínka je totiž nadvědomím zablokována.Velká umělecká díla, vědecké objevy, zásadní politická rozhodnutí, ale i vraždy jsou často připraveny  složitými hierarchiemi světa duchů. Rozsah jejich vlivu je obrovský a téměř neznámý. Ufologové rádi mluví o vlivu mimozemšťanů na naši civilizaci, ale působení duchů je nesrovnatelně silnější. Jen u spiritistů, jasnovidců, proroků a zasvěcenců je komunikace vědomá.

 

Proč křesťanství nezná reinkarnaci

 Popírat reinkarnaci nelze, důkazů je příliš mnoho. Origenes a prvotní křesťané ji znali, ale nezdůrazňovali, i budhismus a hinduismus pomáhá ukončit koloběh životů. Fyzická existence je totiž nejomezenější a nejbolavější, naše vyšší složky se jí téměř neúčastní. Níkajský koncil reinkarnaci zavrhl, ačkoliv Starý i Nový Zákon o ní hovoří. Například poslední prorok Jan Křtitel byl znovupřišlým Eliášem. Bylo to proto, že křesťané  se mají soustředit na současný život a neodkládat problémy do příštích životů, v tom je jejich myšlenka správná. Problém je, že se to téměř nikomu nepodaří. Pochopit správně myšlenku reinkarnace není snadné, křesťané ji vytýkají, že nezná odpuštění, což není pravda. Apoštol Pavel řekl, že dává jen mléko, tuhé jídlo by věřící nestrávili. Neumějí si ani vysvětlit, odkud se naše komplikovaná osobnost vzala. Rozhodně jsme se nenarodili s čistou a nepopsanou duší, jak tvrdil Rousseau.

Pouze vyspělí duchové se už nerodí a žijí v energetických civilizacích blíž k Bohu. Knihy mrtvých opětovné zrození nedoporučují, ale naše úroveň vývoje je taková, že se musíme ještě mnohokrát narodit, i když později ve vyšších  fyzických civilizacích.

 

Svět jako počítač?

 V německém Würzburgu vzniklo v roce 1977 nové prakřesťanské společenství Univerzální Život. Prorokyně sestra Gabriela předává channelingem vysoce kvalitní poselství z šestého duchovního světa. Jedním z nich je myšlenka, že náš svět se čtyřmi očistnými a třemi přípravnými rovinami je dokonalý kauzální počítač vytvořený Bohem, aby se mohly k Němu vrátit odpadlé duše. Virtuální realita není novinka počítačové techniky, existuje už miliardy let. Život není  sbírkou náhod, ale zákonitý proces, kde vše má své místo, čas, příčinu a následek. Vstoupili jsme do světa projevu, abychom sbírali zkušenosti a tak poznávali sami sebe. Pokud přijmeme tuto myšlenku, není pak těžké pochopit jeho tajemství, magii, reinkarnaci, astrologii i mystiku a vstoupit do Nového věku Vodnáře.Tento kauzální počítač informačního pole je také schopen velmi přesně odhadnout naši budoucnost, protože dokonale zná naše rozhodovací schopnosti i ostatní procesy na Zemi. Nejsme oběti osudu, ale jeho tvůrci.

Pobočka Univerzálního Života je i v Praze. Na rozdíl od channelingové skupiny nemá v ní každý člen schopnost rozhovoru s  Inteligencí duchovního světa. Jsou poučeni, že komunikace u nich probíhá událostmi, ale je velmi náročné pochopit, co konkrétní událost znamená.

 

Smrt - velká neznámá?

 Hypnotickou regresi do minulých životů poprvé popsal francouzský plukovník De Rochas před více než sto lety. Od práce dr.Moodyho uplynulo také hodně času, ale naprostá většina lidí o smrti nechce nic vědět, jen se jí bojí. O umírajícího se správně nepostarají ani lékaři a sestry, obestaví ho závěsy a ponechají osudu. Svátost posledního pomazání se dělá málo, ačkoliv všechny kultury měly knihy mrtvých, které kněží předčítali zesnulým. Zemřelí nechápou, co se děje, chtějí do těla zpět, nebo na stres reagují dlouhodobým spánkem. To jenom proto, že celý život  popírali existenci reinkarnace. Astrální svět je jim připraven pomoci, pokud o ní požádají a mají na ni právo. Zcela odlišnou smrt mají mágové a jasnovidci. Astrální a mentální svět podrobně znají, často vědí i datum smrti. Rychle se orientují a pokračují v práci ve změněných podmínkách. Od dimenze civilizace 4,3 (zde je 3,5) si bytosti pamatují své minulé inkarnace,

Stačí si přečíst alespoň jednu dobrou knihu o posmrtném životě a není důvod ke strachu. Pak každý ví, že smrt je snadnější, než narození a ví, co ho čeká. Zná základní zákony sfér a neděsí se, když vidí části minulého i budoucího života jako ve filmu. Je to jako při návštěvě cizí země, čím více o ní víme, tím méně problémů budeme mít. Světa duchů se mnoho lidí zbytečně obává, pokládá ho za něco provizorního, neúplného. Duchové však říkají, že jejich pravý domov je tam, tělo je jen dočasný a tíživý obal duše.

 

Příčiny holocaustu

Jeden polský jasnovidec si v koncentračním táboře vzpomněl, že jeho prostředí je velmi podobné několik let starému snu o pobytu v gymnáziu.

 Důvod masového vyhlazování židů za druhé světové války je znám jen zčásti. Pogromy byly v mnoha zemích už ve středověku. Pořekadlo "Je-li bída, bij do žida" vystihuje hlavní důvod. Měli majetek a postavení, příliš se lišili a nikdo je nebránil. Byli proto terčem nenávisti a svedlo se na ně cokoliv. Magický důvod je méně známý. Židovská komunita měla vždy sklon k paranoidnímu strachu, který při ohrožení lavinovitě narůstal. Podle zákona vesmíru se každý sklon naplňuje. Kdo se chce stát boháčem nebo mudrcem, stane se jím. Kdo se bojí, přitahuje situace, které ke strachu patří a to se tragicky vyplnilo. Podobně úlek zhoršuje následky nehody. Mnoho  psychologických technik proto učí pozitivní myšlení. Někdy stačí jen  pochopit nebezpečí strachu a sám zmizí, je to jen zlozvyk. Když se psychika nezmění, potencionální možnost opakování holocaustu zůstává.

Dalším důvodem holocaustu je rozhodnutí nadvědomí projít utrpením, aby bylo možné lépe pracovat se zlem, skrytým v každé osobnosti. Možností je ještě více, vždy záleží na konkrétním případu.

 

Drogy a motivace

 U málo hypnabilních jedinců je hypnóza možná jen po podání určitých látek. Někdy stačí placebo, neškodnou tabletu prohlásíme za psychotropní drogu. V magii všech kultur světa se drogy používaly. Šamané jejich účinky dobře znali. Bloky vědomí se odsunou stranou a snadněji mohou pronikat jiné roviny. Výsledný zážitek je závislý na motivaci a přípravě. Božské síly, které řídí osud, trestají povrchní zvědavost a touhu po zábavě. Lidé také od nich očekávají duchovní zážitky, ale již Kristus varoval před vstupem do magické svatební místnosti oknem. Tragédii zesilují i sklony k černé magii, usnadněné nezvládnutím změněného stavu vědomí. Zneužívání drog stresovanými lidmi je nutné nahradit skutečným učením, jak popisuje Castaneda. Zasvěcovací mystéria se musí obnovit, naivní represe problém nevyřeší. Drogy  nepřinášejí vyšší kvalitu vědomí, jen zesilují vnitřní stavy. To  stojí hodně energie. Narkomani se postupně vyčerpají až k smrti a poškozená energetická těla si přenášejí do dalších životů.

 

Mají duchové starosti?

 Většinu našich problémů vytváří fyzický svět, zejména zabezpečení těla, nemoci a zneužívání moci. V menší míře mají tyto starosti i vyšší fyzické civilizace. Duchové je už neznají. Když hovoříme se zemřelými příbuznými,  vypadají mladší a spokojení. Psychické problémy ale mají, jsou dokonce silnější, tělo je netlumí. Život duchů je pro laiky nepochopitelný, není tam nutné pracovat a nakupovat, bývalí obchodníci se v astrálním světě nudí a sportovní střelci vždy trefí cíl. Nejvíce se tam realizují umělci a duchovně založení lidé. Nejhorší je se vyrovnat s tím, co bylo. Stačí myšlenka a minulost se zviditelní se všemi podrobnostmi. Vzpomínky na zločiny vyvolávají záchvaty lítosti a sebeobviňování. Touha napravit, co se dá, vede nadvědomí v mentálním světě k přípravě dalšího života. Jen ti, kteří mají převahu dobrých skutků, se s minulostí vyrovnají.

 

Informační význam úrazů a nemocí

 "Mám AIDS a chci znát svou budoucnost", ptal se depresivní pacient jasnovidce. "Zjisti, proč se to stalo", byla odpověď. Lékaři poznali, že tito nemocní změnili vztah k životu. Stále žijeme v chybné představě, že nemoc je porucha těla. Člověk má však obrovskou schopnost imunity a regenerace, proč selžou? Zasvěcenci i někteří léčitelé vědí, že symptomy většiny nemocí jsou symbolickou informací nadvědomí o duševní disharmonii,  když jsme na varování ve snech nereagovali. Nejsou proto, aby nás obtěžovaly, ale aby nás přiměly k sebepoznání a změně životního stylu. Bolest zad může být symbolem skryté agresivity, vysoký tlak ukazuje na naše přetížení. Jeden příznak však může mít i více možných důvodů. Somatická nemoc již může být terapií psychického problému.

Lékaři hledají příčinu onemocnění v malé imunitě nebo nedostatku určité látky, ale nezabývají se prvotními příčinami. Mají neotřesitelnou středověkou materialistickou víru, že správná chemikálie vyléčí každou nemoc. Příznaky mohou potlačit, ale disharmonie se znovu projeví v jiné, ještě skrytější a hůře léčitelné formě. Vrozené fyzické a duševní postižení se připravuje už v mentálním světě, aby se splnil životní úkol. Kdo byl pyšný a fanaticky zaslepený, může se narodit slepý nebo posedlý. Kdo nechtěl nikoho poslechnout, může mít problémy se sluchem. Nadvědomí může přeprogramovat osud rakovinou, infarktem či úrazem i během života, při hrubém porušení zákonů života dokonce smrtí. Zlí lidé proto trpí řadou vážných chorob. Naprostá většina smrtelných nehod a nemocí jsou rozsudky, což je forma karmy. Smrt stářím na vyčerpání energie však není rozsudek.

 Pravé vyléčení je zasvěcení, informace byla přijata, zpracována a není důvod, aby zůstala. Homeopatické léky jsou účinné, protože obsahují specifickou informaci, ačkoliv nemají žádnou účinnou látku. Vztah k pacientům je velmi důležitý, to dokazuje placeboefekt.  Celostní, holistická terapie, která počítá s bio-psycho-sociálním původem nemoci, se pomalu rozvíjí. Bolesti v zádech léčí masážemi a psychoterapií, která uvolňuje příčiny - strach, stres a agresivitu. Neodděluje psychické a somatické nemoci. Jeho variantou je etikoterapie, kterou ovládá zatím jen několik lékařů. Říkají, že neléčí příznaky nemoci, ale duševní problémy pacientů. Na dotaz skeptiků, zda onemocní charakterově čistý člověk, který má rodiče s dědičným onemocněním a žije v závadném prostředí odpovídají, že takový člověk se tam nenarodí. K tomu je možno dodat, že charakterově zcela čistý člověk se rodí jen ve vyšších, mimozemských civilizacích. Ke škodě pacientů nejvíce vzdoruje novému pojetí psychiatrie.

 

Nehoda není náhoda

Když se zasvěcenci stane úraz, ostatní se ho hned ptají, jaký měl informační význam. Pokud si to ještě nezjistil, mohou mu ho hned říci, podrobnosti si pak doplní sám.Význam vždy závisí na konkrétním případě, obecně platí, že jeho symbolika je podobná snové i symbolice nemocí. Důležité je, jak a kdy se úraz stal, co bylo poraněno a k čemu nemocného přinutil. Úraz prstů bývá trest za zasahování do cizích záležitostí. Zlomené zápěstí byl trest za útok v minulém životě a tři měsíce pracovní neschopnosti a mnohočetné zlomeniny měly přinutit zasvěcence k menšímu spěchu.

Dr.Dethlefsen ve výborné, ale bohužel nedoceněné knize Nemoc jako cesta popisuje skutečný případ dopravní nehody, kdy automobil nedal přednost zprava a jel rovně. Srazil se a převrátil na střechu. Byl to symbol vnitřního konfliktu mezi zvykem jet ve vyježděných kolejích a potlačenou touhou po změně. Jejich střet bude mít tragické následky, všechno se obrátí vzhůru nohama a bude třeba vnější psychologické pomoci.

Na konkrétní význam nehody se musíme vždy zeptat Inteligence, která ovládá osud, to je pátý a šestý stupeň vnitřní hierarchie. Zasvěcenci se znovu a znovu přesvědčují, že náhoda neexistuje. Život je skutečně dokonalý trenažér vědomí.

                                                                       

Nevytvářejte agresivitu

 Velkým problémem této fáze kalijugy je rostoucí agresivita, která je vzpourou proti Bohu. Už od pravěku byly války vnějším projevem této destruktivní síly a každá generace potřebovala tu svoji. Kdo nebojuje, alespoň soutěží ve sportu nebo podnikání. Někomu stačí sledovat válečné a akční filmy, nebo si agresivitu vybíjí v počítačových hrách. Veřejnost ani inteligence  si bohužel nebezpečí zla neuvědomuje, právě tak, jako včas nechopila fašizmus.

 Agresivita vždy stráví sama sebe a nelze ji potlačovat, jak to dělá morálka. Jako v kotli se hromadí a pak vybuchne, sociologové a politologové si pak marně lámou hlavy. Zlo je legitimním obsahem našeho duálního světa. Národnostní, rasové a náboženské spory i boje o moc jsou projevem agresivity, která hledá a nachází způsoby, jak se realizovat. Může se vybíjet v nemocech, jako alergie, žaludeční vředy, hypertenze a postupně mění zabarvení řeči a rysy tváře. Potlačená agresivita se projevuje i ve chrápání, skřípání zubů a okusování nehtů. Někteří psychologové doporučují nestrkat hlavu do písku, dokonale si uvědomit tyga v nás, ale jakoby nevědět, co s ním, jen ho pozorovat a on začne sám ztrácet sílu. Hlavně ho nepodporovat. Je to těžké a nepříjemné. Účinná je i hypnotická terapie, kde necháme hypnotizovanému prožít část z jeho hrůzné minulosti a tato informace léčí. Terapie je dlouhodobá, ale ušetříme si mnoho let strádání. Pokušení zlem je jedna z mnoha životních zkoušek. Agresivita a temná magie je nejčastějším důvodem pádů do nižší civilizace. Při zvlášť těžkém provinění lze spadnout  z naší polodémonické civilizace do ještě nižší, případně až do démonické. Tam je možné prožít staletí i tisíciletí. Dobro však plně ocení ten, kdo poznal zlo.

 

Reinkarnace trochu jinak

 Že nežijeme jen jednou, chápe čím dál více lidí. V mnoha knihách se popisuje, jak jsme po prvotním hříchu, nebo jak říkají jiní pro získání zkušeností, sestoupili do říše minerálů, pak jsme procházeli rostlinnou a živočišnou říší, až jsme se dostali do lidské. Po mnoha životech se vzdáme fyzických těl, pak i energetických a přiblížíme se, až splyneme s prapodstatou. Je to však složitější. Tibetský opat Trung-Pa v knize Protnutí  duchovního materialismu popisuje budhistickou nauku o šesti říších. Podle ní procházíme koloběhem říší bohů, polobohů, lidí, zvířat, hladových duchů a říší pekelnou. Ve spirále, jejíž oběh trvá miliony let, kroužíme tak dlouho, dokud máme myšlenku oddělené existence. Jakmile poznáme její iluzornost, všechny říše, všechny světy forem skončí. O spirále vývoje hovoří také božstva šesté dimenze v knize Logos, jejichž zprávy zapsala známá kontaktérka paní Cibulková.

 Podle rozhovotu přes médium s Mistrem Trvalého osvícení, který žil na území dnešní Číny před třemi miliony 292 tisíci lety je to ještě složitější, i ty říše jsou jiné. Stoupáme jimi spirálou výš a výš a není jasné, co je nahoře a co dole. Vše ve všem je totiž úhel pohledu. Prožíváme v nich části sebe, o kterých ani nevíme. Můžeme dokonce na čas spadnout, když převáží nižší přirozenost a pak jdeme znovu nahoru ještě do vyšší dokonalosti. Nejsme ani nuceni stále stoupat. Jsme božské bytosti a můžeme procházet světem projevu podle libosti a jak dlouho chceme. Celou pravdu se však ještě dlouho nedozvíme. V každém případě má vše svůj význam.

 

Význam oběti

 Usmíváme se, když vidíme v cestopisném filmu, jak si domorodci chtějí naklonit obětmi bohy úrody nebo počasí. Může to být pověrčivost, ale v některých případech má oběť skutečný význam. Například tehdy, když jsme pronásledováni pocity viny za  prohřešek, kterého jsme se dopustili. Ti, kteří znají zákon karmy, se oprávněně bojí trestu. Pokud obětují něco, co je jim drahé, jako agresivita, snobizmus či pocit nadřazenosti, může se jim trest zmenšit nebo vymazat.

Je chyba se obětovat pro nějakou myšlenku nebo člověka. Útěkem od sebe se proviňujeme na svém životním úkolu. Až když pomůžeme sobě, můžeme pomoci druhému. Ideologická zaslepenost vede ke katastrofě. Není také správné obětovat majetek, aby se někdo druhý zbavil nemoci, protože je karmický důvod, že ji má a jen on sám může rozhodnout o vyléčení. Oběť i trest mají stejný význam při vývoji každého jedince. Chtít obětovat, abychom něco získali, je vypočítavý obchod. Lidské oběti v civilizacích Mayů a Inků souvisí s černou magií, které je lepší se vyhnout. Pravá oběť je vzdání se toho, co nás tíží - omezenosti, závislosti, žárlivosti a nenávisti. Ta nás očišťuje a kvalitativně přetváří. V křesťanství to symbolizuje smrt na kříži. Ego musí zemřít, aby se narodil čistý Duch.

 

Zatížená karma

 "Já mám moc zatíženou karmu, v minulých životech jsem asi udělal hodně zlého", vysvětloval muž své manželské a obchodní problémy  psychologovi. V regresní hypnóze prošli několik životů. Kdysi byl léčitelem v kultuře střední Ameriky. Pomocnice chtěla zaujmout jeho postavení a otrávila ho. V tomto životě byla jeho manželkou, která ho nedávno opustila. Ukázalo se, že v mnoha životech měl stejné problémy. Nekriticky lidem věřil a doplácel na to. Vinu pak hledal ve špatné karmě. Kdo není schopen se poučit z chyb, bude stále trpět týmiž problémy.

 

Člověk, společnost a agregor

 Lidé neustále kritizují a vymlouvají se na zkaženou společnost. Ta se skládá z podobných jedinců a odráží jejich vlastnosti - lži, chamtivost a agresivitu. My jsme společnost. Ztotožněním se se společností, jejími myšlenkami, názory, postoji a žebříčkem hodnot, vzniká umělý duch - agregor, který sjednocuje a telepaticky ovlivňuje všechny členy. Každá národnost, rasa i církev má vlastní agregor, proto se Němec chová jako Němec a ne jako Rus. Někomu může pomoci, ale jiným nedovolí překročit určitou mez. Světci odcházeli do pousteven, aby se od něj osvobodili. Zvlášť silný a nebezpečný agregor měl nacismus, po válce jeho vliv silně poklesl.

 

Země jako škola

Nežili jsme vždy jen na Zemi, během nespočetných inkarnací jsme se vyvíjeli na různých planetách, pokud to náš vývoj vyžadoval, ale nikdy jsme se nedostali do jiného vesmíru. Do dalšího vesmíru se dostanou jen některé nadnirvanické Inteligence. Pěna vesmírů tvoří kruh, jsou jich miliardy a platí v nich jiné zákony, než v našem. Život je všude, ale Země je přece něčím zvláštní, co má jen několik procent planet. Je to zejména existence božské zero energie, která je zcela neutrální a může se využít pro dobro i zlo se svými následky.

 Hlavní odlišnost od jiných planet je v tom, že Země se svými  paralelními prostory obsahuje vše, co existuje ve vesmíru. Minerály, rostliny, živočichy, lidi i bohy, od nejnižších po nejvyšší, dobré i zlé. Zasvěcenci do nich mohou nahlédnout, ale je velmi těžké porozumět všemu, co se tam děje a do nejvyšších civilizací nemají přístup. Země je virtuální hyperprostor, kde individualita může prožít celý vývoj trvající miliardy let ve všech formách, jako v gigantické škole.

 Člověk je mikrokosmem a je v něm vše, ale i Země je taková. Má svoji duši, vývoj i karmu a směřuje k dokonalosti právě tak, jako my.

 

Kolik je nám let?

 Není tak lehké správně odpovědět na tuto jednoduchou otázku, počet roků od našeho posledního narození je jen nepatrným zlomkem našeho skutečného stáří a naše vlastnosti máme už staletí a tisíciletí. Ani počet inkarnací nevyjadřuje naše stáří. Některé byly velmi krátké a žili jsme již předtím v říši minerálů, rostlin a zvířat. Naše stáří je spíše dáno zkušenostmi, ale pro srovnání není žádná vhodná stupnice. Existují sice úrovně inteligence, ale v minulosti jsme měli několikrát vyšší stupeň než dnes. Naše oddělenost od energie prapodstaty je stejně jen zdánlivá, stejně jako čas. Nejpravdivější odpověď je paradoxní - jsme mimo čas.

Čas je také psychologický. Děti se cítí mladé a stále se učí. Dospělí si myslí, že už vše chápou a přestávají se učit. Nic je nezajímá, vědomě stárnou a postupně upadají. Kdo je stále otevřen novému, nikdy nestárne.

 

Životy po životě

Smysl života po životě je možné přirovnat k prázdninám. Nejsou tam pozemské problémy, nemoci a starosti. Duch se ohlíží do minulosti a jako ve filmu si může promítat vše, co udělal i s následky, o kterých ani nevěděl. S nadhledem pozoruje všechny  minulé životy a chápe, proč jeho minulý život probíhal tak, jak ho prožil. Vidí, co se naučil a v čem selhal. Věnuje se svým zálibám s přáteli a příbuznými. Pozoruje ty, kteří ještě žijí v těle a cítí, když na něj myslí. Strach ze smrti a nejistota, co bude po ní, je již minulostí. Učí se i tam, ale úplně jinak. Velmi záleží na konkrétním člověku, jeho minulosti, názorech a zkušenostech. Duchovně nevyvinutí jsou bezradní a odkázáni na cizí pomoc, jako před smrtí.

Časový sled je takový, že po smrti fyzického těla se postupně uvolňují další vrstvy, které byly v životě aktivní. Nejprve je to éterické tělo, které se rychle rozpadne. Pokud by se ho někdo nechtěl vzdát, musel by se s nim vláčet jako s přítěží. Třetí tělo je vytvořeno emocemi a žije v astrálním světě. Vše je podobné našemu známému prostředí, i duchové se po adaptaci zabývají stejnými činnostmi a myšlenkami. Jsou tam různé krajiny, města a vesnice, dočasní obyvatelé i trvalí. Předměty vznikají myšlením, jemná astrální hmota je vytvoří podle přání. Duchové proto mohou nechat omládnout svá těla. Každému je všechno okamžitě splněno, problémy jsou jen s nudou a výčitkami svědomí. Jíst a spát se může, ale nemusí. Podle kvality emocí je astrální svět rozdělen do sedmi rovin, kterými duch postupně prochází. Nejnižší je na zemi, nejvyšší vysoko nad ní. Když vyčerpá své emoce,  umírá a narodí se v mentálním světě myšlenek. Zůstane po něm astrální mrtvola, kterou mohou někteří duchové využívat i pro klamání spiritistů. Mentální svět je také rozdělen podle kvality do sedmi stupňů a pozemskému světu je už více vzdálen. Duchové se tu zabývají přemýšlením o smyslu minulých a budoucích  životů. Vytvářejí si skupiny a hovoří o všem možném. Ve vyšším stupni mentálního světa (intuitivním) uvažují o budoucích životech, aby se co nejvíce zdokonalili. Plánují si je, spojeni se svým nadvědomím a s pomocí vyšších duchů. Vstupují do databáze pravděpodobné budoucnosti a programují události, jako místo a datum narození, osobní dispozice, rodiče a partnery, aby byli zrcadlem jeho skrytých stránek, druhy zkoušek i délku života. Většinu přátel a příbuzných již budou znát z minulých životů, protože si přáli se s nimi setkat. Výsledek této práce je konkrétní životním úkolu, který sice vědomí nebude přesně znát, ale nadvědomí ho povede udaným směrem. Asi v desetině případů se stane, že byl příliš náročný, dojde ke komplikacím a nepodaří se ho splnit napoprvé. Duchovní lidé jej však mohou zjistit, rovněž i stupeň jeho naplnění a tím přispět k jeho dokončení.

 Když duch vyčerpá potřebu přemýšlet, dostává se do kauzálního  těla, v kterém má uloženy všechny získané zkušenosti a vzpomínky. Nakonec je na okamžik ještě ve vyšších světech, ale pak se už musí inkarnovat do připraveného plodu. Do fyzického života si bere své nejméně kvalitní části, které má očistit, naučit se novému a postoupit ve škole života. Musí se vrátit do prostředí, které mu odpovídá podle zákona ”Podobný k podobnému”. Jedna inkarnace je jen jako jeden týden ve školním roce. Mnozí duchové se rodí neradi, mají obavy, zda splní, co si naplánovali.  Nelze však zůstat na jednom místě, život je změna. Mezi životy není vždy lineární návaznost, jak se zjednodušeně uvádí. Do životů si bereme osobnost, kterou prožíváme a postupně poznáváme. Když jsme tu minulou zpracovali, brousíme život za životem další plošku složitý tvar diamantu.

Minerál má jen fyzické tělo, zvířata tři těla, člověk čtyři. Postupně budeme stoupat výš a výš po stupních hierarchie, definitivně opusíme fyzický svět, pak i astrální.

 

Smysl života

 Smysl života je základní otázkou lidské existence. Souvisí s otázkou, proč vůbec vznikl vesmír s nekonečně složitými formami života. Jedna skupina názorů hovoří o pádu do hříchu a vyhnání z ráje. Máme hledat cestu zpět a jít co nejrychleji k Bohu cestou duchovního očišťování, až se v něm rozplyneme. Podle jiného pohledu hrajeme božskou hru. Bůh chtěl poznat sám sebe ve svém stvoření. Stanovil si zákony vesmíru a jeho část se rozdělila na nejjednodušší zlomky - minerály. Měly v sobě latentně celou božskou hierarchii. Miliardami let jsme se přes rostlinnou a živočišnou říši dostali až do lidské a budeme ve spirále pokračovat další miliardy let dál do světa bohů a božstev. Po dalším vývoji do nirvanické úrovně se někteří vrátí zpět do Jednoty. Ta se zase rozdělí v novém vesmíru s jinými zákony a hra bude pokračovat i s těmi,  kteří do něj přejdou.

 Božské síly nám nechtějí říci, jaký je význam života a který názor je nejpravdivější, protože nejsme dostatečně vyspělí. Na obou je pravděpodobně něco pravdy. Máme se učit od života a žít tak, abychom nepoškozovali druhé. Smysl života určitě není v nějaké činnosti nebo povolání, ani neleží někde v budoucnu. Náš život ve fyzickém těle připomíná galeje, ale i utrpení má význam. Není správné z něj utíkat, ale poznávat ho, abychom mohli žit v ráji s otevřenýma očima. Jdeme od omezeného k dokonalosti, od disharmonie k harmonii. Tvorba je základním projevem Boha, který je však daleko vzdálenější a větší, než si myslíme. Miliony a miliardy let našeho vývoje nejsou žádnou tragédií. V současné době nemůžeme pochopit celou velikost našeho úkolu, protože vytváříme jen jeho malou část.

 

Svět myšlení

 Každá naše myšlenka má svůj vlastní věčný život, je naší částí. Rodíme myšlenky jako Bůh zrodil nás. V Celku jsou vyvážené jako Vše ve Stvoření.

Lidské štěstí i neštěstí, celou osobnost vytváří magická síla myšlenek, kterým často ani nevěnujeme pozornost. Mentální podstata světa způsobuje, že myšlenky ovlivňují i hmotné věci a události. Kvalita vnějšího života symbolizuje vnitřní svět člověka. Proto žijeme tam, kde jsme. Myšlenky nás mohou dostat do ráje, pekla, nebo do psychiatrické léčebny. Jaký je sklon, takový je směr osudu. To, co si o čemkoliv myslíme, je pro nás důležitější, než věc sama. Utváříme sebe svými názory. Stačí změnit úhel pohledu a změní se vše.

Pozorujte své myšlení a uvidíte, kolik disharmonie je v něm. Cloumají s námi pocity bezmoci, ublížení a agrese a my se jim podrobujeme. Proč? Umíme je jen potlačit, ale tím nemizí, jen dál škodí v podvědomí a to je ještě horší. Stálá nespokojenost vytváří nekončící problémy. Neuvědomujeme si, že jsme si je sami magicky přivolali. Disharmonie, která je bohužel propagovaná ve všech médiích, podstatně snižuje kvalitu života i jeho délku a způsobuje množství psychických i somatických nemocí. Zabýváme se čistotou těla a bytu, ale o duševní hygieně víme málo, někdy se jí symbolicky snažíme dosáhnout přehnaným uklízením. Lidské vědomí je jako magnetofon, který stále dokola opakuje stejné melodie, dobré, falešné i zcela disharmonické. Považujeme je za stálé součásti svého já, bez kterých bychom to nebyli my. Vytváříme si stále stejné stresy a vybíjíme si je na ostatních, důvod se vždy najde. Nechceme to vidět, ale křečovitě se držíme svých zlozvyků.

Myšlení je podobné počítačovému programu, je možné ho změnit, když chceme. Američané jsou známi výukou pozitivního myšlení, které má přitahovat úspěch. Je to určitě lepší, než myslet negativně, což je běžné u nás, ale přeháněním se dostávají do lží, kterým ani sami nevěří a je po úspěchu. Omezené myšlení také často chce to, co se nakonec obrátí proti němu. Duchovnost nezačíná čistými myšlenkami, ale uvolněním zablokovaných sklonů. Uvědomit si svou hříšnost a nehledat výmluvy, to je začátek. Morálka je diletantský zásah vědomí do vlastního programu, kvalitnější výsledek může vytvořit naše vyšší Já, když ho o to požádáme. To bohužel udělá jen málo lidí a regresní hypnoterapeuti vědí, že se chybné sklony a reakce znovu a znovu kopírují ze života do života a způsobují stejné problémy a tragédie. Staletí a tisíciletí ubíhají, dokonce i budoucnost je stejně tristní. Už jen pochopit problém je začátkem harmonického řešení.

 

Kde je Radost?

Její nedostatek si uvědomíme, když prožijeme její nepřítomnost spojenou s tísní, strachem a smutkem. Taková deprese může být léčivá, pokud ji správně prožijeme a pochopíme. Je to bolestivé jasně vidět, že vedeme dosti smutný život, neznáme umění žít. Radost úzce souvisí s hravostí a láskou. Ani to nemáme. Mnoho Afričanů, Indů a divochů, ale i např. Francouzů žije daleko radostněji, i když jsou chudí. Umějí užít života, nejen se hnát pro jakési symboly bohatství. Vystýláme si život iluzemi představ a cenzurujeme. Pak vidíme jen to co chceme a pamatujeme si co chceme, ale život to prolamuje. Iluze jsou stálou oporou i problémem s bolestivými následky. Život je zkrátka jiný než si ho představujeme, nekonečně složitý.

Změnit nedostatek radosti je však těžké a dlouhodobé, zvyk je železná košile. Kdo umí komunikovat s božskými silami, může se snadno zeptat, jak se k větší radosti dostat. Ale stačí si uvědomit její nedostatek a otevřít se změně. Připraví mu pro to psychoterapeutické procesy.

 

 

Harmonizujte si první čakru

Čakry jsou energetická střediska, která transformují vesmírnou energii - pránu a mění ji na formu vhodnou pro funkci nejrůznějších částí nekonečně složité bytosti. Není jich jen sedm, jak se uvádí, nejvyspělejší zasvěcenci mohou vnímat barvu osmé, další budou viditelné až za tisíce let. Čakry spolupracují se všemi vibračními těly - fyzickým, éterickým, emočním (astrálním) mentálním a duchovními. Na jejich seřízení a harmonii závisí funkce celé osobnosti. Postupným vývojem stovkami inkarnací se frekvence energií zvyšují a těla se zjemňují. Inkarnace si jsou podobné, protože pocity generují myšlenky a skutky jako zvyk, dokud se nezmění přístup. Ten je však v hlavní míře dán sestavou archetypů osobnosti.

Disharmonie čakry má za následek problémy určité části těla i psychiky. Nejčastější je to u první čakry, která je základní, protože jí prochází energie ohnivé síly kundalíni do celého systému, kde se spojuje s duchovní energií sedmé čakry. Její dominantní funkce se projevuje egoismem, touhou po materiálních věcech a bojem proti těm, kteří stojí v cestě. Nedostatečná funkce se naopak projevuje podceňováním fyzické stránky života, nespokojeností, touhou po odchodu z fyzického těla a nirváně. Harmonie čakry je v pocitu bezpečí, vitality a jistoty, že fyzický svět má své oprávnění. Můžeme tomu pomoci dotykem rudých minerálů, jako je achát, granát či rubín, nebo zpěvem, či poslechem rytmických písní. Vhodný je pobyt v přírodě a cvičení. Posadíme se do trávy a opřeme dlaně do hlíny. Zavřeme oči a zhluboka dýcháme. Vizualizujeme energii, která při nádechu stoupá ze země páteří vzhůru. Požádáme božské síly, aby nám čakry harmonizovaly. Po chvíli uvidíme rudou barvu první čakry. Léčivý proces probíhá. Pokud uvidíme oranžovou barvu, chce nám naše vyšší já naznačit, že disharmonie je v druhé čakře, která ovlivňuje emoce. Její terapie je obdobná. Při jiném cvičení stojíme, vizualizujeme si, že nohy zakořeňují do země a odtud při nádechu čerpají energii.

 

Symbolika

 Symboly nejsou obsaženy jen ve výtvarných, hudebních či literárních dílech, ale každá životní situace, rodinné, zdravotní i pracovní problémy nám chtějí něco říci. Jejich řeči rozumí jen ten, kdo má intuitivní poznání, je to umění. Jsou mnohovrstevnaté, velmi složité s více významy, existují i symboly symbolů. Zvláštním způsobem s nimi pracuje magie, ale vždy je něco za něco. Jednáme velmi často symbolicky, aniž si to uvědomujeme. Povrchnost způsobuje, že pokusy o takové řešení problémů jsou často neúspěšné:

 - Duchovní vývoj se nahrazuje nákupem knih, návštěvou bohoslužeb, či přednášek

 - Na osobní problém se zeptáme gurua, ale rady ignorujeme

 - Péče o zdraví se zabezpečuje čtením článků a pitím čaje

 - Když je někdo zvolen do vysoké funkce, očekává se, že získá i moudrost

 - Když se organizaci nedaří, svalí se vina na ministra nebo ředitele a jeho odvoláním se má problém vyřešit

 - Snahu o vnitřní duchovní harmonii projevujeme v ekologických  aktivitách, nebo v politickém boji

Ovlivňují nás symboly (archetypy) seberealizace:

 - Dnes podnikatel, včera to byl budovatel a kdysi velitel či biskup

 - Ve středověku jsme dobrodružné sklony realizovali v rytířských soubojích nebo ve svatých válkách, nyní jako sportovci soutěžíme za svůj klub, nebo alespoň fandíme u televize

 Symboly existují i mimo naše myšlení:

 - Povaha člověka se symbolicky projevuje v událostech jeho života, ve tváři, postavě, řeči atd.

 - Duševní problémy (např. agresivita) se promítnou do snů (střelba), později do nemocí (žaludeční vředy a pod.), do hlasu a rysů tváře

 - Kriminalita i klima ve státě symbolizují povahu lidí

 - Znečistění životního prostředí a přírodní katastrofy symbolizují mentalitu obyvatel

 Všechno je nástrojem učení. Svět symbolů je skrytým původcem světa reálných dějů. Války, revoluce a kriminalita jsou projevem agresivity, sex, náboženství a umění naopak transcendence. Nepochopením symboliky bohoslužby se z ní stává plané obřadnictví.

 

Symbolika piercingu

Každý z nás je obklopen symboly sebe sama. Vůbec nezáleží na tom, zda je chápeme nebo ne, právě tak nemusíme chápat odbornou chiromantii, numerologii i astrologii a přesto přinášejí podrobné informace.

U tetování můžeme posoudit symboly. Pokud jsou démonické, bude takový i jejich nositel. Jistě si vybral to, co je mu blízké. Nebezpečnost, i když často naštěstí skrytou, naznačí jejich rysy. Čím jsou ostřejší, tím ostřejší bude i jejich majitel. Jistě je může někdo přijmout jen jako módu, to musíme rozlišit dalšími archetypy jinde.

I u piercingu je to poměrně jednoduché. Ostrý tvrdý předmět vražený do těla symbolizuje nebezpečný archetyp skrytý v duši. Je důležité, kde je. Zkoumání musíme opět doplnit rozborem dalších symbolů, nejlépe v rysech tváře.

Co ale s tím, jak problém odstranit? Potlačování ani zavírání očí nepomáhá. Je ho potřeba nejprve poznat projevením a odmítat. Nejlépe opakovaně žádat božské o odstranění. To je psychoterapie, ale trvá dlouho a je bržděna neochotou. Lidé se drží svých problémů víc než si chtějí připustit a tak je mají život za životem i s nepříjemnými následky…

 

Na čem lidé spí

Vleže strávíme značnou část svého života, lůžko silně působí na naši pohodu, takže bychom si měli dávat pozor, zda správně ležíme. Je to ale tak? Uvažujeme nad volbou stejně racionálně jako při koupi auta či domu, nebo jsme jen ve vleku reklamy?

Projdeme-li nabídku obchodů, zjistíme krutou pravdu. Všechny postele jsou zcela nevyhovující! Buď jsou pružinové, nebo měkké latexové. Jiných, trochu více použitelných, je jen hrstka. Jsou to hlavně tvrdší molitanové, nebo měkké molitanové s vložkou z tvrzeného.Na omezené a nevhodné nabídce matrací je vidět výraz neúcty k člověku. Přitom její správná konstrukce je věda jako cokoliv jiného. Překvapuje naprostá převaha pružinových, ačkoliv podle mého názoru nemá pružina v posteli co dělat. Lůžko má přijímat energie a tlumit je, nikoliv kmitat a houpat. Pak se divíme, že progresivně vymíráme, sex je na nich téměř nemožný!

Před dvaceti lety jsem koupil postel, jež dokonale splňovala všechny požadavky, ale dnes se ani nevyrábí, ani ji nelze opravit. Dvoucentimetrová deska z tvrzeného latexu, jež byla položená na měkkém molitanu, se prý již nedodává. Připomíná mi to zapomenuté progresivní technologie, zmizelé jako stará tajemství šamanů.

Podle Principu podobnosti totiž nemá být mezi pružností těla a matrace velký rozdíl. Měkká i příliš tvrdá matrace způsobuje bolesti zad. Budeme ještě dlouho čekat na věc tak jednoduchou?

Všeobecně propagované lamely roštu se při bližším pohledu jeví nevýhodné, stejně jako dříve používané drátěnky. Pruží totiž nejvíce uprostřed a na krajích ne a to nutí ležet jen ve středu.

I tvarově jsou mnohé postele nepraktické, třeba zadní čelo jen překáží. Moderní futonové postele mají na kraji schod což je nevhodné pro sedění. Jsou také moc nízké a těžce se z nich vstává.

 

Shledání po třiceti letech – věčné opakování téhož

Po mnoha letech nepřítomnosti ve svém rodišti na jihočeské vesnici jsem se přijel podívat. Prožil jsem tam krásné prázdniny mezi prarodiči a domácími zvířaty, nejraději jsem měl koně ustájené na statku dědy. Nejdříve mě kočí vozili sebou, pak jsem zkoušel jejich práci a na konec jsem jako jediný od čtrnácti let na vesnici koně sám sedlal starým těžkým německým sedlem nelezeným na půdě a jezdil plavit koně a po okolí. Byly to úžasné zážitky.

Nejprve jsem zjistil, že všichni kočí jsou bohužel již mrtvi, stejně jako většina sousedů. Podrobně mi to popsala vesničanka, která měla šest desetiletí historie dokonale v paměti jako v kronice. Pak jsem zašel na rodný statek. Do konírny jsem se musel dostat oknem, protože vzpomínky na to, co jsem v ní zažil měly ohromnou sílu. Vnitřek byl sice zpustlý, ale to hlavní bylo stále na místě. Sedl jsem si na betonovou káď jako před desetiletími a vzpomínal, jak jsem z tohoto místa pozoroval kočí jak připravují koně k jízdě a večer kydají hnůj. Nebyla nepříjemná práce, koňský hnůj spíše voní. Zde jsem prožil šedesátá léta plná diskuzí, optimismu, přátelství a radosti. Byl jsem překvapen, že vůně v komůrce  na chomouty je stále stejná, po zetlelém obilí. Paměť na vůně je nejsilnější.

Opravil jsem střechu stáje jako v r.1980, když jsem sem zajel při vojenské službě. Od té doby na ni nikdo nesáhl, jen já, když jsem se už potřetí dostal na stejné vojenské letiště v Bechyni v r. 1988. Uvědomil jsem si u toho, že po 23 letech v Praze v ní nejsem doma. Neberu ji, a to je chyba.

Šel jsem i na výlet kolem vesnice jako za starých časů. Nestačil jsem se divit, vše bylo jinak. Cesty byly zpustlé, nikdo po nich nechodil, některé byly rozorané. Tak velká pole nebyla ani za JZD. Zašel jsem i na místo u rybníka, kde jsem prvně plavil koně. Vzpomínky na mě intenzivně zapůsobily, poprvé jsem si silně uvědomil, jak jsem vlastně stále stejný, už čtyřicet let! Neustále opakuji stejné vzory, ač jsou tak odlišné od druhých. I matka ráda jezdila na koni. Děda ho poslal na jatka, aby zmaturovala, ale to je projev hrubosti.

Vyšší Já mě oslovilo a vyzvalo - odděl se, zamávej tomu klukovi co plavil koně, abys mohl dál do dalších, vyšších akcí stejně dobře promyšlených. Vyvolávalo to ve mě silnou lítost po minulosti jako v meditacích, když mě božské stahávalo do Sebe a já se bál ztráty starého. Jako kluk jsem neměl myšlenky na to, co jsem prožil, myslel jsem jen dopředu. Současný stav je tedy již trochu stagnace. Poznal jsem, že u mě není důležité postavení ani majetek, ale vyrovnaná, otevřená a jasná psychika i čisté svědomí. A dobrodružnost. Za co se mohu stydět? Snad nejvíc za házení šroubů z podkov do vlaštovčích hnízd ve stáji. A střelbu do vrabců ze vzduchovky.

Procházel jsem i mým lesem, poli i po vesnici. Odevšad se na mě hrnuly vzpomínky z událostí, kde jsem se projevoval vlastně stejným stylem jako dnes. Třeba jak jsem zaskakoval za Horáka den ve vážnici. Jsme tak silně vázáni zvykem, ať dobrým či disharmonickým! Hnout s tím je přetěžké… Naštěstí jedu správně, archetypy mám vyrovnané, účinné, jen malá vyzrálost, křeč. Zvláštní kombinace Pražáka a venkovana. To ale umožňuje nadhled nad oběma.

Z vesnických lidí jsem cítil smutek a bídu. Jsou hodní, ale zakřiklí, zalezlí doma. Na Vysočině je to horší, tam se mezi sebou vůbec nebaví. Jen jediný sedlák Nitka je aktivní, podniká naplno. Obdělává všechna pole a chová krávy na mléko. Říkal, že nemůže sehnat nikoho na práci a vesnice je přitom plná lidí! Neví, čím se živí.  Naši předkové byli prý daleko víc pracovití. Ale ani on však příliš neprosperoval.

Potkal jsem i svého vrstevníka Horáka i jeho sestru, mou vzdálenou sestřenici. Smutek a bolest se u něj projevila i nemocí. Byl to zlomený člověk, jen jeho matka byla ještě ze staré školy, práce, práce. Jihočeši nejsou optimisti, jsou depresivně uzavření v sobě, je to staročeský kmen Doudlebů. Dal mi mé staré sedlo, je to hlavní symbol mého dětství, mě.

Na zpáteční cestě jsem se zastavil v sousední zapadlé vesničce. Vzpomněl jsem si totiž, že jsem se tam snad na den přesně před třiceti lety dvakrát sešel s pěknou dívkou. Byla hodná, ale usedlá. Držela se příliš při zemi, já byl dobrodruh. Ani jsem si nepamatoval její jméno či podobu, jen jsem poznal jejich statek. Jak mě překvapilo, že mě ihned poznala a oslovila jménem!

A zase totéž, zase stejný vzor rozhovoru jako před lety. Ač měla inteligenci, dělala poštovní doručovatelku a stačilo jí to. Vadilo jí, že se rozvedla a nikoho neměla, jen syna. Byl jako ona, mouchysněztesimě. Dostala roztroušenou sklerózu a jistou dobu nemohla ani chodit. Intuice mi řekla, že je to symbol jejího pasivního vztahu k životu. Zhoršením situace si měla uvědomit tento nedostatek. Jí však invalidní důchod a částečná nepohyblivost vyhovovala. To však znamenalo, že zcela ochrne. To jsou zákony psychosomatiky.

Také jsem jí chtěl pomoci a poradit, stejně necitlivě bez ohledu k jejím zvláštnostem jako kdysi. Ona mě však ani nepověřila rolí psychoterapeuta. Vlastně si ani nepřipouští, že terapii potřebuje, když ji situace vyhovuje a nevidí souvislost svého stavu s psychikou. Ona stojí na místě a já se celou dobu vyvíjel. S údivem poslouchala, čím vším jsem experimentoval. Rád se dělám chytrým. Trochu se mě bála.

Franta Horák a Zdena, to jsou dva případy pro knihu, proč se zlé věci dějí hodným lidem. Nechtějí vlastně žít, nic je nerozvíjí, jsou rigidní.

 Nemoc je pobídnutím, proto se problémy zesílí. Měl jsem pro ni být stejně jako před třiceti lety signálem. Měla krásný hlas, je v něm její něžná duše. O karmě nikdy neslyšela, čistý materialista. Možná se ještě setkáme, abychom poznali, kam se kdo dostal.

 Doma jsem zjistil, že foťák i walkman je vyplaven vodou z kanystru. Intuice mi řekla, že důvod brzy poznám. O tři dny později zaplavila Prahu povodeň.

 

Tajemství šedesátých let

Každá doba má svého ducha, ale šedesátá léta měla velmi výrazně odlišného. Kořeny vznikly už v některých proudech padesátých letech. Projevilo se to zejména v písničkách a filmech. Byl to definitivní konec rigidity a neživotnosti předcházejících desetiletí. Objevilo se něco zcela nového, neznámého a bohužel jen dočasného.

Měli by to vysvětlit astrologové. Po celém světě, tak výrazně politicky rozděleném, došlo k velmi podobným projevům, které nelze přisoudit pouze módě. Jako by lidé byli čímsi osvíceni.

Tento optimistický duch doby se totiž vyznačoval nevídanými atributy – Radostí, Tvořivostí, Hravostí, Duchovností, Vzájemností a poznáváním Krásy. Projevil se nejen v umění kvalitativní i kvantitativní explozí tvořivosti, vždyť např. zpěváci té doby patří dodnes k velmi uznávaným, ač jsou již téměř důchodci.

Nebyl to křesťanský duch, ale nově vzniklého New Age. Je známý zasvěcencům jako skupina IAUE. Vyznačuje se nedogmatismem i dříve nemyslitelným spojováním různých proudů a náboženství a velmi osobním přístupem s využitím všech latentních schopností člověka. Popularita jogy a buddhismu se rozvinula a nestála v opozici vůči křesťanství. I v tomto klasickém náboženství došlo k dříve neslýchaným diskuzím a změnám. Psychologie, náboženství i filozofie se v něm propojily. Bylo v tom mnoho naivního romantismu, ale snaha byla veliká.

I sexuální revoluce spojila lidi, hrálo se, zpívalo a tančilo. Lidé vášnivě diskutovali i o tabuizovaných tématech. Vztahy mezi lidmi se zlepšily na úroveň o které dnes můžeme jen snít. Zesílila to další novinka - běžně používané měkké drogy. Pod jejich vlivem se tvořily poklady umělecké tvorby, dodnes nepřekonané. I psychologové zkoumali LSD a dospěli k překvapivým zjištěním. Do té doby téměř neznámá psychoterapie se stala velmi diskutovaným a rozvíjejícím se oborem.

Heslo Dětí květin - hippies – lásku, ne válku oslovilo celý svět a přispělo ke zmírnění studené války. Těžkopádná demagogie komunismu byla těžce narušena obrodným hnutím. Obrodě věřilo mnoho lidí, kteří měli obavy z rozpínavého kapitalismu. Vývoj se dotkl i techniky, optimismus lidí byl nevídaný. Budoucnost se zdála tak krásná…

Potlačené zlo se však ozvalo. Počátkem sedmdesátých let tento krásný duch, dodnes silně zřetelný v písničkách a filmech vymizel. Byl nahrazen komercializací, povrchností, pesimismem, negativitou a agresivitou. Kdypak se vrátí, když všeobecný odklon je čím dál větší?

Téměř neznámý je zásadní fakt, že kdo bral 60. léta vážně, přijal Boha a dostal se v dalších desetiletích do očistných a transformačních problémů temné noci duše, takže vše je jak má být. Je to stěží pochopitelné, ale duchovnost už je taková. Cesta smrti a vzkříšení.

 

 

Kdo nás vede, emoce či intuice?

Stručně řečeno záleží na tom, čemu dáváme přednost. To ovšem znamená vědět, co máme k dispozici. Rozhodně nejsme jednotní, naše vědomí i nevědomí obsahuje mnoho částí různé kvality. To mimochodem znamená, že v každém člověku jsou rozpory a boje o vedoucí postavení a nejde s tím nic dělat. Je to prostě součást života a selanka je jen v určité emoci či pohádce.

Emoce jsou nejstarší a proto silnou částí lidské psychiky. Vyvinuli jsme se ze zvířat a ony jsou toho důkazem. Dokáží se rozhodovat, ale málo platné, nejsou příliš dokonalé na chápání. Od psa také nečekáme filozofické traktáty. Neumějí ani operovat s myšlenkami. Kdyby to uměly, už by nebyly emocemi, ale myšlením. Rozhodují se impulzivně a rigidně. Emoce jsou dobré i zlé, dopady na jejich rozhodnutí bývají obrovské, ale nakonec od nich nelze nic moc čekat. IQ mají nevyhnutelně nízké. Emoce sice umožňují se vcítit do druhých, ale jen do emocí.

Myšlení je druhou silnou částí vědomí. Jsou chytřejší, to je hlavní rozdíl. Umí vážit fakta, verbálně přemýšlet a dedukovat. Proto jeho rozhodnutí bývá kvalitnější. Používají totiž jemnější a dokonalejší  symboly a rychleji s nimi pracují. Existuje ovšem vyšší i nižší myšlení.

Intuice je nejtajemnější částí osobnosti. Jen málo lidí s ním má větší zkušenosti. Připraveným přichází lehce jako vánek. Nepoužívá slova, takže se může z neznalosti někdy zaměnit za emoce. I drobný závan intuice se dá vyjádřit, tj. vyložit verbálně, i když jen nedokonale, do několika vět. Intuice umí daleko víc než myšlení, tvořit umění, dokonce i vnímat budoucnost. Čte v myslích druhých lidí a bleskurychle zpracuje ohromné množství informací. Je napojena na Informační pole, akášu.

Jsme nepozorovaně obdarováváni Bohem, že nám dává co potřebujeme ve svém čase i to, co si přejeme, pokud to uzná za vhodné. Řídit se pouze svými povrchními přáními nelze ve vědě či v technickém vývoji, a proto ani v osobních duchovních otázkách. Laikovi se zdá osvícení snadné, ale osobnost se musí předělat od základů a to stojí čas a námahu.

Můžeme žádat o pocity i děje, určitý stav vědomí, i odmítat ty, jež máme. Vše má ale svůj význam. Změna je možná, když se projde určitým procesem. Je tedy chybou se stále ztotožňovat se situací a brát ji jako neměnnou realitu.

Rozpoznat to jako hnůj a odmítnout. To je volba na kterou máme právo, ale málo toho využíváme. Problémy se vrací, odmítnutí je třeba opakovat.

Je na nás, komu dáme slovo. Tím se posiluje jeho postavení. Všichni jsme však událostmi života vedeni k vyšší kvalitě rozhodnutí. To je podstata vývoje. Budeme tedy výhledově upouštět od plochých emocí a zesilovat vliv intuice. Nejsilnější se na dlouhou dobu stane myšlení.

Přesto v tomto bodě není jasno ani u psychologů. Ani oni nejsou příliš ochotni se loučit s emocemi. Vědí ale, že je v nás mnoho podosobností s různým vlivem emocí. V zaměstnání často pracuje racionálnější část, ale doma se emotivnější dere do vědomí.

Kombinace negativních emocí a sebeklamu je kořenem hlavních problémů lidstva. Strach, stihomam, žárlivost i rasismus obsahuje hlavně emoce. Proto jsou tak účinné reklamy i móda. Zcela účelově je dovede využívat i politika. Říká to, co by lidé ve skrytu duše rádi slyšeli a cítili. Problémy s kriminalitou, poněkud účelově rozebrány ve filmu Bowling for Columbine, jsou jen ukázkou skrytého ohromného vlivu emocí na chování lidí. Pokud se jich zeptáte na motivy tohoto iracionálního jednání, vysvětlí je, ale je to pouze účelová výmluva. Fašismus i komunismus měl v základu také tento problém. I do náboženství se projektují čistě emotivní proudy, ale Bůh není emocí, naopak. On je vysoko nad intuicí!

 

Intuice, jasnovidectví a létající tužky

V internetové diskuzi popisovala jistá dívka svoje zkušenosti s intuicí:

"Mě intuice přijde naprosto normální - někdo jí má ve větší míře, někdo zase v menší. Jde o to se s ní naučit žít a buď ji podporovat anebo se jí chtít "zbavit". Já si nyní vybrala tu druhou variantu, protože to není legrace a prostě už to nechci, hodně to ubližuje...

Já od tří let vidím auru, věděla jsem, co si druhý myslí, kdy se co stane, co se stalo. Občas v mé přítomnosti lítaly tužky, nenahrávalo se video, praskaly žárovky, zapnula se žehlička a další a další... Asi to zní divně, ale bylo toho prostě moc a zjišťuji, že "normální" život není zas tak špatný. Jo, v něčem to bylo lepší, to určitě ano, ale také to hodně ubližovalo."

Zdálo se mi chybné takto odmítat intuici, je to přece božská síla. Zeptal jsem se Jich channelingem, proč dávají tyto schopnosti lidem, a ti z nich mají pak problém. Řekli mi, že nejčastěji je to proto, aby tyto schopnosti úmyslně odmítli. V minulých životech totiž mohlo dojít k zneužití určitých sil a toto je vlastně terapie magie. Vede totiž k těžkým karmickým zátěžím. Záleží ovšem vždy na konkrétním případě. Případ ukazuje také na obrovský vliv nevědomí, které si většina lidí vůbec neuvědomuje. Rovněž na to, že život sám je již terapií, ačkoliv si to neuvědomujeme. Dívka totiž vůbec nevěděla, proč tyto schopnosti má a jak s nimi má naložit.

 

 

Co může přinést channelingová mystika

Channelingová mystika je schopna podstatně zlepšit úroveň duchovního vývoje všech náboženství i filozofických systémů. Hlavním problémem křesťanství i ostatních náboženství není ďábel, protože jemu propadlí se všem vyhýbají, ale  strach z něj vedoucí k pasivitě a farizejství se svým dogmatickým pokrytectvím, před kterým Kristus mnohokrát varoval. Řešením by mohla být charismatická obnova církve viz www.cho.cz  je zatím spíše na papíře. Jistý theolog řekl, že církev bude charismatická, nebo nebude vůbec.

Současná krize církve znamená zesvěčtění, zpovrchnění. Je totiž podivné, že Učitelku církve, sv. Terezu Ježíšovu (z Avily) ani další svaté téměř nikdo nenásleduje, ač Cestu popsali dokonale. Promyslet důvody toho přináší řadu myšlenek. Například, že vztah k Bohu nemusí obsahovat víru. Když mám osobní zkušenosti, víru nepotřebuji, mám JISTOTU. V jádru každé víry je totiž nevíra. Nejsem si jistý, tak použiji slovo víra, jinak bych řekl, že mám jistotu, to ale skoro nikdo neřekne. Další paradox: Největší ateisté jsou věřící. Jen jim nahlédněte do duše a uvidíte, nebo s nimi alespoň pořádně promluvte.

Křesťané vlastně chtějí, aby Bůh byl takový, jakého si přejí. Aby byl jen v bibli, kde si o Něm mohou dělat libovolné představy. Proto s Ním nechtějí hovořit, ač tvrdí opak. Není to totiž vůbec těžké. Neobstojí ani názor, že člověk k tomu musí být vyzván. Proste a bude vám dáno, řekl Kristus. Jakmile na to někdo poukáže, reakcí je obviňování ze spolčení s ďáblem. Ale i farizejové obviňovali Krista ze spojení s temnými silami.

Hovořit o farizejství je ve všech náboženstvích tabu, ale je to potencionální problém každého. Ale jak židé, zejména farizejové byli přesvědčeni o správnosti své víry, že je JHWH na jejich straně. Nebyl. Když jim to Kristus řekl, chtěli ho zabít. Jeho následovníci dopadli obdobně. Zlepší situaci New Age jako nedogmatické náboženské hnutí budoucnosti?

 

Problém víry a duchovnosti

Duchovnost je proces poznávání tajemství života a svých skrytých kvalit. Na praktické, nikoliv jen teoretické odhalení Boha v člověku a vesmíru nestačí studium knih, protože naše myšlení je omezené. Pouze zvýšením kvality vnímání odhalením našich vyšších schopností můžeme postoupit. To samo o sobě nepotřebuje žádnou ideologii, jen pochopení, že je to potřebné nás otevře poznání. Základní zákon života je jednoduchý - naši budoucnost vytvářejí emoce, přání, skutky i myšlení a jejich karmické následky. Mnohé se za 2000 let změnilo, ale naše poznání života se přes pokrok v mnoha oblastech příliš nepokročilo. Větší odloučení civilizace od přírody spíše zvětšilo povrchnost životního stylu a bezdůvodnou pýchu na výsledky vědy a její neomylnost.

Co je víra? Lidská víra je bohužel rigidní sbírkou iluzí, přání, pomatených představ a vychytralých ideologických výmyslů. Každý má vlastní víru, kterou si vymyslel a zčásti převzal. Přidává se k té skupině, která mu nejvíce vyhovuje. Všichni členové jsou skrytě přesvědčeni, že jen oni mají pravdu a budou spaseni. Duchovnost v této civilizaci přes obrovské množství náboženských směrů jistě není dokonalá. Věřící říkají, že musíme spoléhat na Boha. Je to v podstatě správné, ale opravdu to dělají? Spoléhají spíše na své zvyky a zlozvyky, které jsou smíchány s představami církve, jejichž jsou členy. Často si naivně myslí, že stačí přijmout Krista křtem, občas navštívit bohoslužby s její rigidní liturgií a po smrti přijdou do nebe.

Pokud pozorujeme projevy křesťanských i mimokřesťanských společenství, vidíme velkou podobnost s politickými ideologiemi a filozofickými postoji. Za vším je víra v myšlení, které si myslí, že správně vyřeší všechny problémy. Opírá se buď o subjektivní výklad Svatých písem, nebo o vymyšlené základní zákony vědy, o nichž si myslí, že jsou vědecky potvrzené. Takové přístupy ztroskotávají na faktu, že podstata života je v jiné úrovni než naše myšlení. Právě tak, jako pes nemůže pochopit, co dělá jeho pán, nemůžeme pochopit celou pravdu o vesmíru. Ačkoliv jsou mnohé duchovní knihy inspirované ještě vyšší inteligencí než je intuice, používají běžné pojmy a čtou je obyčejní lidé. I kdyby se čtenáři snažili sebevíce, myšlením nemohou dospět do vyššího stupně vědomí. Naopak, tam se dostanou jen poznáním jeho omezenosti a ztišením. Přemýšlením mohou dospět jen k různým názorům. Duchovní diskuze se příliš často zabývá nepřesvědčivou demagogií a banalitami.

Bible není učebnice, ale kniha mnohovrstevnatých symbolů, které lze postupně pochopit jen duchovní praxí. Křesťané nechápou Krista, budhisté Budhu. Drží se povrchního pohledu na symboliku textu a hlubší souvislosti jim unikají. Katolická církev si vytváří objemné knihy, kde je podrobně popsáno, jak ji chápat, co se smí a co už ne. To je nepochopení duchovnosti, člověk je obraz Boha, nikoliv robot s omezeným programem. Věřící se snaží přiblížit Spasiteli napodobováním, ale nedokonalý nemůže dokonalost napodobit. Upředňostňují desatero, ačkoliv Nový zákon ukončuje platnost Starého. Ten, v kterém zemřel had na poušti a narodil se v něm Kristus, nic takového nepotřebuje, je Duchem. Problém je v tom, že takových lidí bylo v dějinách jen málo. Morálka desatera vede k pokrytectví, protože je vždy rozpor mezi předpisem a praxí. O tom psal i apoštol Pavel. Vždy také záleží na konkrétní situaci.

Věřící jen rozebírají svaté knihy, ale sami nejsou schopni napsat nic nového ve stejné úrovni. Tak, jako Kristus změnil pravidla Starého zákona podle nové situace, nejsou schopni změnit to, co je zapotřebí a lpějí na řadě neudržitelných pravidel, jako celibát, zákaz kněžského poslání pro ženy, rozvody a pod. Nevědomě také hledají oporu pro své názory ve svatých knihách a nacházejí je tam. Bojí se sestoupit do nitra osobnosti a jejich modlitby zůstávají bez účinku na povrchu. Kněží slibují odpuštění hříchů zpovědí, ale nic takového se zjevně neděje. Nikomu to však nevadí.

Slovo víra nebylo pochopeno, božská víra je jistota, která umí magicky hory přenášet. Stále žijí farizejské názory o výkladu Písma, známé z Kristova života. Nepochopili množství důležitých skutečností, které jsou v bibli naznačeny. Je to zejména zákon podobný k podobnému a jeho hlavní variantu - karmu, jako zákon příčiny a následku. Nechápe se ani reinkarnace, rodíme se jako osobnost, nejsme směs rodičů. Máme konkrétní úkol, který se v jednom životě nedá naplnit. Musíme proto procházet mnoha životy a mnoha světy. Z názorů věřících vyplývá, že si neuvědomují, že Stvoření stále pokračuje, žádná událost, nemoc, či nehoda není náhoda, ale vědomý proces božských sil. Naše okolí nám nastavuje zrcadlo. Vidíme v něm mnoho z vlastností, které nechceme vidět na sobě.

Bezdůvodná pýcha víry je snadno rozpoznatelná v církevním tisku. Ostatní náboženství jsou často vnímána jako nebezpečné pohanství. Víra nepotřebuje důkazy a odmítá zkoumání, stačí si s vlastním výkladem toho, co považuje za pravdivé. Věřící nejsou schopni jiného pohledu, který by mohl přinést změnu rigidních duchovních postojů. Bez hledání se však neobejde žádný vývoj. Náboženství se přeměnilo na zvláštní druh folklóru a i když byly jeho ambice po duchovní a materiální nadvládě zahnány, nebezpečí je tu stále.

Běžná duchovnost zůstává jen u velkých slov a slibů, které sice jsou správné, ale nejsou přesvědčivé, protože nebývají následovány činy. Hovoří sice o nutnosti Ducha Svatého či Poznání, ale jsou to jen prázdná slova. Způsobuje to hlavně neochota vykonat něco zásadního, věřící příliš lpí na svých představách i zvycích a ani nechtějí změnu. Vliv má i materialistické myšlení. Ve skrytu duše nevěří slibům, účinku modliteb, nevěří ani kněžím a nemají se koho zeptat. Nadšení postupně upadá a když se situace věřících nemění, církve upadají.  To jen vytváří prostor pro jiné, neotřelé, které půjdou zase stejnou cestou. Nespokojenost s katolickou církví pomohla vzniku protestantizmu, ale i komunizmu a fašizmu, v poslední době New Age a dalším. Kritický pohled na budoucnost církve měl už Ježíš, když se ptal, zda tu bude víra až přijde, hovořil o málu vyvolených a o nebezpečí farizejství v křesťanství. Hovoří se sice o charismatické obnově, ale kde je? Životopisy některých křesťanských osobností jsou však dokladem správného přístupu k duchovnosti, ale jejich zkušeností se málo využívá.

Úpadek sangy prorokoval i Buhda. Východní duchovní systémy vyhledávají často duchovně aktivní jedinci, kteří mají osobní problémy a marně se je snaží vyřešit, či hledají útěk z fyzického světa, touží po osvícení a rozplynutí osobnosti. Podvědomě se chtějí zbavit odpovědnosti a opájejí se naivní myšlenkou o ukončení karmy. Odmítají vnímat své psychické problémy, snaží se je vytlačit ideologií a utéci od nich. Čím více však bojují se svým egem, tím silnějším a vychytralejším se stává. Bývá to projev romantické snahy a touhy po seberealizaci. Zůstává u vznešených sanskrtských slov a odmítání masa. Ani po několika desítkách let se nehnou z místa, jen si myslí, že už vše chápou, protože prostudovali či napsali řadu knih. Chybí jim poznání složité struktury jáství, nechápou magické zákonitosti psychiky i světa. Neuvědomují si, že ani sami o sobě nerozhodují. Bez sebepoznání a očistění je však intenzivní duchovní rozvoj vyloučen.

Knihy velkých duchovních Mistrů o krátké stezce jsou podobné myšlenkám slavných hudebních skladatelů. Můžeme se je naučit zpaměti, ale naše tvorba se tím nezlepší. Jsou to pohádky, mají významný symbolický význam, ale nelze je následovat. Transformace do nirvanické úrovně v jednom životě je reálná jen pro několik jedinců, my musíme projít všemi stupni, to je zákon vývoje.

Jiné ideologie i ekologické aktivity mají podobné problémy.  Materializmus ateistů je tragédií omezenosti. Ti dokonce nemají ani přibližnou představu o podstatě života a člověka. Degradují člověka z dokonalé božské bytosti na potomka opic. Podvědomě si to uvědomují a hledají odpovědi ve vědě. Ta je však stejně omylná jako oni. Za sto let se budeme dívat na výsledky dnešní vědy stejně pobaveně, jako dnes na vědu 19. století. Nejtragičtější jsou infantilní aktivity některých sekt. Jejich členové chtějí, aby je někdo vedl, protože se bojí odpovědnosti a nedůvěřují vlastním skrytým schopnostem. Následky jsou zákonitě tragické. Když slepý vede slepé, spadnou všichni do propasti.

 Ve vesmírném hledisku patříme do obecné školy vývoje a urychlení duchovního růstu je tu bez ohledu na vyznávané náboženství či filozofii dosti malé. Tento stav však nelze odsuzovat, protože odpovídá úrovni naší civilizace a bude se pomalu zlepšovat. Každý má právo na vlastní cestu, za kterou je zodpovědný, i když se druhým jeví jako nesmyslná a plná chyb. Různé neortodoxní skupiny využívají změněného stavu vědomí a mají některé zajímavé výsledky, ale i oni se často přeceňují. Kvalitní duchovní vedení by mohlo mnohé zlepšit, ale žádný guru zde není. Často by stačil jen vhodný impuls a proces by se rozběhl. Mohl by to být duchovní zážitek nebo setkání s vyspělou osobností. Kdo má opravdový zájem, musí jít sám či jen v malé skupině aktivních přátel.

Určitou možností pro zlepšení této situace by mohl být channelig, protože nevyžaduje víru, je schopen najít zdroj božských sil v každém jedinci. Je to zvláštní druh jasnovidnosti, skutečný přístup k vševědoucnosti vysokého stupně. Komunikace zabraňuje hlavnímu nebezpečí duchovnosti - sebeklamu a lži. Není v něm místo pro prázdná slova, protože kvalita zpráv se dá snadno ověřit.  Je založen na postupném očišťování, zrání, poznání všech sklonů a zkvalitňování vnímání.  Není však rychlou, jednoduchou, bezpečnou a samospasitelnou metodou pro všechny, protože taková ani nemůže existovat. V éře Apokalypsy umožňuje každý opravdový přístup k duchovnosti velký posun vpřed. Duchovnost epochy Vodnáře bude magická, založená na schopnostech, nikoliv na zbožných přáních.

 

 

Hypnóza je přijetí sugesce

Hypnóza je mocná, ale málokdo si uvědomuje, že si ji vůbec nemusíme uvědomit. Lze ji navodit i obyčejným rozhovorem, nebo jen vykonat to, co si hypnotizér přeje.

V souvislosti s homeopatií se často hovoří o efektu placebo, ale málo se ví, že je vlastně výsledkem hypnózy. Tyto léky by měly být vlastně velmi levné, vždyť se jich z mikrogramu dá vyrobit nekonečné množství. Přesto nejsou a je to správné. Levný lék je podezřelý, naše nevědomí mu apriorně nevěří. Homeopati umějí s pacientem promluvit a to pomáhá. Rozhovor je důležitější než lék, ten je jen symbolem dávání zdraví. Proto pacienti vyžadují od lékaře recept, jinak nejsou spokojeni.

Rozhovor s klientem má velký význam. Navážete slovní kontakt, neboli raport. Položíte mu pak na ruku minci a řeknete, že je žhavá a on se mu tam vytvoří puchýř a hrozně ho to bolí. To bylo popsáno mnohokrát. Z vlastní zkušenosti vím, že když jsem na přednášce řekl lidem - zaklesněte do sebe prsty a už je od sebe nedáte, ve dvou případech se to povedlo.

Jindy nás přednášející pozval na pódium. Nejdřív nás beze slova rozkýval prstem a pak nám řekl, že nás píchne injekční jehlou a nebude nás to bolet. Druhé to opravdu nebolelo, ani krev jim netekla. Já to odmítl, že je to nehygienické, tak mě začal pálit dlaň zapalovačem. Nebolelo to, jen byla cítit spálenina. Puchýř ale nevznikl. Pak najednou začala dívce téci krev, ale on ji ránu zamáčkl prstem a přestala. Můžeme se pak divit úspěchům šamanů? Co na to lékaři?

 

Magická střelba

Zasvěcenec nemusí používat klasické způsoby zjišťování odpovědí na své otázky,  jako jsou jasnovidecké schopnosti, astrologie, numerologie, nebo si vyložit karty, či použít i-ťing. Existuje totiž téměř nekonečné množství jiných magických metod, protože harmonickému člověku se hledané informace mohou projevit ve všem. Jednou z nich je magická střelba na terč. V zenové literatuře je podrobně popsáno, jak se žáci učili napínat tětivu luku zcela volně a spontánně nechali vystřelit šíp bez toho, aby pečlivě mířili na cíl a počítali s parabolickou dráhou střely či snosem. Po letech marného úsilí se jim to náhle zázračně podařilo, protože se ze svého úsilí osvobodili.

Přesný zásah je výsledkem správného přístupu, je jeho symbolem, ale i zásahy mimo cíl mají svou vypovídací hodnotu. Pokud se zasvěcenec soustředí na nějakou otázku nebo jen na svůj vnitřní stav, výsledek střelby mu odpoví. Zásah nad cíl říká, že přestřeluje či přehání. Pokud zasáhne spodek terče, tak se podceňuje. Zásah doleva ukazuje, že se mýlí, doprava na správné racionální hledisko. Střed znamená úplnou duchovní harmonii. Nejlépe je dohodnout si s božskými silami přesný výklad symbolů výsledků, aby nedošlo ke zmatkům.

 

Spiritismus, jasnovidectví, channeling

Správné rozlišení těchto zvláštních termínů může být problém. Společné mají to, že jde o rozhovor s nefyzickými Inteligencemi, což umožňují zvláštní schopnosti získané ve změněném stavu vědomí. U dobrých médií je navodí klidná relaxace. Jen někteří senzibilové jsou tak citliví, že dovedou zachytit zprávy i v běžném vědomí a umějí je odlišit od vlastních myšlenek. Existují také další druhy komunikace, například s Informačním polem, někdy označovaným jako protonace či Akáša, či jinými zdroji, ale tyto magické praktiky jsou již ezoterické. Vždy to stojí více či méně energie.

Moderní spiritismus vznikl v USA v polovině minulého století. Vzbudil velkou pozornost laické veřejnosti i vědců. Výzkumy prováděli vědci z mnoha univerzit a akademií věd a potvrdilo se, že nejde o podvod. Nedůvěra větší části obyvatel, ovlivněná křesťanskou a materialistickou ideologií, však zůstala dodnes. Pravda příliš narušuje pohodlně přijatý světový názor, takže ani dnešní věda se tím odmítá zabývat. Spiritismus se rozšířil do všech zemí, měl své časopisy a knihy, ale po druhé světové válce jeho vliv silně poklesl a dnes se s ním setkáme jen málo. Skupinky existují, ale jsou utajené a bez doporučení se o nich lze jen těžko dozvědět. Informační význam komunikace nebýval velký, zjistilo se, že astrální duchové mají stejné sklony k žertům a polopravdám jako běžní lidé. Bible má pravdu v tom, že ne vždy odpovídají duchové, kteří byli vyvoláni. Mnoho spiritistů neví, že se nebaví se svými příbuznými a slavnými osobnostmi, které si vyvolali. Ve světě duchů je běžné si hrát na někoho jiného nebo je možné si mentálně kohokoliv vytvořit. Přesto to pomáhalo psychickému stavu pozůstalých, kteří se uklidnili zjištěním, že mohou mluvit se zesnulými. Mnoho lidí díky tomu opustilo iluze o materializmu a neexistenci posmrtného života. Rychlý ústup spiritismu patrně souvisel s rozšířením rozhlasu a televize, byl to tedy spíše zvláštní druh zábavy.

Velkým přínosem bylo studium paranormálních jevů. Extrémně silná média umožňovala levitaci, materializaci předmětů i duchů a další efekty. Je smutnou skutečností, že Kardecova Kniha duchů a Kniha médií není dosud všeobecně přijata ani překonána. Byl to výsledek channelingu, protože autor hovořil pouze s vyššími Inteligencemi, kdežto klasický spiritismus komunikuje s nižšími duchy.

Jasnovidectví nebylo nikdy zábavou, ale profesí. Je staré jako lidstvo samo a nikdy nezanikne. Na rozdíl od spiritismu komunikuje výhradně s vyššími Inteligencemi. Jen ty mají totiž přístup do Informačního pole, kde je, kromě jiného, uložena minulost i pravděpodobná budoucnost. Již v dávné minulosti byli šamani schopni připravit úspěšný lov a dopředu věděli, jak dopadne. Vojevůdci i diplomaté starověku se obraceli na věštkyně s otázkami po osudu bojů ale často dostávali nejednoznačné odpovědi. Běžný člověk totiž nemá právo znát budoucnost a Inteligence dávají odpovědi podle vlastních záměrů. V současné době se jasnovidectví s úspěchem používá k zodpovězení osobních i podnikatelských otázek. Kvalita odpovědí je u jasnovidců na prvním místě, ale často ani nevědí, kdo jim je dává. Někteří si myslí, že komunikují se zemřelým příbuzným, nebo s nějakou slavnou osobností, což často není pravda. Jasnovidec může používat i výkladové karty, čte z aury či dlaní, nebo ovládá další metody. Laikové se diví, proč nehledají zločince. Ve vesmíru má vše svůj důvod a učitelé nejsou od toho, aby psali žákům úlohy. V ojedinělých případech je to však možné.

Moderní channeling vznikl v kalifornském Institutu pro aplikovanou intuici v osmdesátých letech. Výzkum prokázal, že může získávat cenné informace, které médium nikdy prokazatelně neznalo a ani nemá takové intelektuální schopnosti. V současné době jeho popularita u laiků i vědců poklesla. Důvod je stejný, jako u spiritismu - strach a utajení. Je to vyšší stupeň jasnovidectví, protože využívá komunikaci na vědecké, psychologické a duchovní otázky. Tkzv. kontaktéři již jimi popsali množství kvalitních knih. Pokud se aplikuje na urychlení duchovního vývoje, daleko více ovlivňuje životní styl než jasnovidectví. Je to dokonalejší varianta klasické výuky žáka guruem. Zasvěcenec také ví, kdo mu informace dává, orientuje se v hierarchii Inteligencí a dovede je daleko dokonaleji využívat. Má přístup a je schopen se ptát na nejnáročnější otázky nirvanických inteligencí, jejichž odpovědi bývají za hranicí běžného myšlení. Osvědčila se vzájemná spolupráce zasvěcenců ve skupině, kde se kromě výuky, pomoci a výměny zkušeností provádějí speciální hlubinné psychoterapie a meditace. Mezi členy nelze nic utajit ani lhát, každý musí hrát s odkrytými kartami.

 

Rozhovor s nadvědomím

Uvolněte se a sestupte do hladiny alfa. Pak zavolejte svoji intuici. Rozhovor s ní může vypadat třeba takto:

Jak mám poznat, kdy jednám ze sebe a kdy mne oslovují mé božské síly? To se mám vždy ptát? Jinak nemám jistotu a nevím, jak se správně rozhodnout.

Vnímej mne, zatím ti to moc nejde.

Když mám přání něco udělat, nejsem si jist, zda to vychází z Tebe. Jak to poznám?

Ego si vždy něco silně přeje.

Ale Ty máš přece také přání?

Ale úplně jiná, jemnější. Tak to můžeš poznat. Hlas tvého ega je hrubý. Nauč se ho vnímat a rozlišovat. Není to tak těžké, jen opravdu chtít. Ego ale často nechce poslouchat nikoho jiného.

Někteří však mají zjemnělá a snobská ega a jejich hlas přece není od božských sil?

Ano, to jsou zjemnělá ega.

A jak to mám udělat s mými sportovními sklony?

To jsou pozůstatky dobrodružných sklonů z minulých životů. Neměl by ses tomu tak intenzivně věnovat, nemáš to v životním úkolu.

Uvědomuji si, že je to přílišné zaměření jedním směrem. Někdy je to nebezpečné, ale současně mne přitahuje nebezpečí a ani nemohu přestat.

Ano, je to tak.

Obávám se dalšího úrazu. Mohu Tě požádat o ochranu?

Ano, ale nauč se vnímat můj hlas. V tom je celé tajemství duchovnosti. Vnímej lépe jednání druhých lidí, i to, co v tobě vyvolává a jejich reakce na tvé jednání.

 

Cestování v čase je možné nejen podle fyziků

Když nevím, zeptám se někoho chytřejšího, tedy svého vyššího Já. Intuice, ty můžeš cestovat libovolně v čase? Intuice vyšší úrovně to dělá běžně. A jak to děláš? Prostě se přepnu. Myšlenkou? Můžeš tomu tak říkat. A proč to děláš? Abych se poučila, napravila či něco udělala. V mém osudu? Ano. Takže ho stále měníš? Vše je ve stálé změně.

 Kdybyste měli další otázky, zeptejte se sami. Nic to není, jen je potřeba trocha změněného stavu vědomí, tj.autohypnózy.

 

Číselné hodnoty v duchovnosti

 Čísla v duchovnosti mají svůj informativní význam, který nelze  přeceňovat. Okamžité hodnoty se většinou liší od průměrné.

 Podíl dobra a zla v člověku, nebo společnosti:

Ve vesmíru a na Zemi jsou tyto síly v rovnováze a vyskytují se ve všech kombinacích. Na život člověka má jeho podíl dobra značný vliv, který lze přirovnat k jízdě po silnici, kde levá krajnice je čisté zlo a pravá úplné dobro. Tyto krajní polohy se však vyskytují vzácně. Bezpečná jízda životem je v pravém jízdním pruhu mimo středovou čáru a krajnici.

 Podle procentuálního podílu myšlenek dobra osobnosti existuje:

 0 až  40 Koncentrované zlo - démoni

 40 - 60 Lidská zloba a agresivita - polodémoni

 60 - 70 Konfliktní lidé

 70 - 80 Příjemní lidé

 80 - 100 Vysoce charakterní a duchovní lidé

 

 Hodnota duchovního urychlení vyjadřuje, kolikrát je vývoj jedince rychlejší, než je průměrná hodnota:

 1 - 3 Běžný slušný člověk

 3 - 10 Zájemce o psychologii, filosofii a náboženství

 10 - 200 Duchovně aktivní člověk, spolupráce s nadvědomím. V noci může urychlení dosahovat i desetinásobku

 200 - 5 000 Totéž, ale věnuje se výhradně duchovnosti. Osobnosti po pádu z nadnirvanických úrovní

 5 000 - 100 000 Duchovní transformace zvlášť vyspělých jedinců.  Maximální hodnoty měl Budha, R. Mahariši a Krišnamurti, sv.Tereza z Avily měla 50 000, sv.František 20 000

 

 Procentuální hodnotu průniku myšlenek nadvědomí mají:

 0 - 10  Obyčejní lidé

 10 - 30 Intuitivní lidé, umělci

 30 - 70 Duchovně vyspělí jedinci

 80 - 100 Mistři

Průnik lze u většiny lidí krátkodobě zvýšit přes 90 procent ve změněném stavu vědomí.

 

Hierarchie těl:

V člověku je několik úrovní různé inteligence, každá má svůj účel a jejich harmonická spolupráce je úkolem duchovnosti:

1 - Fyzické hmotné tělo

2 - Éterické polohmotné tělo, které pomáhá fyzickému a spojuje ho s emočním

3 - Emoční, tj. astrální tělo

4 - Mentální tělo. Myšlení, přání, názory

5 - Intuitivní tělo čistých myšlenek. Podílí se na vytváření osudu

6 - Kauzální tělo, tvůrce osudu a karmy člověka

7 - Nirvanické tělo, ukončení dualit, nejvyšší aktivní tělo většiny lidí, nadřízené ostatním

8 - 13 Nadnirvanická superenergetická těla, většinou latentní

14 - Bůh, Absolutno, andělé. Pravděpodobně nejvyšší tělo vůbec

 

Zkušený zasvěcenec si může vytvořit vlastní diagnostické metody jak zjistit stav vědomí, který právě má. Může např. měřit úhel otevření vědomí atd.

 

Magická minulost

Ti, kteří znají své minulé životy, vědí, že jsme nečinili vždy dobro. Snad všichni jsme někoho v minulosti zabili, nebo se dokonce zabývali černou magií a byli za to tvrdě potrestáni v dalších životech. Ale i to patří ke škole života. Často jsme měli konflikty s lidmi, s kterými dnes klidně žijeme. Tím očišťujeme, co jsme způsobili. Když jsem postupně poznával další a další takové případy, začal jsem se hypnotizovaným před regresemi omlouvat už dopředu. Vyplatilo se to, brzy jsme zjistili, že příteli Karlovi jsem v hrůzné energetické říši Ceraton magicky odebral naději, což prý bylo horší než vražda. U Bohuslava jsem s překvapením zjistil opak. Jeho útok na mne před dvěma tisíci lety byl tak strašlivý, že jeho následky se dodnes zcela nevyléčily. Podrobnosti zjistil už sám. Kdysi se narodil v Irsku jako druhorozený syn, neměl nárok na otcův statek a přidal se k bandě lupičů. Večer se vylodili na pobřeží, přepadli vesnici a ráno se s kořistí vraceli domů. Hrdě si říkali mořští vlci, ale byli proklínáni jako mořští psi. Po letech ho to omrzelo a přeplavil se do Skandinávie. Tam ho zradil přítel. Chtěl se očistit a nechal ho obětovat místnímu bohu. Kněží ho omámili a rituálně zabili. Pak ho položili před sochu tak, aby jeho krev vtékala do úst modly.

Když se tam znovu narodil, měl se stát knězem tohoto kultu, který už pomalu ztrácel vliv. Když jeho učitel zemřel, odešel do pustiny, kde našel posledního kněze, který měl duchovní a magické schopnosti. Překvapil ho vyšším podílem dobra. Do té doby si myslel, že dobro je slabost. Když se vyučil, zemřel i on a stal se  tak posledním zasvěcencem již téměř zaniklého kultu. Všichni se ho báli a vyhýbali se mu. Nemohl nalézt žádného dobrého žáka a trpěl osamoceností.

Po letech jsem tam dorazil se svými žáky. O konkurenta jsem se nestaral, jen učil žáky magii a duchovní zákony a vyprávěl jim, že hledám vyvolávací klíč, který ovládá obrovskou zápornou energii, koncentrovanou v astrálním chrámu. Bohuslav nás tajně astrálně navštěvoval a zaujalo ho to. Na rozdíl ode mne měl času dost a díky svým geniálním schopnostem našel klíč první. Přemýšlel, co s ním a napadlo ho použít jej proti mě. Nechtěl mne zabít, jen mi odebrat magické schopnosti a tak zesměšnit hlavního rivala. Provedl příslušný obřad ale nevěděl, že chrám byl naprogramován na strašlivou energii a naposledy byl použit na zničení jedné vesmírné civilizace. Uvolnila se tak silná démonická energie, že zničila strukturu vědomí mě i žákům. Bohuslav se zhrozil svého činu. Ještě několik let žil v úplné izolaci, než se na něj vrhli vesničané s vidlemi. Usmíval se jejich strachu. Mohl je všechny stejným způsobem zničit, ale chtěl zemřít.

Jsou lidé, kterým něco dlužíme a různým způsobem jim to splácíme. Jiní zase dluží nám. Ve vesmíru je pořádek, který však není vidět na první pohled.

 

Magickomystické formule

Existuje množství rituálů, ale většina by se měla sdělovat jen zasvěcencům. Zveřejnit se dají jen některé, například očišťující formule. Před komunikací s duchy vysoké inteligence nebo meditací je pro některé zasvěcence očištění nutností.

Jsme totiž neustále ovlivňováni vnějšími i vnitřními negativními silami. Jsou to jednak zlí lidé, duchové, agregory, ale i naše negativní myšlenky. Stejné síly se přitahují a disharmonie se stává zvykem. Psychologie a náboženství ví, že zlepšení můžeme dosáhnout podporou pozitivního myšlení nebo určitými modlitbami. V józe i transcendentální meditaci se používají zvláštní druhy krátkých modliteb - mantra. Není nutné studovat detaily, zkuste to sami. Poznáte, že jsou účinné i u začátečníka. Mohu doporučit dvě základní formule, které se s drobnými odchylkami uvádějí v mnoha knihách:

1.   J - S - S

2.   Je - Ho - Va (zpěvavě)

Tyto magické formule jsou známé už tisíciletí, zná je i křesťanství. První je možné vykládat jako Jesus, druhá jako Jehova, tj. židovský i křesťanský Bůh - Otec. Nejprve se zklidníme, několikrát zhluboka nadechneme a minimálně 7x  vyslovíme jednu, případně pak i druhou formuli. Pokud umíme vizualizaci, představíme si, že vydechujeme zlatou barvu, která kolem nás postupně houstne. Důležitý je vztah k tomu, co děláme. S lhostejností nic nedosáhneme. Účinek se bude postupně zesilovat, zlepší se naše psychika a zlí duchové i lidé nám sami půjdou z cesty. Pokud to však není spojeno se sebepoznáním, je duchovní význam malý. Měla by na to navazovat další formule, například Ra. Hledíme do slunce a opakováním se otvíráme vedení shora. Uvolňujeme tím průnik intuice. Představujeme si, jak zvuk letí ke slunci a zesílený se vrací zpět. Ne náhodou se tak jmenuje egyptský bůh slunce. Slunce je totiž ústředním objektem Stromu života. Magických formulí je velmi mnoho, pracují jako archetypy, které máme zabudovány v sobě a opakováním oživujeme jejich skrytou energii.

 

KADEHI

 KADEHI je silný a pohyblivý zdroj, který může zasvěcenec využít pro získání poznání nadnirvanického stupně a velkého množství nepolarizované energie, tj. takové, která je nad dualitami v našem smyslu chápání. Z něj prý vznikl vesmír i my. Je tu jisté spojení se Sluncem a jeho uctíváním vyspělými civilizacemi. Se zánikem těchto kultur téměř vymizelo i jeho používání.

KADEHI může použít jen velmi zkušený zasvěcenec, který má přístup do nejvyšších stupňů hierarchie a nachází se v nejasné nebo obtížné situaci. Sestoupí do hladiny a třikrát předepsaným způsobem vysloví vyvolávací formuli. Energoinformační zdroj mu dá potřebnou informaci nebo přímo ovlivní dění, což vede k hledanému řešení, případně k vyjasnění celé situace.

 Práce s tímto zdrojem však není pro každého. Při nesprávném a  neodpovědném použití má zničující následky. Účinek je  obrovský stejně jako riziko. Podobná, i když méně nebezpečná, je práce s osmým stupněm vnitřní hierarchie. I židovská kabala obsahuje analogické metody vysoké magie.

 

Model skutečnosti

 Svět, který jsme schopni vnímat, má svůj význam. Spousta lidí se již zamýšlela nad smyslem jeho existence. Pro zasvěcené je postačujícím zjištěním to, že vše, co se děje a co jest, je modelem skutečnosti. Týká se to všech světů, jak paralelních různých stupňů,  nirvanických, tak i snových, všechny jsou součástí modelu skutečnosti. Každá část světa a každé dění vystihuje určitý aspekt opravdové  skutečnosti. Tedy nikoliv té, kterou jsme schopni vnímat, ale té, co je mimo svět dějů a forem. Toto poznání nám může pomoci k pochopení našeho světa i života takového, jaký je a bez toho, abychom si ho museli upravovat podle našich mnohdy naivních představ.

 My, jako bytosti rodící se do životů, procházíme v naší realitě  částmi opravdové skutečnosti, jako bychom se procházeli její mapou, která je vyjádřena tak reálně, že jí považujeme za skutečnost. Ta, o kterou však jde, je jako taková nepostižitelná a nevyjádřitelná.

 

Teorie a praxe božské hierarchie

Vesmír osahuje vše od nejnižšího po nejvyšší, vše je stvořené Bohem a jemu podřízeno, dokonce i zlo. Vzájemné vztahy jsou vyjádřeny v hierarchických strukturách. Člověk je mikrokosmos a je v něm totéž. Existuje řada systémů, které božskou hierarchii různě popisují. Nejjednodušší, ale nejméně přesná je klasická náboženská představa o hříšníku a Bohu, jiné doplňují mezipolohu, např. Bruntonovo Nadjá. Rozdělení podle čaker je rozšířené a dostatečně podrobné, navíc může používat i desetinných hodnot.

Vše, co známe, není řízeno přímo Bohem, jak tvrdí náboženství, ale jemu podřízenými silami. Tyto síly řídí vývoj galaxií, planet i člověka, jeho osud a karmu. Každý stupeň hierarchie má svůj význam ve stvoření. Má své úkoly, dohlíží na nižší a je podřízený vyššímu. Nejníže je fyzická hmota, která je všem ostatním podřízená. Myšlení je nadřízeno emocím, ale podřízeno intuici. Nad ní je karmická (procesuální) inteligence. Nejvyšším naším aktivním stupněm je nirvanická inteligence.  Všechny se současně ve svých světech učí a sbírají zkušenosti, i když každá na jiné úrovni. Vyšší používají nižší jako sondu, kterou procházejí informace.

Každá bytost se pohybuje v několika úrovních současně, ale patří do toho, v kterém je nejvíce aktivní. Vzájemné vztahy ve vesmíru jsou dokonalým vzorem pozemských hierarchií. Na rozdíl od vesmírné hierarchie se však pozemšťané mezi sebou v inteligenci příliš neliší (např. úředník od vedoucího odboru, náměstka či ředitele). S rozdělením práce, pravomoci, odpovědnosti a přístupu k informacím je to však obdobné. I ve vesmíru platí, že úředník ani nemusí znát ředitele a netuší, že je ještě vyšší stupeň. Často ani neví, kdo vymyslel práci, kterou dělá.

Ego vzniká, když spodní úrovně odmítnou poslouchat vyšší a rozhodují o všem. Následkem jsou stálé problémy, protože ego nemá potřebné schopnosti a vyšší já se svého postavení nevzdá. Řešení je jen v opětném rozdělení úkolů. Proto klade náboženství důraz na poslušnost Bohu. Božské síly nezatratí ani největšího hříšníka, po trestu mu vždy dají znovu šanci. Vývoj všeho stvoření je plynulý postup po stupních hierarchie, dočasně přerušovaný pády.

Život ve vyšším stupni je vzdáleně podobný nižšímu, je však podstatně složitější, jemnější, rychlejší a méně bolestivý.  I v něm jsou problémy, je tam možné udělat chybu a nést za ni odpovědnost. Na nižší stupeň se vyšší dívá s nadhledem a nedovede se do něj zcela vcítit. Mezi stupni i uvnitř nich se občas projevuje určitá žárlivost i nespokojenost.

Vývoj člověka je možno přirovnat k počítači. Stále roste jeho pracovní frekvence, energie zpracování informací i schopnosti. Hierarchické vazby nikdy nekončí, ale jsou stálou součástí světa projevu. Podstata duchovní osobnosti je v harmonické spolupráci stupňů, kde každý koná práci, která mu přísluší:

3. stupeň - např. posuzuje, zda je jídlo dobré

4. stupeň - rozhoduje o provedení a detailech běžné činnosti (např. služební cesty)

5. stupeň - otázky životního stylu, volba vzdělání, zaměstnání a partnera. Chápání ostatních. Dozor nad 3. a 4. stupněm

6. stupeň - základní zaměření osobnosti a životního úkolu. Dohled nad nižšími stupni

7. stupeň - je nejvyšší autoritou, kontroluje vše a vykonává speciální úkoly

Hierarchické struktury přímo úměrně souvisí s Informačním polem. Je to databáze vesmírných principů, řídících programů, paměti a pravděpodobných budoucích osudů. Na každou otázku je zde odpověď přizpůsobená schopnostem tazatele. Linearita času platí jen pro naše myšlení, skutečnost se tvoří bezčasově, vše jakoby probíhá současně.

 

 

Duchovnost a sexualita

Sexualita je velmi starou a silnou polární součástí člověka, která dostává značný díl energie. Mužský princip působí shora a dodává energii vesmíru, ženský zdola přivádí energii Matky země. Jakýkoliv harmonický kontakt i rozhovor a meditace, způsobuje proudění energie. Sexuální pud vytváří třetí, tj. astrální stupeň hierarchie a má tedy plné právo na existenci, dokonce i homosexualita a bisexualita má svůj význam a není ničím hříšná. Souvisí s magií doteku. Dotyky lze vyjádřit více než slovy.

Harmonicky vyladěnou sexualitu nemá téměř nikdo, protože je komplikována rozpornými postoji člověka. Vyšší stupně ji vytýkají přílišnou energetickou náročnost,  která brzdí rychlý duchovní rozvoj a způsobuje těžké osobní problémy. Některé nižší úrovně v ní  pod vlivem pokrytecké morálky vidí něco hříšného. Síla zvyku milionů let je tak silná, že opustit sexualitu v jednom životě je téměř nemožné. Celibát kněží je nejen zbytečný, ale i škodlivý. Potlačení čehokoliv nic neřeší, problém se vždy vrátí, ale předstírání zůstane. Vysoké duchovní urychlení, které celibát vyžaduje, mělo jen několik guruů a svatých.

Pro zasvěcence je sexualita jedním z mnoha problémů, které musí řešit a dát jí pravé místo. Hlavně na počátku očišťování se uvolňuje její dlouhodobě zablokovaná energie. S různými úspěchy to řešili i Adamité, Bratři svobodného ducha a jiné kacířské a mystické skupiny. Je možné požádat o pomoc božské síly,  které připraví nový program. I ony se liší  v pohledu na její roli. Některé by ji nejraději zrušily, jiné jsou smířlivější.

Harmonizovat sexualitu je těžké, ale vyplatí se to udělat. Magickým procesem je možné snížit její energii a úsporu přidat vyššímu stupni, nebo ji transformovat. Určitým nebezpečím je vznik agregoru, který ji může odsávat. Duchovní sexualita není zvířecí vybití vášně, ale projev lásky a fyzický ekvivalent průniku duší.

Sexualita v menší míře existuje i ve vyšších fyzických civilizacích pátého stupně, ale v energetických už není. Přechodem do vyšší úrovně je totiž sexualita mezi jedinci nahrazena polaritou v každé osobnosti.

 

Základy karmy

 Karma je hlavním zákonem vesmírného dění. Je obecně vůlí Boha. To, co se děje.

Každá událost má význam jako školní lekce. Čím více umíme využít svou intuici pro pochopení, tím lépe a rychleji se učíme. Příčina vytváří následek, který se stane další příčinou, nastává zřetězení. Souvisí s kauzalitou, která platí současně se zákonem analogie - symbolu. Karma je velmi složitá, ale pro základní informaci stačí několik bodů:

 -Vychází z hlavního zákona Univerza "podobný k podobnému"

 -Je hlavním nástrojem výchovy a vývoje, který vytváří všechny  životní situace. Ty mají vnitřní logiku a je chyba, když je  nechápeme. Pokud nereagujeme správně, problém se časem znovu objeví

 -Výchovný účinek trestu může být přísnější než hřích a odměna nemusí být úměrná dobrému skutku

 -Karmické zatížení je v databázi osobnosti, ke které je přístup

 -Karmu řídí v hlavních bodech karmická inteligence, detaily nadvědomí, ojediněle zasahují i vyšší stupně

 -Vychází z rozboru našich reakcí na zkoušky a programuje další,  abychom se doučili a zharmonizovali

 -Pokud jsou naše reakce již téměř harmonické, postoupíme do vyšší úrovně s ještě náročnějšími zkouškami

 -Pokud jsme si správně uvědomili příčinu problému, ve kterém jsme selhali, je karmická reakce zmenšena nebo zrušena

 -Můžeme být potrestáni, pokud jsme přesvědčeni o své vině, i když žádná nenastala, do karmy tedy zasahuje i vědomí

 -Karmické zatížení je sníženo narozením či modlitbami a napraveno dobrým životem

 -Karma nás formuje způsobem "ode zdi ke zdi", z dobra se dostáváme ke zlu a naopak, tak poznáváme oboje. Ze zla vycházíme vlivem karmických reakcí, z dobra z hloupého rozmaru

 -Karmickou reakci lze pouze dočasně zcela či zčásti, vědomě i nevědomě odrazit na jiného, nebo cizí přitáhnout na sebe. Dojde však jen k časovému posunu karmických dějů

 -Sdílíme planetární, rasovou, rodinnou i skupinovou karmu

 -Karma nekončí ani v nirvanickém světě, má jen jinou formu

 

Bojuje dobro se zlem?

Že dobro bojuje se zlem je jedno z mnoha rčení, které patří do opravníku všeobecně přijímaných omylů. Nad tím, že je to zhola nemožné, se kupodivu snad nikdo nepozastavil.

Pokud by totiž dobro bojovalo, pak by to nebylo dobro, ale zlo. Druhý důvod je v porušení základního, všeobecně platného Principu podobnosti. Dobro se se zlem nikdy nemůže setkat, jako se nemůže sejít levá a pravá strana či sever s jihem.

Co je vlastně dobro? Existuje vůbec? Mnoho lidí tvrdí že ne, že je to jen naše konvence, ale to je pouze další mýtus. Dobro a zlo jsou projevem základní duality. Ta je věčná a neměnná, i když opět řada lidí tvrdí, že jednou skončí.

Dobro můžeme přirovnat jako směr do středu, k sobě. Zlo naopak od sebe, proti sobě. Jsou to hlavní archetypy ovlivňující karmu, ale to je naštěstí častěji přijímáno. Máme jistě své nedostatky v chápání v tom, co dobro je a co už není. Vyšší Já v tom mají daleko větší rozhled. Kdo to umí, může se je zeptat na podrobnosti konkrétního případu.

Vždy je totiž kombinace obou. Ryzí dobro, jakož i zlo, je spíše představa. Jejich vzájemná souvislost je symbolizována mnoha obrazy, např. monádou s dvěma rybami v kruhu. A kdo tedy bojuje se zlem? Opět zlo, tedy jeho kombinace s dobrem.

 

Duchovní klid?

Každá civilizace i každý jedinec má své úkoly od Stvořitele. Hlavním je rychlost vývoje, tedy Sebepoznání. Proto se vytváří karma, aby se jedinec rozvíjel jak má. Tento proces vytvářejí božské síly vytvářením osnov osudů, rámců do kterých jsme zasazeni. Proto je rodíme tam kde se rodíme a máme tělo se schopnostmi jaké máme mít.

Zejména východní duchovní nauky vyzdvihují klid jako nástroj Realizace, ale je tomu tak? Klid je daleko méně tvůrčí než neklid, který žene psychiku do výkonu, když o něco jde. Části psychiky se rozhýbávají, hledají řešení, překračují své meze. Nejsou až tak důležité následky, jako jsou starosti, únava, nemoci.

Klid je z větší části stagnací ega. Ono si ho přeje, aby nic nevyrušovalo z jeho zasnění, ale to není cesta k Bohu. Sebepoznání není žádná selanka, odpočinek. Klid není Cesta Poznání.

V určitých případech je ovšem klid na místě. Pokud je někdo příliš pohlcen světským životem, zajímá se jen o svůj prospěch a duchovní rozvoj opomíjí, je mu pobyt v klášteře ke prospěchu. Pokud mluví ego, božské mlčí, nevnucuje se. Pokud se tam jen někdo zdržuje, aby se vyhnul práci, bude v další inkarnaci přesunut jinam a jeho problém se mu bude symbolizovat např. vleklou nemocí.

Proto je zejména umění, ale i věda božskými silami oceňována a podporována, i když umělcovy a vědcovy názory o Bohu jsou naivní. Rozvíjí svou intuici a to je hlavní. To je těžší úkol, než odstranit povahové nedostatky, což je také hlavním úkolem karmy.

Dalším mýtem je údajná nutnost askeze. Peníze jsou ovšem modlou. Mnoho věřících, ale i řádů si zakládalo na absolutní chudobě, ale to je jen opak závislosti na majetku. Bůh není žádný chudák a žebrák.

 

Škola Života

 Naším úkolem je učení ve vesmírné škole života, kterou můžeme  přirovnat běžně známému vzdělávacímu cyklu základní, střední  a vysoké školy. Každý musí tam, kam patří, aby se správně vyvíjel. Apoštol Pavel napsal, že jsme božími dětmi, kterým  není možné dávat tuhé jídlo, ale jen mléčnou stravu. Naše civilizace to však nechce vědět, nemá také srovnání s mimozemšťany, nebo vyššími duchy. Není na tom nic špatného, všichni se vyvíjíme a ve vesmíru má každé stvoření stejnou cenu. Nemůžeme si  myslet, že víme vše, potřebujeme pokoru před neznámem, které budeme  poznávat v příštích tisíciletích a milionech let. Každá třída vesmírné školy má svůj vlastní výklad zákonů života. Podle tabulky se  nacházíme asi ve čtvrté třídě obecné školy vesmíru, před sebou máme ještě průměrně 400  fyzických životů. Dětská úroveň se projevuje ve vědě, kultuře, politice i duchovnosti. Je spojena s hrubě materiálním přístupem, který je na rozdíl od minulosti neskrývaný a značným podílem zla. Pokud si to jedinec uvědomí, může jej u sebe odstranit. Pokrytecký přístup to neumožňuje.

Nirvanickou úroveň, známou jako osvícení, dosáhneme  průměrně za jeden až tři miliony let a konečný stav Boha za miliardy  let. Z tabulky vyplývá, že skok z obecné školy do maturity je velmi vzácný a neodpovídá záměru, pro který jsme sem  přišli. Podle knihy Rozhovor s vesmírem jsme ve dvacátém stupni, přičemž stodvacátý je nirvanická úroveň. Jako pozemšťané jsme za dva tisíce let postoupili o půl stupně. Není vůbec jisté, že vývoj končí čtrnáctým stupněm, možná  jich je 21, nebo ještě víc.

 

 

 Škola - charakteristika                             Poznámka                                     Stupeň duchov. poč./konec

 ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 Obecná škola                                    Převážně pudové jednání v počátku                    3

 Dětský přístup k duchovnosti           lidských inkarnací, postupný rozvoj

 Neznalost základních zákonů            myšlení

 Materializmus, dogmatizmus,           Průměrná úroveň naší civilizace                         3,5

 pověrčivost, duchovní romantizmus

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 Základní škola - 2.stupeň                 Rozvoj intuice                                                       4

 Převažující duchov. zaměření

 Orientace v duchovních zákonech    Ukončení fyzických životů                                    5,5

 - ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 Střední škola                                      Životy v energetických civilizacích                     6

 Výhradně duchovní zaměření

 Dospívání

 Maturita - zralost, osvícení, poznání tohoto vesmíru                                                     7

 ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 Vysoká škola                                       Práce s vysokými energiemi                               8

 Dospělost                                            Tvorba sluncí a galaxií

                                                             Poznání dalších vesmírů, andělé

                                                             Bůh                                                                    14

 

Kdo jsme?

Hledejme odpověď na otázku, jaká je vlastně naše civilizace. Co víme z historie:

Před pouhými 1500 lety jsme sem přišli jako Slované mezi Germány. Byli jsme přibližně jako oni, divoši a barbaři. Číst jsme neuměli, naše písmo ani neexistovalo. O 500 let poté se nic moc nezměnilo, jen počaly vznikat základy státu. Číst neuměl téměř nikdo. Jinde to není příliš odlišné, jsme si velmi podobní, vždyť ještě na několika místech na Zemi žijí divoši. Teprve před 150 lety začalo hnutí za práva všech lidí, ale revoluce v roce 1848 byla všude nadlouho potlačena. Ještě dlouho poté však v USA existovalo otroctví. Chovat se k lidem jako ke zvířatům není známkou vyspělé civilizace.

Co to znamená? Nejsme vyspělou civilizací, za jakou se vydáváme. Důkazem pro to jsou i světové války. Zejména střet fašismu s komunismem. V obou dříve tak populárních idejích je zřetelně vidět jejich nezralost, naivitu a nereálnost. Přesto žily, ba žijí tak dlouho, což je dokladem obrovské síly iluzí. Tam, kde je iluze silnější než realita, není přece možno hovořit o vyspělé civilizaci! Zejména ne při masovém vyvražďování pro zcela nesmyslné ideje i v době zcela nedávné, jako v Kambodži, Africe a bývalé Jugoslávii. To je i důkazem toho, že je tu mnoho zla, přibližně stejně jako dobra. To je zdrojem neustálých konfliktů.

Reklamy, tisk, televize i počítačové hry jsou dokonalé obrazy naší současnosti. Zajímavý obrázek o nás vzniká také z rozboru tabuizovaných témat a vztahů mezi lidmi. Chybí nám také radost a tvořivost, jsme příliš pasivní a negativní. Pereme se se sebou a s životem a to bolí. Kdo tedy jsme? Myslím, že nejpřesnějším výrazem je – polodivoši. Není to míněno jako urážka nebo kritika. Je to takové, jaké to má být. Učíme se a dosti rychle. Čekají nás ještě tisíce, ba miliony let vývoje.

Aby si tato civilizace mohla říkat vyspělá, musela by více využívat lehkost a dokonalost intuice a méně těžkopádné emoce. Nemohla by být tak snadno ovlivnitelná temným. Měla by mít dosti přesné zkušenosti s následujícími klasickými otázkami – 1) Kdo jsme, jaká je vlastně struktura naší individuality? 2) Odkud přicházíme a kam jdeme, jaký je tedy smysl života? 3) Kdo je Bůh? Zatím o nich nevíme téměř nic.

 

Alternativní životní styl

Hon za postavením a penězi vede ke globalizaci, tj. unifikaci životního stylu, myšlení a jednání. Na tak jednotný postoj vždy někdo doplácí. Nejvíce ti, kteří jsou vzdáleni od průměru. Problém globalizace není jen v tom, že se národní rysy slévají, ale v tom, že není ochota vytvářet alternativní životní styly. Neměly by být jen různé státy, ale i různé životní styly s kompletní strukturou občanské společnosti.

Šedesátá léta byla revoluční dobou v mnoha směrech. Na mnoha místech vznikaly komunity stejně smýšlejících hippies - Dětí květin. Byla to vlastně revoluce v životním stylu. Ne vždy to bylo bez problémů, nakonec se snad všechny rozpadly, ale nelze čekat, že by to mohlo být jinak. Ašramy v Indii jsou funkčními duchovními centry odedávna. I jinde na východě je dodnes zvykem alespoň část života prožít v klášteře.

Nemusíme však chodit tak daleko. Tradice je velká a zčásti úspěšná. Od středověkých klášterů po izraelské kibucy, kde po desetiletí žijí lidé v komunách. Klášterní komunity mají své nevýhody, jsou orientovány na již zavedený styl bez prostoru ke změnám. Nové již nevzniká, to je chyba.

Zasvěcenci vědí, že životní události nejsou marností, ale rozhovorem člověka s Bohem. Spodek vědomí si nemůže podmiňovat, jaký životní styl by chtěl, protože jeho rozhled je omezen. Musí přijmout takový, který mu vyšší úrovně vytvoří. Správným přístupem k této výuce, výchově a vývoji může svoji situaci podstatně zlepšit a kvalitu života zvýšit.

Jako jsou různé automobily pro různé potřeby, tak by měly existovat alternativní životní styly. I zde by měla být široká nabídka pro volbu. Zdá se to dnes nereálné, ale je to jen otázka času. Vždyť základem toho je hlavní Princip Stvoření – podobný k podobnému.

 

 

Život jako terapie

Nejsme Celek, nevíme, nechápeme, chybně reagujeme a mimo radostí vznikají problémy i bolesti. Proč? Protože je tu přesah mezi našimi intelektuálními schopnostmi a světem, který nás obklopuje. Stvořitel je zkrátka o několik řádů dokonalejší než my. Co s tím? Naším úkolem a Hrou tohoto Stvoření je učení se, vývoj. Jakýsi návrat do Celistvosti.

I podle jednoduché úvahy se není možno splést, život nás sám učí, pomaleji či rychleji. Má na to spoustu času i příležitostí. Nemůžeme se tomu vyhnout. Potřebujeme společnost, jídlo, zdraví a spoustu dalších věcí jež si musíme pořídit a pracovat s tím.

Jak se ovšem zdokonalujeme, roste i náš horizont. Stále se objevují nové a nové skutečnosti, které je nutno pochopit. A tak tomu bude i dál a dál…, a nedá se s tím nic dělat. My jsme si Stvoření nevymysleli, jsme do něj vrženi, jakož i rostliny a zvířata. Všichni se musí starat o svůj život, aniž dokonale znají a budou znát všechny souvislosti.

Někdo se ovšem učí pomalu, někdo rychleji. Má to tak být, nejsme stejní. Někdo má větší problémy, někdo menší. Jen postupně poznáváme Zákony Stvoření. Jen málokdo trochu zná zákon karmy o němž mluví všechna náboženství i budhismus.

Rychleji se můžeme učit hlavně tím, že se učit chceme. Cesta se už vytvoří, to je mystérium Života. Pestrost je také důležitá. Na jednom místě toho moc neuvidíme. Rigidita je překážka. Učí nás i vlastní chyby i chyby druhých, pokud je chceme vidět. Bez bolestí to vždy nejde. Srážka se životem naučí víc než školy a knihy. Nevadí, když se mýlíme, počítá se s tím. Jen se nevzdat a vnímat, chápat, učit se.

Podle Principu podobný podobným se nejen léčí nemoci, ale i problémy osobnosti. Zesílením problému bývá paradoxně počátek terapie. Vždy je důležitá vůle, pasivita je blokující.

Existují i extrémní možnosti výuky, vývoje. Může nám pomoci moudrý učitel a hlavně intuice, které můžeme naslouchat a odhalit chybu dřív než se stane malér. Nejkoncentrovanější výukou je meditace, je přímo od Stvořitele. Obsahuje jednak psychoterapie problémů, ale i výuku Zákonů Stvoření i samotnou esenci života – transformační energie. Důležitá je i ta snaha jít do meditace, nezůstávat jen u známého ega.

Opět nic není bez bolesti a bez problémů, selanka je jen přáním ega. Realita je kritériem pravdivosti, nikoliv naše přání, ač ho pokládáme za správné. Raději se říká - asi to tak Bůh chtěl. To bývá pouhá výmluva. Vinu za chyby nedáváme sobě, ale svalujeme to na nevyzpytatelný osud

 

 

Opravník obecně přijímaných omylů o duševní hygieně

K duševní hygieně patří:

1) Chápat zákonitosti života. Nedržet se iluzí. Mnoho toho, co považujeme za pevně dané, je jen zvyk či přání. Život není ani omyl ani iluze. Je hierarchickou Hrou symbolů. Chápat realitu intuicí ne emocemi, zachovávat hierarchii ve všem. Neznalost plodí chyby a ty vytvářejí psychické potíže.

2) Znát pozadí svých reakcí. a stále se očišťovat. Každému jsou jeho nedostatky zrcadleny v symbolech. Problémy si vytváříme zbytečně.

3) Nevytvářet  negativitu (strach, nenávist, závist, žárlivost, depresi atd.) ani křeč, křečovitě je nepotlačovat, ale stále volit harmonii.

 

Časté iluze o duševní hygieně jsou, že:

-není důležitá. To vede k rigiditě, pak stále vznikající chyby člověka postupně zavalí a drtí mu vnitřní i vnější svět.

-myšlení stačí. Myšlení však není schopno pochopit složitější věci. Musí být vedeno někým chytřejším a to je intuice. Omyly myšlení jsou jen o řád lepší než iluze emocí.

-víra stačí. Příliš často bohužel obsahuje dogmata a demagogie. Svaté knihy nejsou chápány, protože je vykládají emoce či myšlení laiků i teologů.

-jak to děláme, je správně. Často bohužel ne. Snahy jsou často nedůsledné a naivní, pokud nejsou vedeny intuicí jako Učitelem.

-vše půjde samo a bez bolesti. To je bohužel pouhé přání. Žádná změna není bezbolestná.

-proměna přijde rychle. Okamžité osvícení se nikdy nestalo. Každá změna trvá, tato obzvlášť dlouho, i když dílčí zlepšení nastanou do tří let.

-budeme pak bez problémů. To také bohužel není možné. Stále se budeme učit. Bez problémů není nikdo.

-půjde to, jak budeme chtít. Naše přání nejsou pro zákony života rozhodující. Podobně jako ve všech oborech lidské činnosti.

-logika není potřeba, jen pocity jsou důležité. Pocity vytváří i emoce a ty se často mýlí. Naopak život je dokonale logický, jen ho chtít logiku poznat a přijmout.

 

 

Duševní hygiena prakticky

Po letech popisů mystických stavů jsem pochopil, že daleko účelnější by bylo napsat knihu o duševní hygieně. Lidem brání v kvalitě života řada spuštěných destruktivních programů, jež nemají vůli zastavit. Prostě nenechat se vláčet v nekvalitách, nečistotách , jako je agresivita, nenávist, závist, lakota, snobismus, žárlivost či prostá naivita, ale mít stálou vůli k čistotě a pravdivosti. Veškerá duševní nečistota se totiž symbolizuje do nepříjemných dějů, pocitů, nemocí, snů. Má si jich všimnout, poznat problém a očistit sklony. Změní se to vůbec někdy? Není vidět mnoho vůle ke změně.

Dát přednost čistotě by mělo být základem našeho přístupu ke zkvalitnění vlastního života a osobnosti. Usilovat o kvalitu vnímání, chápání a projevu. Volit Krásu, Vznešenost a Moudrost nikoliv nečistotu, hloupost a ubohost. Nekvalita prostě patří do odpadu. Dlouho trvá, než se všechna vyhází, ale jiná cesta není. Zbavit se i pocitů méněcennosti a strachů, dokonce i skrytého zla v sobě. Lidé jsou však nepoučitelní, proto je život šrotuje.

Vím, že je nepopulární mluvit, jak pravdivostí nahradit oblíbená naivní přání, představy, iluze, sebeklamy. Máme o sobě totiž zkreslené představy. Neumíme se podívat na sebe objektivně, jaksi zvenku. Proto je účelná regrese, auditing, holotropní dýchání aj. Nejlepší je ovšem dynamická meditace, abychom si alespoň nakrátko rozšířili záběr vnímání.

Zatuchlost starých jistot je třeba nahradit otevřeností novému se vším, co to způsobí. Je to boj s egem, které si chce dělat vše po svém bez ohledu na realitu a její omezení či naopak nabídky.

Psychoterapii, duševní hygienu musíme chtít, nedá se vnutit. Jen naplno poznat její nutnost postačí. Přiznat si vše co se uvnitř i vně děje a být otevřen změně. V konfliktu reality s přáním a jeho iluzemi totiž vždy vyhraje realita. Když vidíme svůj sebeklam, nahradí ho pravdivost jež osvobozuje.

Víra ani filozofie není dokonalým řešením. Věřící i filozofové si totiž jako jiní vykládají vše podle svého přání. Odvolávají se na autority. To je zdrojem problémů s demagogií. Stále usilují o život bez hříchů a poznání, ale často směřují k farizejství, tedy pokrytectví. Bůh ani sama realita totiž nemá lidské názory a emoce, ale zná je. Naopak lidské myšlení nechápe Boha. Ale i toto je popsáno v Starém i Novém zákoně.

Rozhodovat o tom, co je třeba přijmout, co udělat a co je v osobnosti třeba změnit, je v nás vlastně zcela logicky oprávněn rozhodovat ten nejchytřejší. To jsou božské síly, intuice. Jinak nastane zmatek. Nelze Ji ovšem zaměňovat s emocemi, jak se běžně děje. Ty jsou tak silné, že by o všem rozhodovaly, ale mnoho inteligence nemají. Rády se za intuici vydávají a berou Ji za nepříjemného, příliš chytrého konkurenta.

Intuice může být daleko aktivnější než známe, jen Ji dát možnost. Její krása pocitů a kvalita projevů stojí za to. Abychom Ji mohli mít trvale, božské síly spustí psychoterapeutické procesy na čištění našeho Augiášova chléva. Není to hned a bez problémů i bolestí, ale konečně děláme to, co je pro nás skutečně potřeba. Není třeba snít o osvícení, je daleko. Účinnější a reálnější je právě toto. Nečeká se okamžitá Dokonalost. Stačí ukazovat směr a cesta se nastaví.

 

 

Duchovní materialismus, duchovní egoismus a farizejství

Velká část Nového zákona popisuje střety mezi farizeji a Kristem, např.: L 12.1. "A když se mezitím sešly desetitisíce lidí, takže šlapali jedni po druhých, začal Ježíš říkat svým učedníkům: "Především se varujte kvasu farizeů, což je pokrytectví. Bude tu víra až přijdu?"

Nelze je obviňovat, že by měli málo víry. Přesto byli proti Kristu od samého začátku a rozhodující měrou zavinili jeho odmítnutí, odsouzení a popravu. Byli tedy v podstatě proti Bohu. Jak vysvětlit tento rozpor? Dodnes židovské náboženství Krista nepřijalo!

Podobně je tomu v dnešních duchovních proudech. Mluví se o nutnosti učitelů, guruů, ale kde jsou? Měli by co říci. Duchovní lidé usilují o zastavení myšlenek, ukončení inkarnací, ale tím odmítají Boha, protože život jsou Jeho slova k nám. Je za tím touha jejich ega uniknout požadavkům života a skrýt se kdesi, kde po nich nebude nikdo nic chtít. Věří vlastně ve svou ideu, své rigidní přání, jež dosud nebylo naplněno. To je však svatými Písmy zakázáno.

Ego rádo opakuje své vzorce, ze kterých má pocit, že je dobré jaké je. Že všemu vlastně rozumí, o všem ví. To je ovšem nemožné. Tím se brání jednak autentickým pocitům z toho co dělá. Tento pocit už mu vlastně předkládá jeho vyšší Já, ale brání se i Jeho světu vnímání bez navyklých bariér.

Podstatné je uvědomit si to, vysledovat v sobě jak ego pracuje Zkrátka schovává se jako dítě do svých dětských her před širším vnímáním světa i psychologickému náhledu na sebe. Neuvědomuje si svoji dětskou omezenost a trvání si na ni.

Ego má zkrátka své názory na to, co je správné a co není, kdo je Bůh a jaká má být cesta v Němu. Nevadí mu, že ani nemůže nic vědět, protože jeho inteligence je velmi omezena. Stačí si samo. Nechce se o tom s nikým debatovat, natož aby se zeptalo Boha.

Ne, že by to nešlo, to by popíralo Jeho Všemohoucnost. Mnoho lidí to také umělo, jsou nejen v bibli, ale i v dějinách křesťanství, ale není zájem o něco tak odvážného. Aby se s Ním bavilo, to nechce, ztratila by se jeho zdánlivá dominance.

Lze spíše pozorovat jistý, zvlášť vychytralý přístup ega: Já budu uctívat Boha a On mi dá pokoj. Je to forma oběti. Má přece svobodnou vůli si dělat co chce! Neznalost samotných základů křesťanství je zcela běžná.

V literatuře jsou podobné kritické poznámky k tzv.duchovním lidem dosti vzácné. Chőgyam Trungpa napsal knihu Protnutí duchovního materialismu, kde tyto běžné nešvary probírá.

Larsen v knize Dveře dokořán zase popisuje své zážitky z teologické fakulty: "Pro žíznící je to vyprahlé místo. Připomíná mi to válečná léta. Kdy jsem vešel do kavárny a doufal, že dostanu šálek kávy. Dostal jsem něco, co se nazývalo kávou, ale káva to nebyla."

Je to přitom velmi důležitá kapitola. Setrvávání v neudržitelných pozicích velmi brzdí vývoj člověka, protože se musí životem prolamovat.

Zvláštní je, že výchova vedená přímo bohem není přísnější než lidské ego. To si často nakládá velké zátěže, většinou však chybné a zbytečné. Podstata duchovního procesu je vlastně velmi jednoduchá, ale naprosto neznámá a nepřijímaná: Postupně se učit a očišťovat pod vedením toho, kdo to umí. Tedy božských sil, vyšších Já či jak jinak chceme nazvat intuici.

Ego se přece už z jednoduché logiky samo nemůže vytáhnout z louže za tkaničky svých bot. Na to ani mít nemůže. Neví kam jít, jen si to myslí. Výsledkem je vždy pokrytectví ega ať ho nazveme jakkoliv. Paradoxem je, že duchovní lidi ani nezajímá, co s nimi doopravdy Bůh dělá. Zda se k nim skutečně přihlásil. Spíše se zajímají o Boha, než aby o Něj skutečně stáli. Vlastně v Něj ani vnitřně nevěří. Proto je osvícených tak málo. Jen se opájejí vírou a nadějí, ale farizejové to nedělali jinak.

 

 

Poznámka na vernisáži výstavy “Věčný pohyb v okamžiku”

Byl jsem u počátků tvorby Miloše. Vysvětlil jsem mu jak meditovat a měl jich daleko více a vyšších než já. Po několika letech a desítkách několikahodinových meditací se u něj tyto pocitové i vizuální prožitky staly trvalými, i když slabšími než v meditaci samé. Říkáme tomu dynamický ponor do světů nevyzpytatelné božské intuice. Byl snad první z nás, který je začal automatickou kresbou malovat.

Intuice, to je v transcendentálním zážitku Velikost, hrdá Vznešenost, nepopsatelná a nevyzpytatelná Moudrost i Láska. Její záblesk zažilo mnoho lidí, nejčastěji v přírodě či na koncertu. Znají ji šamané, zasvěcenci i někteří svatí, ale i umělci a vědci. Bez Ní by nemohli vytvořit svá nejlepší díla. Je i naší budoucností v cestě za Sebepoznáním. Je přístupná všem, kteří mají vážný zájem stále neobcházet posvátnou horu Kailás, ale pustit se do namáhavé cesty Vzhůru a poznat světy bohů s Jejich pomocí.

Výstavu nazval “Věčný pohyb v okamžiku”, ale myslím, že tento termín nelze bez rozšířeného vědomí pochopit. Matně si pamatuji, jak jsem kdysi v meditaci Věčnost přijímal s ohromením. Je to opravdu neuvěřitelný zážitek, kde jsou zvláštní formy času za časem. I k dokonalému pochopení obrazů by bylo potřeba mít rozšířené vědomí s jeho dokonalou a ostrou. Pak se celý obraz dá prožít jako jeden extatický božský pocit, který obsahuje nekonečné množství informací. To je exkurze do Jiného světa. Není to těžší než pochopit kvantovou mechaniku, jež také hovoří o zcela jiných světech než známe.

Co vlastně tyto obrazy znamenají? Ve fraktálech je Celek, jako buňka ve Stvoření. Bůh prochází s potěšením mandalami jako my přírodou. Jsou to informace o Něm. Je to On Sám v celé potencionalitě. Podle mého tyto mandaly zachycují vířivé archetypy božské intuice, což je Její projev, slova či děj, tedy způsob vyjádření. Obrazy kreslí božská intuice přímo skrz Miloše, mají proto silný duchovní náboj. V meditaci ožívají a vtahují do rozšířeného vědomí. Podobně jako meditační hudba působí hlavně na nevědomí, tedy vyšší Já a posilují Ho.

Není to nic nového, v každém náboženství i budhismu jsou podobné mandaly. I několik soudobých malířů je maluje. Ukazuje to na stejný základ všech duchovních proudů. Mandaly se nedají vyčerpat, jsou stejně nekonečné jako Bůh Sám. Celá výstava je vlastně znázorněním duchovního zážitku, který je možno popsat jako "uvidět Boha".

 

 

Kdo stvořil Stvořitele?

Tak se ptají mnozí, kteří mají problém přijmout Boha jako Stvořitele. Prý by to bylo jen posunutí problému. Pokud přijmeme Stvořitele, musíme se prý ptát,  kdo stvořil Jeho.

Téměř nikoho kupodivu nenapadne, že by se Boha sám zeptal. Přitom je všemohoucí, ale ani věřící se Ho neptají, ačkoliv bible i dějiny církve jsou takových zpráv plné. To, že se komunikaci s Bohem dnes říká channeling, není podstatné. Pomocí něho a zejména dynamických mystických meditací můžeme poněkud vniknout do problému, který je opravdu nekonečně složitý, ovšem jako Vše.

Tak si rychle uvědomíme, že lidské poznání a schopnosti na tuto úlohu vůbec nestačí. Když prožíváme-li božskou řeč i kódy Jeho řídících povelů jako proudy vířivých fraktálů, uvědomíme si, že jdou jen přibližně přeložit do slov, kterým mimo meditaci rozšířeného vědomí stejně nerozumíme. Ale ani pes domácí nám vždy nerozumí, ačkoliv se snaží.

Jak například dokonale pochopit, že lidská představa, že nás Bůh kdysi stvořil je mylná? Ne, že by nás kdysi vyhnal z ráje a ponechal osudu, ale jako Procesor neustále vytváří virtuální realitu a v ní nás, učící se systémy.

Je tedy zcela mimo nám známou sféru projevu a dějovosti, ale ta stejně vlastně ani neexistuje, je to Jím vygenerovaná představa stvořená pro náš i Jeho prožitek. Virtuální Hra Líla. Ani naše vnímání času vlastně neexistuje, On tvoří celou věčnost současně a neustále jako Svůj obraz projevu potencionality všech možností. Není nic mimo Něj, generuje celé Bytí v naprosto vyvážené struktuře archetypů.

Jelikož není oddělenost, existují pouze různé vazby, je pojem já a ne-já velmi sporný. Při bližším zkoumání si uvědomíme, že vlastně každá část hierarchie Stvoření tvoří úměrně svému postavení na ni a nastavení. Každý přece tvoří fyzické, emocionální i mentální struktury. Sen či vizualizace je méně dokonalejší než realita, není totiž tvořena nejvyššími silami, ale i v nich si jsme často jisti, že jsou reálné. Mají proto stejný či podobný základ.

Ptát se pak kdo stvořil Jeho je vlastně směšné, když Ho nejsme schopni pochopit. Otázka je to však dobrá, ale i Inteligence o mnoho řádů vyšší než naše, tedy božská, s ní má nekonečnou práci bez jednoznačného výsledku. I Sám pro Sebe je záhadou. Tvoří vlastně proto, aby Sám zkoumal odkud vyvěrá. Musí to tak být, jinak by Stvoření bylo banální. Vše v Něm jde do Nekonečna…

 

 

Psychosomatika je stále tabu

Propojení psychiky a těla je celkem známé, ale v praxi to však není vidět a platí to i u lékařů. Už se někdy stalo, že by poslal pacienta k psychologovi? K psychiatrovi je však někdy posílá k jejich velké nelibosti. I v Německu trvá v průměru sedm let, než se nemocný dostane na psychosomatickou kliniku.

V knize Psychosomatika od MUDr J. Poněšického z roku 2004 se rozebírá tato problematika a uvádí řada příkladů, jak psychické problémy vyvolávají nemoce. Není tedy léčitelstvím, tj. alternativním lékařstvím, spíše celostním úhlem pohledu na člověka.

Přitom se už mnoho desetiletí ví o zhoubném vlivu stresu, který způsobí např. překyselení žaludku, což vede k vředům. Které nemoci jsou závislé na psychice a které ne? Tato zásadní otázka nebyla dosud zcela odpovězena, ale v mezinárodním třídníku mají psychosomatické nemoci již své číslo, což je dokladem, že jsou akceptovány. To je však bohužel vše.

Dr.Poněšický si stěžuje, že na rozdíl od Německa je u nás psychosomatika stále přehlížena. V knize MUDr Matouška Aktuální problémy socialistického lékaře z roku 1973 se píše,  …je samozřejmé, že pro socialistického lékaře je psychosomatické lékařství naprosto nepřijatelným směrem pro svou filosoficko-idealistickou orientaci…. Tolik let uplynulo, tolik se změnilo, ale předsudky zůstaly.

Nejsme  prostě ochotni převzít odpovědnost za svou nemoc a lékaři o jejich souvislostech nechtějí mluvit. Označujeme ji za nepřítele a chceme ji zničit. Vše však má své místo, svou hlubokou logiku. Somatická nemoc má informační význam, je symbolem duševního problému, který se zobrazí na těle. Každá nemoc by měli prozkoumat psychologové a psychoterapie by měla být běžnou součástí každého léčení. Naše doba na to však ještě nedozrála. Mluvíme sice o zdravém životním stylu, ale pouze povrchně a obecně.

 

Vesmírný řád

Miloš B.

Když jen tak pozorujeme život v mikro- či makrosvětě, a nakonec i ten náš, obvykle se nám zda být chaotický a místy nesmyslně nahodilý. Dokonce se píší pro laiky vznešeně působící vědecké teorie o chaosu jako původci všeho. Ale pokud opravdu důkladněji a do hloubky zkoumáme náš vnější i vnitřní svět, tak postupem času pozorujeme to, co znali už ve staré Persii či před několika tisíciletími v Číně. A sice, že v makrokosmu, se nepohybují planety, ani hvězdy a dokonce komety náhodně. Naopak, vše má své zákonitosti pohybu, své stále podobné a přitom pomalu se měnící cykly a trajektorie, po kterých se valí teratuny planet i tisícinásobně větší masa plazmy hvězd i téměř nespočitatelné kvantum nahuštěné energie černých děr, přičemž z jedné obrovské byl snad velkým třeskem zrozen i nás vesmír.

Ale jsou jeho hranice vůbec obsaženy v jeho rozpínání? Nebo kolem té naší zárodečné černé díry na miliardy světelných let jiná černá díra či rozvinutý  vesmír neexistoval? Nebo jsou některé zvláštní jevy, třeba svět antihmoty právě projevem na jiné bázi rozvinuvšího se vesmíru poblíž, či dokonce ve stejném prostoru jako je ten náš? A nebo snad existuje na ještě jiné bázi vibrace částic, která se v našem známém fyzikálním světě neprojevuje, celá další série vesmírů, čemuž napovídá i teze o pěně Mutliverza???

Nevíme a patrně se nikdy za tohoto života se nedovíme ani setinu o opaku, ale jedno je jisté. Vše má svůj řád, velmi a mnohdy až nápadně podobný tomu makrokosmickému ve všech měřítkách je i neviditelný kvantový svět, či spíše se jedná o pohled na ten samý svět jinýma očima.

Určitou také velmi nápadnou podobnost je schopen každý najít v svém osobním životě, pokud začne dávat do paralel vnější chování lidí se svými vnitřními pochody (pokud možno na egu jen trochu nezávislý pozorovatel), tak začne vnímat, že v podstatě jde o jeden děj. Má také svůj vnitřní, obvykle upachtěnému egu ženoucímu se za celý život stejnými sny, skrytý řád souvislostí a cyklů, kdy se jen mění struktura a obsazení dějů i situací a zástupných přání v nás, či v podvědomí.

Realita vnitřních pocitů i dějů ale jde stále dokola ve svých cyklech, kde ovšem čas není pevně dán, ale vše se odvíjí spíše podle našeho psychologického času procházení jednotlivými údobími života a postupného duševního, či chcete-li psychologického dozrávání.

O zákonitostech našeho osobního života víme doposud asi tolik, jako o životě živočichů tisíc mil pod mořem. Ale my se stále vnímáme jako střed všeho, podobně jako se obecně brala Země ve středověku  za střed vesmíru, který byl snad jen namalovanou kulisou nad koláčem pevniny a moří. V psychologickém pojetí jsme se od podobných pohledů na život od středověku bohužel až tak nevzdálili, jak se tomu stalo třeba v jaderné fyzice, či vědě a technice obecně, a to nás často klame.

 

Duchovní život

Duchovní nauky používají množství termínů a vytvářejí dojem, že jsou něčím zvláštním a nadřazeným. To vede u některých lidí k pocitům pýchy a vyjímečnosti. Knih, v kterých se popisují zákony života jsou tisíce, ale někdy překvapí jedinec, který žádnou z nich nečetl. Duchovnost také nemá žádnou hranici, všichni jsme více či méně duchovní, všichni se různou intenzitou učíme. Je nedůležité,  jaké máme náboženství, srovnáním lze snadno zjistit, že všechny mají společný základ. Psychoterapie je proces harmonizace všech částí osobnosti. I ta se dá provádět více či méně účinně, ale vždy přispívá ke životní zkušenosti. Psychoterapie je proto současně duchovností.

Termín hypnóza, nebo-li změněný stav vědomí, také nic přesného neříká. Hypnózy se od sebe liší jen hloubkou a zaměřením ale i mělký ponor, téměř neodlišitelný od běžného stavu, je dostatečně účinný. Není také důležité, zda nás někdo vede, nebo děláme autohypnózu.

Modlitby jsou vlastně všechna opakovaná přání, všichni se o něco neustále modlíme, liší se jen její úspěšnost. Magie jen promyšleně používá rituál a tím účinnost zvyšuje. S modlitbami a magií souvisí i meditace. Je mnoho druhů meditace, ale výsledek je vlastně opět realizací přání. Pokud chceme aktivovat vyšší složky Inteligence, tj. božské síly, stane se tak.

Vše je tedy totéž, vše stále v různé kvalitě děláme a ani nemůžeme jinak. Termíny jsou jen slova, která mohou pojmenovat zvláštní stavy mysli, ale pak je lépe je zapomenout. Jinak by se mohlo stát, že by zůstalo jen u nich. Lidé si donekonečna libují ve slovech jako nirvána, vzkříšení, samádhí, Ježíš a království boží. Přitom je důležité jen jedno - vnímat vnějšek a vnitřek a nechat ”to” pracovat. Je to umění jako každé jiné. Bohužel většina lidí naší civilizace má životní styl ovlivněný vulgárním materializmem, který neumožňuje vnímat krásu a magičnost života, je stálým stresem a velmi smutný. V jiných zemích jsou odlišné zvyky , ale nakonec je to jen jiná forma téhož.

Duchovnost nového věku nebude demagogická, plná silných slov, ale magická forma psychoterapie. Materialističtí intelektuálové se již nebudou vysmívat naivitě kněží, ale respektovat schopnosti zasvěcenců.

 

Meditace ve snu, sen v meditaci

Při blažených extatických božských pocitech mi ve snu ukázali, jak principiálně funguje transformace. Jsou v ní obsaženy stejné archetypy v posloupnosti jaké známe z klasických českých pohádek. V každé jsou zdůrazněné jiné překážky a překonání určitého základního problému hrdiny. V meditativním snu mi vše rozložily ještě více dopodrobna, hlavní archetypy na podsymboly i s jasným procítěním toho, jak mezi nimi probíhá energie, jak na sebe vzájemně působí a transformují se.

 V určitém bodě cesty vnitřní transformace je klíčové se zaměřit a přijmout archetyp pravdivosti a vnitřní upřímnosti k tomu jak se věci mají. To bylo symbolizováno královnou-pannou se vztyčeným, dokonale ostrým mečem. Hranice mezi jasností-pochopením a zamlžeností-sebeklamem je totiž jasně daná. K  vnitřnímu náhledu pravdy je potřeba přistupovat s nezaujatou čistotou panny.

A přijmout královnu, protože jde o ochotu ji přijmout, aby zavládl její “duch”. Pak  se objevil archetyp Lásky, bez kterého nelze plně přijmout čistou Pravdu. Před Ní totiž vždy stojíme jako neznalé děti. Ta je vždy pro ego a tím i duši zraňující svou jasností i ostrostí, kterou nám odnímá naše iluze a stíny, na nichž jsme byli závislí. Síla Pravdy tedy vždy musí být vyvážena sílou Lásky, jakožto všeobjímajícího principu bezvýhradného přijetí (ztotožňujícího se soucítění) toho, co je vně i uvnitř bez jakékoliv další reakce, která by o ní byla odtržena.

Dále se mi ukázal konkrétní příběh s postavami v archetypální,  pohádkové podobě, jako ukázka toho, jak to funguje v nás. Bylo to tak jasné, jako v šachové partii, protože nic se nevymyká působení archetypů.

 

Prvotní hřích

Z knihy Genesis 2.kapitola:

9 Hospodin Bůh nechal ze země vyrůst všemožné stromy lákavé na pohled a dobré k jídlu, včetně stromu života uprostřed zahrady a stromu poznání dobra i zla.

16 Hospodin Bůh člověku přikázal: "Z každého stromu v zahradě můžeš svobodně jíst,

17 kromě stromu poznání dobra i zla. Z toho nejez, neboť v den, kdy bys z něj jedl, jistě zemřeš."

25 Oba dva, muž i jeho žena, byli nazí a nestyděli se.

Z knihy Genesis 3.kapitola:

1 Nejchytřejší ze všech polních zvířat, která Hospodin Bůh učinil, byl had. Ten řekl ženě: "Opravdu vám Bůh zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?"

2 "Ovoce stromů v zahradě jíst smíme," odpověděla žena hadovi.

3 "Ale o ovoci stromu uprostřed zahrady Bůh řekl: ,Nejezte z něj, ani se ho nedotýkejte, jinak zemřete.'"

4 Nato had ženě řekl: "Určitě nezemřete!

5 Bůh ale ví, že jakmile pojíte z toho stromu, otevřou se vám oči a budete jako Bůh: budete znát dobro i zlo."

6 Když tedy žena viděla, že onen strom je dobrý k jídlu a lákavý na pohled, strom žádoucí k nabytí rozumu, vzala z jeho ovoce a jedla. Dala i svému muži, který byl s ní, a také on jedl.

7 Tehdy se jim oběma otevřely oči a poznali, že jsou nazí. Svázali tedy fíkové listí a udělali si zástěrky.

8 Vtom ale uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se zahradou za denního vánku. Tehdy se Adam a jeho žena skryli před Hospodinem Bohem uprostřed stromů zahrady.

9 Hospodin Bůh na Adama volal: "Kde jsi?"

10 Ten odpověděl: "Slyšel jsem v zahradě tvůj hlas a dostal jsem strach, neboť jsem nahý. Proto jsem se skryl."

11 "Kdo ti oznámil, že jsi nahý?" otázal se Bůh. "Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?"

12 Adam odpověděl: "Žena, kterou jsi mi dal, aby byla se mnou, ta mi dala z toho stromu, a tak jsem jedl."

13 Hospodin Bůh se otázal ženy: "Cos to udělala?" "Had mě podvedl, a tak jsem jedla," odpověděla žena.

17 Adamovi řekl: "Protožes poslechl svou ženu a jedl ze stromu, z něhož jsem ti jíst zakázal, země bude kvůli tobě zlořečená! Po všechny dny svého života z ní budeš jíst s útrapami;

19 V potu tváře budeš jíst svůj chléb, dokud se nevrátíš do země, neboť z ní jsi vzat. Prach jsi a v prach se obrátíš!"

22 Tehdy si Hospodin Bůh řekl: "Hle, člověk se stal jakoby jedním z nás, neboť zná dobro i zlo. Nyní se tedy postarám, aby nevztáhl ruku, nevzal také ze stromu života a nežil navěky."

23 Proto Hospodin Bůh člověka vyhnal ze zahrady Eden, aby obdělával zemi, z níž byl vzat.

24 Vyhostil člověka a na východní straně zahrady Eden umístil cheruby s míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu života.

Adam podlehl našeptávání, že na vše přijde vlastním myšlením, tedy odtrženě od Boha, od reality. Ta si namlouvá, že rozliší dobro ode zla i ostatní duality (život, smrt) a bude jako Bůh, i když to nejde. Je jen Realita Boha. To je symbol zrodu ega – oddělení se od Něj vytvářením si emocionálně-mentálních iluzí, představ. Směšné zakrývání své nahoty a skrývání se před Bohem je první výsledek této naivity. Museli pryč z ráje, v božském nemůže být nic nebožského, nedokonalého.

Proč jim Strom života dal nedokonalost ač je  Dokonalost sama? Dal jim vývoj k Dokonalosti, specifickou a nekonečnou Cestu k Ní. To, co chtěli. Přišli o prvotní nevinnost, nevyzrálost, nevyvinutost. Byli dokonalí a nedokonalí současně.

Příběh se pochopitelně nestal tak, jak popsáno, je symbolem situace člověka. Ono se to vlastně muselo stát. Kristus je Cestou zpět k Bohu, cestou smrti omezenosti a vzkříšení Dokonalosti.

 

Přijetí Boha

Bůh a Jím z určitého důvodu stvořený Obraz, v němž jsme i my, je objektivní Realitou. Bez přijetí této základní Skutečnosti nelze mluvit o filozofickém rozhledu a duchovní úrovni člověka. Z toho totiž vychází řešení dalších otázek, zejména naše role ve světě.

Skutečné přijetí Boha není nějakým laickým či theologickým výrokem. Vyslovit se dá cokoliv, ale pokud mají slova mít reálný podklad, nesmí to být jen gesto. Slovo přijmout totiž implikuje, že víme co přijímáme. To znamená poznat Ho! Nikoliv takového, jakého bychom si po prostudování nějaké svaté knihy či svého přání vytvořili.

Náš pohled na Něj je omezen našimi schopnostmi. V podstatě nemůžeme pochopit nic mimo okruh našich zkušeností. Pokud jsme Hyperprostor Boha neprožili, nemůžeme o Něm vědět víc, než jsou Jeho běžně známé atributy – Vševědoucnost, Všemohoucnost, Všudypřítomnost, Dokonalost, Věčnost. Ani o nich nemáme žádné bližší poznatky, z pohledu člověka jsou nedostupné a proto nepochopitelné. Jakákoliv představa o Něm je tedy apriori špatně. Proto Desatero zakazuje si Bohu vytvořit jakoukoliv představu.

Křesťanství hovoří o víře, ale jaký význam má to slovo? Podle Nového zákona i hořčičné semínko víry umí pohnout horou. Umí věřící něco takového? Mluví o víře, ale myslí tím vlastní názor, tedy povrchní přání. Konfrontace názoru a božské Reality vedla ke konfliktům Krista s farizeji. Nakonec raději přijali vraha než Boha. Proč? Nakonec chtěli mít hlavně klid a jistotu. Ego totiž zjevně či skrytě nechce uznat Boha jako Tvůrce a majitele Reality a tím přijmout podřízené postavení. Přitom je tak snadné pochopit, že my jsme svět nestvořili, jsme schopni jen nepatrných výtvorů ve fyzické, emoční či mentální sféře a to ještě vlastně uvnitř Něj.

Proto je nutné poznat Boha nejprve v rozhovorech s Ním, přesněji řečeno s božskými silami, ale daleko dokonalejší zkušenost přinášejí meditace v Jeho světě Věčné a Dokonalé Tvořivosti. Nejsme v proudech vizí a pocitů ztraceni, je tam s námi, jsou to Jeho projevy.

Tak poznáme, že je daleko větší, vzdálenější a zcela Jiný než si myslíme. Má klíče ke karmě Všeho a všech. Ani v nejmenším není hodným senilním dědečkem na mráčku, jak bychom Ho v nevědomí rádi viděli.

Vše je vlastně Jinak. Naše individualita není omylem ani egem, i ta je Jeho výtvorem a my sami sebe nemůžeme zrušit, jak se mnozí domnívají. Přijetí Boha obsahuje i aktivní odevzdanost při postupném Sebepoznávání, zejména neznámých, ezoterických zákonů, proč svět je takový jaký je.

V Jeho Velikosti Ho poznali jen mystikové a těch nikdy nebylo mnoho. Se svým Poznáním nebyli příznivě přijímáni, i když některé církev posmrtně prohlásila za svaté.

Ti také věděli, že přijetí Boha není v nějakém prohlášení, či záblesku osvícení, ale jde o dlouhodobý proces, jež je v zásadě extaticko-bolestivý. Není problém s Ním hovořit, dokonce nakrátko vstoupit do Jeho světa. Je to však pouhý začátek proměny člověka, pokud k tomu má skutečnou vůli.

Transformace událostmi života, či daleko rychleji koncentrovanou energií v mystických procesech, souvisí s přijetím Boha, odstraňuje bloky k Němu, zdokonaluje i očišťuje  části vědomí, jež Ho pak přijímají daleko lépe. Je to práce na desetiletí, u běžných lidí na desítky inkarnací. Kvalita přijetí Boha zásadně rozhoduje o kvalitě našeho života.

 

Bůh v nás

Celé dějiny jsou o jediné věci  - o přijetí Boha. Všeobecně se podceňuje Jeho vliv na náš denní život. I když řada lidí chápe, že jsme byli stvořeni, protože sami sebe jsme stvořit nemohli, ani to nemohla být náhoda. Jakoby si lidé mysleli, že od Stvoření světa jsme ponecháni napospas okolnostem. Prostě se tak projevila Jeho Vůle, jistý Důvod, který nám nemusí být znám. Stvoření neskončilo, je Věčné, věčně živé. Bůh nikam nezmizel, stále se zabývá Svým Obrazem, které musí mít neustále Jeho kvality jako je Dokonalost, Nekonečnost v nekonečnu směrech, vyváženost archetypů.

Jeho Vůle se běžně nazývá karmou. Pro křesťanství je působení Krista Záměrem Boha, aby přivedl věřící k Sobě do Království nebeského. Viz Mt.6.33 „Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost a toto vše vám bude přidáno.“ Tato cesta není bez problémů a bolestí, např.: 2k.1. 5 „Jak se totiž při nás rozhojňují Kristova utrpení, tak se skrze Krista rozhojňuje také naše potěšení.“

Bůh rovněž zasahuje do životů, bible na mnoha místech dokazuje, že skutečně trestá za hříchy, např. J.5.14 „Potom ho Ježíš nalezl v chrámu a řekl mu: "Pohleď, jsi uzdraven; už nehřeš, aby se ti nepřihodilo něco horšího." 

Život a jeho události je tedy vlastně rozhovor s Bohem, jen se musíme naučit číst Jeho symboly. Tak sám pochopí, že vše je věřícímu k dobrému a vše přichází skrze Boha.

On nás generuje jako Celek, nic není mimo Něj. Vše je součást Jeho Hry. Nejsme ponecháni sami sobě jak se nám zdá, ale i tyto pochybnosti jsou součástí Hry. Bible je duchovní slabikář, na něj je třeba navázat osobním vztahem s Němu, např. v rozhovorech a dynamických meditacích.

Je potřeba mít duchovní zkušenosti, abychom mohli slova bible správně pochopit. Přítomnost Ducha v nás je pak prokazována Jeho dary. Takoví pak dobře znají konkrétní činy Boha ve všem, neustále čtou symboly, kterými k nim hovoří. Jen tak poznáme, jak dokonale je bible napsána.

 

Přání a realita duchovnosti

Hlavním problémem duchovnosti je rozpor mezi přáním ega jak by měla vypadat a jak ji vidí Bůh. Již ve Starém zákoně jsou popisovány neustálé rozpory mezi náboženskou praxí Židů a velmi kritickými připomínkami JHWH, předávané desítkami proroků po celá staletí. Pokračování těchto rozporů je jasně patrné v Novém zákoně, kde vyvrcholily v pomluvách, osočování, odsouzení a popravě bohočlověka Krista.

I další vývoj církve byl zatížen farizejstvím, což trvá dodnes. Bohužel už nejsou proroci, takže není žádná výrazná autorita, která by se mohla duchovnímu pokrytectví vážně postavit. Kristus to věděl a proto často varoval proti farizejství. Hovořil o malém stádci, které bude mít víru, jež umí hory přenášet. Kdo to však dnes umí?

Lidský přístup lze charakterizovat jako vychytralý a dětinsky naivně romantický. Vždy je v něm snaha naplnit dosud nenaplněná přání ega. Netouží po Poznání, Velikosti, Moudrosti, Věčnosti a Nekonečnosti či dalších atributech Boha. Tuší, že by ho to destabilizovalo, mohl by se dozvědět více, než chce. Spíše usiluje o svých představách o spravedlnosti, rovnosti a bezpečí v rozhádaném světě. Je v tom i velká síla tradice a vlivu společenství stejně smýšlejících, někdy stačí jen to. Nestojí v podstatě o zážitky vytržení či osvícení, ač je zdůrazňují všechna náboženství včetně jogy a budhismu.

Spíše se naivně ptá, jak to či ono může Bůh dopustit a kde byl za holocaustu. Snad ani v duši nevěří, že existuje. Církev připomíná politickou stranu. Bibli si vykládá jako politický program podle okamžité potřeby každý zvlášť, nebo dogmaticky lpí na staletích zvyků, jež mylně pokládá za správné. Zajímají se často z pohledu Boha nevýznamnými záležitostmi jako předmanželským sexem a ochranou proti početí či celibátem kněží, ale zásadním se vyhýbají. Že by se Boha zeptali, jak to či ono opravdu je, nikoho zjevně nenapadne. Zvláštní. Pokud se jich zeptáte na podstatu křesťanství, neumějí se většinou jasně vyjádřit, nebo nesprávně tvrdí, ze základem je Desatero.

Je tu stále snaha utíkat z běžného života do představy o ráji po smrti, či iluzorní nirvány, kde nikdo od nich nebude nic chtít a budou mít ode všeho navždy pokoj. To je hlavní sen ega, naštěstí zcela marný. Bůh není hlupák.

Život je ale dokonalým trenažérem stvořený Bohem. Nelze ho odmítat ani kritizovat, že je plný hříchů, ale správně jednat. On ho stvořil pro Svou potřebu a nelze se z něj dostat, pouze v iluzích, kterým se běžně říká duchovnost. Říkat toto ovšem nahlas je nebezpečné, hned vznikají snahy když ne o ukřižování, tak alespoň o upálení za kacířství. Ale i to Kristus předpověděl a většina apoštolů tak dopadla. Už toto je ezoterika.

Je paradox, že věřící říkají, že se chtějí dostat k Bohu, ale když Ho náhodou jen zdáli zahlédnou, utíkají od Něj s tím, že to byla jen iluze, nebo se leknou tak, že už to odmítají opakovat. Nechtějí, aby jim kdokoliv zasahoval do života a představ o něm, ani Bůh ne. Zvláštní je, že ve vědě, právu, technice i sportu jsou schopni daleko kvalitnějších přístupů než v náboženství, které zůstává v moci rigidních sil osobnosti odmítajících změnu, vývoj.

Ale toto vše je na druhé straně jaksi "úmyslné". Vždyť Vše je Hrou Boha, naplnění Potencionality Stvoření, kde každý archetyp má své nezastupitelné místo. Lidstvo je na počátku vývoje a bude trvat desetitisíce let, než Boha začnou trochu chápat. A právě tato spleť cest k Sobě Samému Boha hlavně zajímá. Vždyť není kam zbloudit. Je jen On a času i nástrojů výuky je nekonečně...

 

Další část knihy je Zkušenosti z práce jasnovidců a zasvěcenců